1.- 2.8.2015 Víkend na silničkách za medvědy

Už bylo na čase dát dokupy silničky a po dlouhé pauze je pořádně provětrat. Jak to ale udělat? Jsme 3 a máme malá auta. Dvěma se nám 4 hodiny jet rozhodně nechtělo... Po diskusích, že si asi budeme muset koupit držák na kolo jednoho dne přijel Vasant s koupenými dvěma na střechu jeho auta. Tak hurá o víkendu vyrazíme.

Nejhorší jsou ty rozdílné americké míry a jednotky a domluva v angličtině...

To že bude se sestrojením držáků na auto takový problém, nikdo z nás nečekal, nakonec to klukům trvalo po večer až do noci 3 dny a vysloužili si tak novou přezdívku PAT a MAT. Řekla bych, že kdyby to dělali každý zvlášť, bylo by to mnohem rychlejší...Tím pádem nám nezbylo než odjet až v sobotu ráno.

Kluci dávají dohromady držáky, připíjíme si zároveň na
Davidův úspěch v testu na řidičský průkaz.
Který z nich je Pat a který Mat?

Nařizuji budíka a úplně vyřízení jdeme v pátek o půlnoci spát. Ráno měz tvrdého spánku budí Davidův hlas: "Jano, my jsme zaspali!" Super, to to krásně začíná. Vyskakuji z postele... no to je hezky řečeno, takže spíše vydrápu se z postele a oba se provinile omlouváme Vasantovi, který vstával před 40 minutama, jak jsme se dohodli. Snídani stíháme v rekordním čase a k tomu i stihnu Davida ještě trochu naprudit, že si neodpustí poznámku:" To je neuvěřitelný, my nestíháme a ty si přesto vyndaváš rozinky z müsli!"To je takovej můj ranní rituál, protože rozinky mi moc nejedou. Logicky mu argumentuji zpátky, že je nevyndavám všechny, protože pospícháme :-D
Nakonec vyjíždíme pouze s 20 minutovým zpožděním a už se těšíme jak malé děti.

Úpravy po cestě, jsme trochu nedůvěřiví ke konstrukci držáků...

Nejdražší kolo je schováno uvnitř, dělá mi společnost vzadu.

Výhoda střešního okénka, kontrolujeme za jízdy.

Dorážíme k jezeru Michigan nedaleko místa, kde jsme byli s Davidem první víkend a ptáme se na místo v kempu. Kemp je zase plný, ale dá se v něm zakoupit místo v jiném, který je prý bohužel dostupný pouze pěšky, vzdálený od parkoviště asi 1,5 míle. To nám nevadí ba naopak. Míříme tedy zaparkovat auto na parkoviště na pláži a zabrat si místo na stany.
Vasant nechává na našem místě svůj krásný červený batoh a jdeme zpátky k autu. To bysme v Čechách asi neudělali...
Popojedem autem ze šotolinové cesty na asfalt a chystáme se na první americký silničkový výlet.

Vybrali jsme cestu na sever k dunám a jelikož je už odpoledne, stíháme pouze 75km i se zastávkou v hospůdce.

Vstup na vyhlídky byl placený i pro cyklisty, takže za výšlap nahoru
jsme každý zaplatil 5$. kopečky to byly krátké ale slušný sklon.
A to jsem myslela, že tu nejmenší převod nevyužiji...

Focení za jízdy.

Klukům jsem nestačila i auta měla co dělat :-)

Zastávka v Glen Haven

V Glen Arbor jsme se setkali se zvláštností americké kultury. Šli jsme do hospůdky, kde se nám minule moc líbilo a chutnalo. Byla tam totiž parádní velká zahrádka, kde jsme si řikali, že můžem hlídat kola. Na zahrádce jsou tři oddělené prostory a 2 z nich byly plné, sedli jsme si tedy do části, kde bylo prázdno a také jsme tam krásně viděli na kola. Po chvilce čekání se David vyrazil zeptat, jestli obsluhují i v této části. A dostal odpověď, že tady dostaneme pouze pití. OK. Co se dá dělat, dáme si pivo a až bude někde volno, tak si přesednem. Po čtvrt hodině čekání to už Vasant nevydrží a jde obhlédnout zahrádku. Když přijde, tak nám řekne, co se po cestě dozvěděl, že tady sice dostaneme pití, ale až po šesté večer, což bylo za půl hodiny. Zajímavě to mají vymyšlené. Tak jsme se tedy odebrali změnit lokál.

David něco zajímavého vypráví...objednali jsme si salát, ale k servírčině překvapení
bez dresingu, toho bylo dost v dalším chodu. Přesto, že to byl fast food,
 potěšilo mě naše jídlo, celozrnný toast s grilovaným kuřecím prsíčkem a smaženou treskou.

Klasickej burger

Po cestě zpátky, přejíždíme most mezi dvěmi jezery, nádhera.

Druhá strana mostu.

Po dojezdu k autu je už celkem pozdě večer. Jelikož kemp je pouze les s pěti místy pro stany a tak velkými, že ze svého místa nevidíte na ostatní stany a jediné zařízení je kadibudka a skřínka na jídlo proti medvědům, chceme se před spaním vykoupat v jezeře. Celý západ slunce nad jezerem už nestihneme, ale i tak je to nádhera. Vasan,t přestože se mu nejdřív nechtělo, je z toho unešen a jak říká on: " It was seriously panty dropping staff" (To je hláška z Big Bang theory a nejsem si jistá, jestli jsem to napsala správně, překlad znamená: Věc, která dokáže stáhnout člověku kalhoty :-D), prostě myslel romantika :-D

Cesta na pláž, kousek od kempu

Vasantovi se nejdřív moc nechce

Ale nakonec tam přeci jen vlezl

My s Davidem blbnem

A teď zase já :-D

Jedna umělecká

David nastavuje samospoušť

Ale společná se nám vždycky trochu mázne

Zjišťujeme, že na pláži se smí dělat ohníček, příště už budeme mít taky

Druhá umělecká

Po vykoupání stavíme stany s pomocí baterky a kousání otravnejch komárů. Sklízíme všechno, co má  něco společného s potravou nebo pitím do boxu proti medvědům a jdeme spát. Já si ve stanu vzpomněla, že mám v kapse obal od tyčinky, tak usínám s vroucným přáním, aby nás nenavštívil medvěd. To by mě asi David nepochválil...
Ráno rychle snídáme a balíme, protože předpověď na dnešní den zní: celý den déšť. Plánujeme, že když nezačne pršet než vyrazíme, že se zkusíme projet ještě na kole. Pokud tedy kola na autě ještě budou. Nevýhoda parkovaní mimo tábořiště je, že máme nehlídaná kola a pěkně daleko od nás, takže jsme trochu nervozní, zda se šťastně shledáme.

Pohled na naše tábořiště

Pat a Mat znovu v akci

A ještě nesmíme zapomenout na dobrůtky v medvědí skřínce.

Cesta zpět

Parádní trail k autu

Pro nás úžasný pohled, kola jsou stále na střeše.

Sice nás strašil pohled na oblohu, ale dali jsme si svižných 40km i se zastávkou u majáku, kam se později vracíme s autem se vykoupat a zařádit ve vlnách.

Vasant připravuje svého miláčka na jízdu

Za jízdy

Pro silničáře je tu ráj,auta jsou ohleduplná, asfalt ujde a téměř celou dobu
 je tu  široká krajnice, kde můžeme jezdit.

Příjezd k majáku.

Pózování u jezera Michigan

Po cestě zpět potkáváme volavky

David zadumaně zkoumá převýšení

Převýšení je ta rovná čára pod čísly, no jo, holt jsme našli vhodnou
oblast na jarní soustředění :-)

Po cestě na koupání chceme ušetřit peníze, tak zkoušíme typický americký fast food s hotdogama a Davidovi je ještě teď při vzpomínce špatně...

V klasickém fast foodu jsou koje (už jsem zapomněla, jak se jim tu říká)
 a v každé z nich je plochá obrazovka s baseballem.
Ta divná směs před Davidem jsou hranolky polité různými omáčkami
a posypané cheddarem (ten tu dávají na všechno)

Vasanta jsme dlouho přemlouvali, ať jde s námi, vlny byly opravdu velké...

My jsme si vlny pořádně užili

Kuk

David se vrátil do dětských let

Žene se bouřka, tak rychle poslední foto a jedem domů

Přihnala se taková bouřka a tak rychle, že jsme se hodně báli o naše kola

Tohle nás doprovázelo celou cestu

Takovou bouřku jsem ještě nezažila, několikrát jsme zastavili, že to někde přečkáme. Ale dle radaru to vypadalo na obrovskou bouřku. První zastávku jsme udělali v lese, ale když jsme se stali svědky padajících velkých větví kolem nás, rychle jsme odjeli pryč.
Když už jsme se smířili s tím, že kola budou úplně prolitá vodou, začali padat kroupy. Uvnitř auta to byly děsivé zvuky a my si jen mohli představovat, co to udělá s našimi koly.
Cesta zpět trvala asi 6 hodin a řídil celou dubu chudák David, nikdo jiný z nás se neodvažoval. Kola přežila, uvidíme jaké následky na nich nechala voda.
Byly to krásné dva dny plné dobrodružství, škoda jen, že jsme se museli vrátit.