Odchod do USA: California Dream II. - 28.6.-19.7.2017 Yosemite

Po vysilující cestě třemi autobusy a Uberem jsme vyzvedli naše auto a chtěli se ještě ten den přiblížit k dalšímu národnímu parku, Yosemite. Jenže jsme byli hladoví, tak jsme se zastavili na večeři, která nám zabrala více času, než jsme čekali. Při večeři jsme zjišťovali, kde bychom mohli spát. S pokračujícím časem již kemp přestal být možností, tak jsme chtě nechtě našli asi 2 hodiny od nás nejlevnější motel v oblasti. Dorazili jsme pozdě večer a unaveni v posteli vymýšleli plán na druhý den.
Yosemite je velmi navštěvovaný národní park obzvláště tento rok. Letos, díky nadmíře sněhových srážek, tání sněhu zvýšilo objem vody a umocňuje již tak neuvěřitelné pohledy na typické vodopády tohoto parku. Kempy a jakékoliv ubytování v parku i nejbližším okolí bylo vyprodáno již od ledna. My jsme vzhledem k našemu "výletu" na Mt. Whitney stejně netušili, kdy v parku budeme, takže rezervace v našem případě nebyla možná. Musíme se tedy spolehnout na kempy first come-first serve. Problémem však je, že nejméně polovina z nich je zatopena a zavřena, také kvůli tajícímu sněhu.

Den 1. Clouds Rest

Vstáváme tedy velmi brzy, abychom sehnali místo v nějakém kempu. Po cestě rychle dokoupíme nějaké jídlo na cestu a dorážíme do parku kolem osmé ranní.
Celé dopoledne nakonec strávíme objížděním kempů. Většina je zavřených a i ty, které podle oficiálních informacích měly být otevřené a jinde je beznadějně plno. Zoufalí z promarněného času a vědomí, že zas budeme večer shánět někde drahé spaní se rozhodneme ze dne alespoň něco vytěžit. Uděláme si odpolední procházku v parku.
Well, odpolední procházka se nakonec vyvrbila v dost těžký 14,5 míle (23,5 km) dlouhý trail - Clouds Rest. Tento trail jsem měla původně v plánu, protože jak už název naznačuje, jedná se o horu či skalní výčnělek, který nabízí panoramatické pohledy na celé Yosemite údolí a hory Sierry v pozadí. Při hledání kempů jsme se ocitli blízko trailheadu, tak jsme toho využili. Trochu nám jen dělalo starosti, že Clouds Rest má být celodenní výlet a všechny průvodce doporučují vyrazit brzo ráno. Nám však nic jiného nezbylo, tak jsme jsme to zkusili.
Abychom nevyšli ze cviku začátek byl opepřen přechody přes potoky či jezírka s mraky komárů a pokračoval sněhem, kde navigace byla dost složitá. K tomu všemu na nás dopadla únava z posledních dní, tak jsme se celkem cestou tam ploužili. Výhodou odpoledního startu bylo, že jsme šli úplně sami a potkávali až později vracející se hikery.

Začátek trailu vypadal velmi slibně :-D

Odpočinek po chvilce chůze.

Tak teda jdem no...

Občas po trailu tekl i potok.

Navigace ve sněhu.

Hurrrááá jsme tu.

Konečně jsme v cíli, respektive v půlce, protože nás ještě čeká cesta zpět. Cíl je celkem pro mě drsný. Poslední půl míle vede po úzké skále. Z každé strany je prudký spád dolu a pohled to vůbec není příjemný. Odměnou za překonaný strach jsou však neuvěřitelné výhledy do všech stran.

David na začátku skály.

Konečně pohled na známý Half Dome.

Vaříme velmi pozdní oběd a kocháme se tímto výhledem.

Poslední foto a jdeme zpět.

Společná se severní částí Sierry Nevady.

Sierra a shořelý les v pozadí.

Cesta zpět. V dáli u jezera na nás čeká naše auto.

Úžasné místo pro odpolední zdřímnutí.

Poslední pohled na Clouds Rest.

Kamarád Chipmunk.

Po cestě zpátky zas blbneme.

Přechod potoka.

Po cestě zpět zrychlujeme. Večer se neúprosně blíží a my stále nevíme, kde budeme spát. Plán je zkusit jeden plný kemp, jestli nemají nějaké emergency místo a jinak jet k hranicim parku a zeptat se tam na radu, popřípadě přespat někde mimo park.
V kempu jsme nepořídili, tak se vydáváme k hranicím. Po cestě na jednom parkovišti vidím rangerku, tak vybíhám z auta se jí zeptat a dostávám cennou informaci. Národní park je obklopen tzv. národními lesy a ačkoliv v národním parku se nedá mimo kempy spát, v těchto lesích ano. Podmínkou je, že tam nesmí být cedule se zákazem a auto nesmí vadit v silnici. Jinak můžeme zaparkovat někde u lesní cesty a tam si u auta postavit stan a to zadarmo! Nadšeně to vyprávím Davidovi a ten tomu skepticky vůbec nevěří. Přesvědčím ho však na omrknutí situace.
Hned za hranicemi národního parku po chvilce vidíme pár lidí kempovat přesně, jak nám rangerka poradila. Ani to Davida stoprocentně nepřesvědčí, že je to legální. Nic jiného nám však v danou chvíli nezbývá. Stmívá se. Rychle tedy najdem vhodné místo a s posledním světlem postavíme stan. Jdeme rovnou spát. Utahaní z nervů a výletu si slibujeme na druhý den odpočinek.

Den 2. Vernal Fall a Nevada Fall

Brzy ráno po snídani a sbalení stanu vyrážíme do Yosemite Valley. Do tohoto údolí je třeba dorazit brzy, protože později se snižuje šance na zaparkování.

Při příjezdu do údolí nás hned vítají pohledy na krásné
vodopády.

Cílem je si dnes odpočinout, takže dopoledne se jdeme projít do Centra národního parku, mrkneme tam na dokument a já si orazítkuji můj pas národních parků. Pak si v poklidu sedneme na kafe a na oběd. Přesně tohle jsme potřebovali. Odpočatí a s energií z právě snědeného burgera vyrazíme na autobus. Je nám líto nic nedělat, tak jdeme zas na odpolední procházku. Tentokrát to budou 2 vodopády Vernal Fall a Nevada Fall. Čeká nás zas prudké stoupání ale tentokráte jen 8 mil (13 km). Cesta k prvnímu vodopádu je doslova václavák. Různé typy a velikosti lidí a někteří se šplhají nahoru v žabkách. Od vodopádu dál se cesta již pročistí a dál pokračuje jen pár jedinců.

Trochu nezdravé kalorické bomby k svačině :-D

Vernal Fall

Trail vede velmi blízko, za chvilku jsme úplně durch.

Baby veverka.

Nevada Fall

Výšlap k Nevada Falls.

U vrcholu vodopádu.

Po cestě zpět pohled na Nevada Fall a Half Dome.

Nádherné výhledy po druhé cestě dolů a téměř nikdo tu není.

Rozloučení s Nevada Fall.

Zpátky jdeme svižným tempem, chceme stihnout večeři a spát pojedeme zase do lesa.

Den 3. El Capitan

Předchozí den jsme k večeři objevili jídelnu uprostřed údolí, kde vařili dobře a za rozumnou cenu, rozhodneme se tedy v té samé i nasnídat. Dnešní den bychom rádi vyšli El Capitan, velmi známou skálu v horolezecké komunitě. Pěší trasa vede přes 2 vodopády Upper a Lower Yosemite Falls a je velmi dlouhá. Při čtení mapy se mi nepodařila odhadnout délka. Až později jsem zjistila, že aktuální délka je 19 mil (30,5 km) a procházka po rovině to rozhodně není.
Na neštěstí jsem se tento den necítila úplně dobře, tak jsem se z těžkým srdcem rozhodla, že počkám na Davida dole v údolí a on půjde sám.

Upper a Lower Yosemite Falls.

Lower Yosemite Fall.

Pohled dolů do údolí.

Výhled na Half Dome.

Pověsila jsem si tedy hamaku kousek od trailu a konečně pořádně odpočívala. Asi kolem 2 hodiny odpolední se u mě najednou zjeví David s tím, že došel kolem obou vodopádů až na hřeben, ale odtamtud to byla ještě velká dálka, tak to vzdal, abychom ještě dnes stihli dojet k další destinaci naší dovolené. Dáme si pozdní oběd zase v naší jídelně a vyrážíme směr Lake Tahoe.
Po cestě ještě zastavujeme alespoň dole pod El Capitanem.