Memorial víkend na UP

Po dlouhé době jsme konečně měli prodloužený víkend. Státní svátek Memorial Day připadl na pondělí a David si k tomu vzal v pátek volno, tak jsme toho využili a vyrazili na UP neboli Upper Peninsula (horní poloostrov), takto je nazývána část Michiganu na severu, která je obklopena velkými jezery. O této oblasti jsme již slyšeli mnoho zvěstí, převážně pozitivních, hlavně, co se týče přírody. Tak jsme vyrazili plni očekávání.

Z naší části Michigenu se na UP dá dostat jen po mostě Mackinac Bridge.

Procházka po Mackinaw City s výhledy na známý most.

Hlavní důvod pro zastávku ve městě - oběd.

Jelikož místo, které jsem pro tento výlet vybrala, je vzdálené 7 hodin od nás, do kempu jsme dorazili až odpoledne. S sebou jsme si vzali kola, chtěli jsme totiž si zpestřit náš chodící trénink také jinou aktivitou, ale předpověď na víkend vypadala všelijak.

David staví stan a já se válím, takhle máme většinou rozdělené role
na našich dobrodružných výletech :-) Ale hamaku jsem si natáhla já :-)

 Po rozbití tábora jsme si jeli protáhnout nohy na kole a zároveň najít cestu do města, aby jsme ráno nemuseli bloudit nebo přejíždět někam autem.

A tady jsem se taky válela, tentokrát nechtěně. Na naprosté rovině, klasika.

Večeře v přírodě.

Hrníček, který jsem si dnes nadšeně koupila posloužil na víno velmi dobře.
Moc se mi líbil u klientky a tak jsem ho sháněla na internetu již několik
měsíců. Měla jsem štěstí a zrovna dnes je měli poprvé na prodej v jednom
malém krámku v Mackinaw City.

I oheň nechyběl.

Druhý den ráno jsme vyrazili na blízké traily, údajně jedny z nejlepších v Michiganu. Nejprve jsme narazili na modrý okruh, který je označen jako Very Difficult, těžší už je jen černý trail, který je nazýván Extremely Difficult a nachází se na něm různé skokánky a lávky.
Začít zrovna takto těžkým trailem nebyl vůbec dobrý nápad, jak jsem posléze zjistila. Po dvou pádech jsem byla tak nervozní, že jsem jela úplně ztuhlá krokem, což dalším pádům akorát napomáhá.

Kopce, na ty už tu nejsme zvyklí :-(

David trpělivě čeká v krásném bezovém lese.

Možnost si dát lávku.

Nádherný výhled na jezero Superior za odměnu.

Někteří borci si procvičovali techniku i na skále.

A jiní odpočívali.

Sjezd z vyhlídky.

Po modré jsme dojeli do centra stezek, kde již jsme si mohli vybírat okruhy podle délky a obtížnosti. Po mém debaklu na modré prohlašuji, že chci něco jednoduchého a klidně pojedu sama, tak pokukuji po zeleném trailu, který ve většině částech je označen Easy. David se však nechce rozdělovat, tak mě přemluví na červený trail označovaný jako More difficult, takže by měl být o stupínek jednodušší než to,co jsme právě projeli.

Po cestě míjíme černý trail, pasáž výmluvně nazvaná EH LINE.
Tak sem mě nikdo nedostane...

Tuhle jednoduchou pasáž jsem nedala, nalomená psychika :-)

Červený trail si vyloženě užíváme.

Nádherná příroda kolem nám v mnohém připomíná Čechy.

Poslední třetina červené byla fakt zábavná.

Louka, neuvěřitelné! Obyčejná louka nám tu hodně chybí.

Jsme opravdu nadšení.

Po objetí červeného okruhu jedeme do města na výborný oběd a pak se zas vracíme a že tedy zkusíme kousek zeleného trailu a napojíme se z něj na zábavný konec červeného. Odpolední bouřka nám však trochu zkříží plány. My se však nevzdáme a rozhodnuti pokračovat i kdyby trakaře padaly, dokončujeme náš plán.

Návrat do centra.

Černý trail protíná zelený skokem. David kontroluje situaci na černém trailu :-D

Zelený v mnohém připomíná Singltrek pod Smrkem.

Kocháme se přírodou.

Zmoklá slepice. Někdo asi taky jezdil divoce...
Tohle s kolem se mi ale ještě nepodařilo :-D

Zabahněná, ale štastná :-D

Po cestě zpět vyměníme modrý trail za dětský :-D

Parádní celodenní výlet nám vynesl 80km a naše už nezvyklá těla pěkně bolela. K naší smůle a nebo štěstí příští den nemá být hezky, tak se rozhodujeme pro pěší výlet, respektive 2. Alespoň otestujeme naše nové voděodolné oblečení.

Výšlap na Sugarloaf Mountain.

Hledání pokračování trailu.

Ostrov za mnou je cíl, Presque Isle. Tak kudy teď?

Tak ještě společná.

Trail jsme nenašli, tak to zkusíme přímo k vodě.

Mlha přede mnou mlha za mnou... ale i přesto je vidět jak je jezero krásně čisté.

Procházka podél pobřeží.

Jezero Superior má své kouzlo.

Byli jsme tu! Voda je ale pěkně ledová.

Ještě že ty schody máme natrénované.

Barevný pohled z útesu.

Cíl už je nadohled.

A jsme tu.

Kdyby se David náhodou rozhodl plavat, můžu ho zkusit zachránit
před zákeřnými proudy.

Výlet jsme zvládli i s výbornou večeří ve městě. Tak teď už jen
víno na pláži při západu slunce.

Z výletu na UP jsme byli hodně nadšení, zvláště z té bajkovací části. David dokonce prohlásil, že to je poprvé tady v USA, co měl zase z ježdění na kole radost. Takže rozhodně jsme zde nebyli naposledy, škoda jen, že je to tak daleko.