Poprvé v Mexiku - 29.5 - 10.6.2017

"Máme problém v Mexiku". S těmito slovy za mnou přisel šéf ve čtvrtek odpoledne. A tak jsem v pondelí v poledne čekal na letišti v Detroit na letadlo do Monterrey, kde jsem přestoupil na letadlo do mé cílové destinace - Santiago de Querétaro.
V Querétaro máme produkci pro Tesla projekt a mým úkolem bylo pomoct s problémama na EOL (End Of Line tester - zařízení na konci linky, které otestuje vyrobený produkt, že je v pořádku). Do té doby jsem s EOL neměl prakticky žádné zkušenosti, ale bral jsem to jako zpěstření práce a novou výzvu.
Cesta byla naplánovaná pouze na dva pracovní dny. Ve čtvrtek v šest ráno jsem jsem měl odletět zpět domu. To se však nekonalo.
Sice jsme měli jistý progres, ale během dvou dnů jsem tak akorát stačil zmonitorovat, co vše je špatně. Nakonec byl můj zpáteční let 3x odložen.

Poprvé v Mexiku

Církevní slavnost

Tak elektriku maj taky horem jako u nás v Michiganu

Zubák

Reklama na kolu. Je zajímavostí, že kola z mexika je
lepší než kola z USA, protože v USA používaj levnej kukuřičnej cukr. 

Práce na výrobní lince byla pro mne vyčerpávající. Jsem zvyklý jíst 5x denně, snažím se pravidlně pít, mám rád dvakrát denně mý kafe a občas si pustím při práci nějakou tu hudbu. Na to jsem mohl zapomenout. Ráno jsem vstával dřív než obvykle, což samo o sobě je pro mě dost problém. Brzké vstávání je kvůli časovému posunu s Německem, kam často volám, abych konzultoval problémy (jak jsem psal, problematika EOL a výroby je pro mě v tu chvíli úplně nová). Pak rychle snídám v hotelu, buď v restauraci, když mi čas dovolí, nebo si snídani nechám přinést na pokoj, když už nestíhám vůbec. Samozřejmě, že o rozjímání během jídla a čtení si zpráv, věci na které jsem tak zvyklej a neumím si ráno bez nich představit, nemohla být řeč. Prostě to rychle zhltnout a pokud možno co nejvíc.

Snídaně na pokoji kvůli úspoře času

Pak si objednat UBER a hurá do fachy. Další jídlo mě čekalo až v jednu odpoledne. Opět pro mě něco nepředstavitelného. Pokud jsme ale pracovali přímo na EOL, nemohli jsme u toho jíst, protože to je ve výrobních prostorách zakázáno. A pít se může jen na jistých místech z malých papírových kelímků na jedno použití. Často jsem ale na to, že bych měl mít přísun tekutin, stejně úplně zapomněl. Odpoledne jsme zůstávali dlouho v práci a často jsem ještě pracoval v hotelu po večerech. Nepřišlo mi to ale tak hrozný, protože jsme měli výsledky a jednotlivé problémy jsme za pochodu opravovali, vymýšleli workaround a nebo aspoň analyzovali s tím, že se je pokusíme eliminovat později. Rozhodli jsme se tedy, že budeme pracovat i v sobotu, abychom toho zvládli co nejvíc.
V pátek a v sobotu mě navíc kolegové vzali do moc pěkných restaurací. Od té doby je mexické jídlo bezkonkurenčně u mě na prvním místě, italská kuchyně byla tedy odsunuta na druhé místo. Zažitá nepravda, že mexické jídlo je jen pálivé je opravdu mimo. Nebudu se pouštět do detailů. Prostě a jednoduše nic lepšího jsem v životě nejedl. Dokonce mi chutnaly i opražení červi, cvrčci a larvy mravenců.

Larvy mravenců

Červi a cvrčci

Nejlepší enchiladas co jsem měl. Různé omáčky různých ingrediencí.
Od čokolády až po prach...

Další chod - už ani nevím, co to bylo

V neděli jsem jel na malý výlet do krasného městečka Bernal, které je známo obzvláště díky tomu, že se tam nachází skalní monolit Pena de Bernal, třetí největší monolit na světě. Výlet byl naplánovaný na dálku Jáňou, jak jinak. Obzvláště po bujaré sobotní návštěvě restauračního zařízení jsem byl rád, že jsem nemusel nic vymýšlet.   

Výhled na Pena de Bernal

Vynikající sladké gorditas

Krásné turistické městečko

Motorkáří

Street food

Pohled se shora

Výletník

Z původních dvou dnů jsem nakonec zůstal téměř dva týdny, když nakonec bylo rozhodnuto, že se musím vrátit, protože musím dělat taky mojí práci - tedy SW.
Jak už to tak bývá, poslední den před mým odjezdem se vyskytl nový problém a já netušil, co by mohla být příčina. Byl už jsem dost utahanej a nešlo mi konstruktivně přemejšlet. Na hotel jsem tedy odjížděl s pocitem naprostýho selhání a že celé dva týdny byly jen ztrátou času. Na hotelu jsem navíc zjistil, že mi firma zapomněla zarezervovat místo v letadle. Což jsem bohužel zkontroloval až večer, když už bylo pozdě.
Do toho jsem navíc dostal střevní potíže a z cesty zpět do Detroitu s přestupem v Dallasu se stalo peklo.
Díky téměř 3 hodinovému zpoždění prvního letadla jsem nestihl v Dallasu přestoupit, což už mě ale tolik netrápilo. Byl jsem vyčerpaný, na záchod jsem musel snad každých 5 minut a nakonec jsem zjistil, že už nejsem ani schopnej chodit. Rozhodl jsem se, že se musím dostat do nemocnice. Kdybych jen věděl, jak tohle dopadne...

Když už mě konečně položili na postel v emergency room v Parkland Memorial Hospital v Dallasu, byl jsem přesvědčený, že teď už je vše v pohodě. V té chvíli jsem neměl sebemenší ponětí, že ležím ve slavné nemocnici, kde se snažili v 63-tím zachránit postřeleného prezidenta Kennedyho.
Zhruba po 5 hodinách na lůžku, kdy stále běhám každých 10 minut na wc za mnou přichází senior lekář, který mi oznamuje, že všechny životní funkce jsou v pořádku (měl jsem trable s dýcháním, ale to už opravdu pominulo) a že budu tedy propuštěn. Myslel jsem, že špatně rozumím anglicky. Byly asi 2 hodiny v noci. Nicméně rozuměl jsem dobře. Naprosto vyčerpaný, ospalý a s faktem, že stále musím každých 10 minut na záchod jsem se ocitl venku na ulici. Jako obvykle, nebejt Jáni, tak nevím, jak bych to zvládnul. Objednala na dálku nejbližší hotel, vymyslela jak se tam dostanu a zjistila, kde si můžu vyzvednout léky. Tak jen díky tomu jsem se nakonec nějak dostal do tak vytoužené postele v nějakém hotelu v Dallasu.

Celý den spím. Odpoledne pak slyším ťukání - Jáňa za mnou přiletěla....

Z Mexika jsem odlétal ve středu ráno, domu do Detroitu jsem společně s Jáňou nakonec dorazil až v sobotu večer. Byl to jeden z nejhorších zážitků, které jsem měl. Byla to ale dost moje chyba. Každý máme svůj limit a je dobré se ho snažit posunout, ale není dobré ho úplně ignorovat. Obzvláště po delší dobu.

Po několika dnech mi přišlo vyúčtování z nemocnice. Těch zhruba 5 hodin v posteli, EKG, vyšetření krve, a nějaká jiná vyšetření mě vyšla na 8,5 tisíc dolarů. Ještě že mám od firmy tak dobrou pojistku, ze svého jsem neplatil nic. Ale uvědomil jsem si, že tohle tady není vůbec žádná sranda.

Památník na místě, kde byl Kennedy postřelen

Jáňa blbne všude - tedy i v Dallasu

Vychrtlina v downtown - zhubnul jsem 5kg

Dallas downtown

Jáně se líbí skoro všude 

Replika John Neely Bryan's chaty - zakladatele města Dallas

Vracíme se na hotel. Že bychom si stopli kočár ... 

Konečně letíme domů

První návštěva Mexika byla pro mě plná zážitků. Těch dobrých - seznámil jsem se s mexickými kolegy z Kostalu, ochutnal skvělé jídlo, získal nové zkušenosti v práci, viděl další kousek světa, ... . A z těch špatných si časem člověk zapamatuje ty světlejší stránky - například jsem se neplánovaně podíval do Texasu, i když jen v podstatě jen na jeden večer, kdy už mi nebylo tak zle. Máme teda další stát (v té době 17.) na naší cestovatelské mapě po USA.