Na cestu zpět do Las Vegas máme 2 dny, tak bychom rádi viděli část pobřeží Californie. Já si naivně myslím, že si i zaplavu v pacifiku. Ale již záliv u San Francisca nám naznačil, že na pobřeží úplně teplo nebude.
Pobřeží pacifiku nabízí nádherné pohledy na divoké pobřeží s velkými vlnami, které se tříští o kamenné útesy. Abychom si ho pořádně prohlédli, pro naší cestu volíme malebnou highway číslo 1.
První noc trávíme v motelu 6 hned u silnice, po cestě se náhodně zastavíme u majáku, kde si na pláži trochu protáhneme nohy.
 |
Maják po cestě. |
Druhý den je mým přáním vidět rypouše slonní, které by se tu měli vyskytovat. Zajedeme tedy na místo, kde se normálně pozorují a přestože není jejich hlavní sezóna, máme štěstí.
Rypouši se tam krásně povalují, spí a občas zachrochtají či si něco povědí. My jsme taky pěkně unavení, špatně jsme spali. Dohonilo nás špatné nepravidelné stravování a asi máme podrážděné žlučníky. Davidovi je tak špatně, že ani rypouši ho nerozveselí. Dokonce mě nechá řídit, přestože chtěl celou dovolenou odřídit sám.
 |
Rypouš Slonní. (Elephant Seal) |
 |
Hodně jim závidíme jejich odpočinek. |
Poté jsme se chtěli jít někam koupat nebo alespoň podívat na nějakou osamocenou pláž. Chvíli pátráme v autě po okolí. U první pláže utíkáme pryč, protože cestou tam po nás lezou obří klíšťata. Nakonec zakotvíme na jedné, kde si lehnem do písku přesně jak ti rypouši a odpočíváme. Přestože je celkem zima, písek je od slunce příjemně vyhřátý.
 |
Břehy Californie. |
 |
Rypouš nebo bezdomovec? |
 |
Voda studená a divoká, moc se mi do ní samotné nechce. |
Poslední noc strávíme také v motelu, ale již po cestě do vnitrozemí, což se znatelně projeví na ceně. A druhý den ráno to máme ještě pár hodin do Las Vegas. Před Las Vegas chytíme bouřky, což je nevídaný jev a hned nám přijdou sms o varování před povodněmi, protože déšť v poušti je velmi nebezpečný. Záhy přichází další sms o zpoždění letu. Aspoň budeme mít dost času na oběd, jen doufáme, že bouřka už bude pryč až budeme vzlítat.
 |
Snídaně v motelu. |
 |
Bouřka v poušti. |
Let jsme přežili, přestože David říkal, že byl nejhorší v jeho životě. Tentokráte jsme se nevraceli se zasmušilou náladou, že nám končí dovolená. Přestože to byl zážitek na celý život a teď na to vzpomínáme každý den, byli jsme už tak unavení, že jsme se těšili domu. Navíc před námi bylo další dobrodružství, na které jsme se už nemohli dočkat. Naše rodiče tady a to již v srpnu!
Žádné komentáře:
Okomentovat