California Dream II. - 28.6.-19.7.2017 Rafting a Sequoia National Park

Dalším národním parkem byl v plánu Sequoia a protože tam Tomáš taky ještě nikdy nebyl, byl perfektním místem, kde spolu strávíme další chvíle. Abychom si zpříjemnili 4 hodinový přejezd z Ridgecrestu, kde jsme spali, rozhodli jsme se zastavit v Kernville a zkusit rafting na řece Kern.

Hezký hotel v Ridgecrestu

Dokonce měl David i 5minut čas si číst, když čekal na sprchu :-D

Po cestě do Kernville nás provázel kouř z nedalekého požáru.

Požár naštěstí náš výlet neohrozil.

Nedočkavě čekáme až vyrazíme

Společné foto alespoň na suchu.

 Z raftingu jsme byli celkem zklamaní, přestože tato společnost měla nejlepší recenze a hodnocení. Ačkoliv jsme měli rezervaci na určitou hodnu, čekali jsme přes hodinu, až přijedou další lidé, kteří právě zavolali a pak nás konečně odvezli autobusem  k řece. Tam nás posadili na veliký raft s čínskými turisty a dětmi. Svezení na řece trvalo stěží 20min, sice pěknými peřejemi, ale na velikánském stabilním raftu se vůbec nedalo mluvit o adrenalinové jízdě, na jakou je člověk z Čech a Slovenska zvyklý. Nakonec jsem byla ráda, že došlo k nedorozumění a místo půl dne jízdy, jsme dostali jen jedno svezení. Dozvěděla jsem se totiž, že tato firma má povolení pouze na tento úsek řeky, tak bychom jezdili dokola jen to samé.

Po cestě na obědě v pizzerii.

Díky zastávce v Kernville vedla nejkratší cesta do Sequoiy přes jižní
cíp hor. Krajina zde vypadala zase jinak.

Pozdě odpoledne dorážíme do kempu a čeká zde na chlapi těžký
hlavolam, postavení Tomášova stanu.

Po úspěšném postavení tábora se dohodneme udělat krátký výlet ke skále zvané Moro Rock. Tato skála má výhodné postavení v národním parku, tyčí se nad údolím Sequoiy a z jejího vrcholu lze vidět zasněžené pohoří Sierra Nevada. Doufali jsme, že takto večer zde bude již méně lidí, ale to jsme se mýlili. Posléze jsme se totiž dověděli, že velkou atrakcí zde je pozorovat západ slunce právě z této skály.

Moro Rock, více než 350 schodů nebyl až takový problém
jako pohledy dolů z některých exponovaných částí.

Nebyla to úplně příjemná procházka.

Na vrcholu Moro Rock.

Sierra Nevada v pozadí.

Po cestě k autu jsme měli to štěstí a uviděli medvědí matku
a 2 mláďata, bohužel už ale bylo šero, tak nemáme žádnou ostrou fotku.

Tento den konečně vidíme poprvé stromové giganty, kterými je
tento park proslaven. Kořen jednoho z nich.

Ráno vstáváme brzy, David nám připravuje palačinky a já mezitím balím na náš několikadenní přechod hor. Musíme dnes totiž někde zaparkovat naše vypůjčené auto, abychom zítra brzy ráno, mohli vyrazit na náš plánovaný přechod hor bez dalšího zdržení.

Ráno po X dřívějších pokusech se Davidovi konečně daří vyrobit jedlé
palačinky, jen se trochu zapovídal a poslední kousky jsou připálené.

Balení, třídím věci, které zůstanou v autě a které
ponesu v krosně.

Po snídani a již sbalení odjíždíme na visitor center pro vyzvednutí povolení k backpackingu v národním parku, které máme již půl roku zamluvené. Dozvídáme se však, že povolení na High Sierra Trail lze vyzvednout pouze na visitor centru Lodgepole, které je vzdálené od tohoto ještě další hodinu  autem směrem do nitra národního parku. Dalším problémem je, že povolení lze vyzvednout pouze po 13 hod. Vzhledem k tomu, že zavírají v 15:30, dává nám to jen 2,5 hodinové okno pro vyzvednutí. To je teda byrokracie, nadáváme. Alespoň jsme dostali radu, kde nechat naše auto, aby bylo v bezpečí a zároveň jsme se k němu později mohli snadno dostat.
Necháváme tedy auto na parkovišti se všemi našimi zbylými věcmi a jedeme s Tomášem na výlet za slavnými stromy, protože do doby vyzvednutí povolení máme ještě trochu času.

Strom Generala Shermana, vysoký 83,8m a největší strom
na světě dle objemu.

V  porovnání s ramenatým Davidem zde nevypadá
tak velce :-D

Obrovské sequoia stromy jsou zde všude.

Hlavní trail kolem stromových velikánů.

A jako všude v národních parcích, je zde hodně zvířat.

V některých stromech by se dalo i spát....

...či bydlet.

Z hlavního vyasfaltovaného chodníčku přeplněném lidmi
 se vydáme po úzkém trailu, kde nepotkáme živáčka
a konečně si užíváme přírodu tak jak to má být.

Jak začarovaný les.

Připadala jsem si skoro jak v pravěku, jak ze stromů
dýchalo stáří. Nejstarší sequoie jsou prý staré přes 2500 let.

Hodně sequoia stromů bylo zespoda ohořelých. Oheň je pro tyto stromy
 velmi důležitý v oblasti rozmnožování. Každoročně strom plodí kolem dvou tisíc
malých šišek. Ty se otevřou a vypustí svá semena jen působením tepla. Oheň zároveň
zničí konkurenční vegetaci kolem a zanechá po sobě výživný popel pro mladé sequoie
a otevře les slunečnímu světlu, které mladé semenáče nutně potřebují. Velkým
starým Sequoiím však oheň neublíží.

Tohle musí člověk vidět na vlastní oči.

Náš první svišť.

McKinley tree je, co se týče výšky, o něco vyšší
než General Sherman Tree.

Jednou z atrakcí zde jsou tunely skrz spadnuté stromy. Některýma
vede pěší trail a jinde silnice, kde projíždějí auta.

Konečně je čas vyzvednout povolení. Informace z trailu
napsané u pultu nás vůbec neuklidní ba naopak. Jedno je jasné,
 čeká nás velké dobrodružství.

Povolení v kapse, tak se na to naše dobrodružství ještě
pořádně posilníme.

Povolení ke vstupu do divočiny se nám podařilo získat, paní rangerka mluvila tentokrát celkem věcně a zbytečně nestrašila. Ani to není však potřeba, protože obsah informací je strašidelný pro nás sám o sobě. Na trailu prý budeme potřebovat cepín a mačky, řeky jsou rozvodněné a nebezpečné, ale že prý moc konkrétních informací nemá. Nějací lidé už se to pokoušeli projít, jak dopadli, neví. To se nám bude dnes pěkně spát....

Jelikož tento den bychom měli odpočívat a je již pokročilé odpoledne, vracíme se zpět do kempu. Tam se zchladíme v potoce a David jede k autu, protože tam zapomněl nějakou důležitou věc na druhý den. Užíváme si poslední večer s Tomášem a jdeme tentokrát brzo spát, protože ráno nás čeká vstávání ještě dřívější než obvykle.