Toronto 18. - 20.3. 2016

Jelikož jsme zjistili, že z Toronta v Kanadě se do Čech a zpět dostanu za poloviční cenu než z Detroitu, výsledkem bylo, že jsme se rozhodli pro výlet do Toronta. Naštěstí je toto hokejové město vzdálené jen 5 hodin jízdy autem a let jsme naplánovali na neděli, takže máme na Toronto celý víkend.
Balení jsem zase nechala na poslední chvíli, takže Vasant, který jel s námi, na mě musel čekat a za Davidem do práce jsme přijeli s mírným zpožděním. David, jelikož měl před sebou vidinu 3 měsíců bez mé oblažující přítomnosti, ani neměl tentokrát připomínky. Vyrazili jsme tedy směr severo -východ a já horečně přemýšlela, co vše jsem zapomněla. David mě uklidňuje otázkou: "Pas máš?""Jo." odpovím, protože si vzpomínám, jak jsem ho dávala do brašny s noťasem. " Tak máš to nejdůležitější, co potřebuješ."pokračuje David. Oba však víme, že mám pasy 2 (ČR tuto možnost umožňuje), na jednom mám USA Visa a ETA Visa do Kanady a druhý používám místo občanského průkazu v ČR. Takže následuje další logická otázka, jestli mám ten správný a přednáška, že bych měla používat jen jeden s obavami, jestli by to tady úřadům nevadilo, že mám 2, už trošku totiž tušíme, jak to tu chodí a že se tu s námi jen tak mazlit nebudou. Uklidňuji Davida, že ten druhý mám někde v kufru mezi ostatními věcmi a jedeme dál.
Vasantovi se, zdá se, nelíbí rádio, které posloucháme, tak volí vlastní hudbu. A my máme o zábavu postaráno... :-D

V momentě, kdy popojíždíme v koloně k hranici nám David dává instrukce, ať si připravíme pasy. Vyndavám z tašky můj pas a raději kontroluji, jestli je to ten pravý... a není!!! Do prkýnka! To už přetekl pohár Davidovi trpělivosti a naštvaně vyjede z kolony na stranu a já rychle běžím hledat v obou kufrech a nemůžu ho najít. Mezitím na nás ozbrojení strážci přechodu mávají, ať odtamtud odjedeme, že tam nemůžeme stát a David na mě volá, že si snad z něj dělám srandu a že musí jet. V návalu paniky ho fakt nemůžu najít a horečnatě přemýšlím, jestli jsem si ho tam opravdu dávala. Nakonec ho však s úlevou nacházím a sedám si do auta, kde je fakt dusno, ale David se stále drží dobře a nic neříká. To, že je naštvaný je poznat jen z jeho strnulého obličeje. Po chvílí se trochu uvolní a procedí, že ten druhý pas v ČR nechám a už ho nikdy nebudu používat.
Vasant se skvěle baví a považuje to za nejlepší zážitek za poslední dobu. Tak to pěkně děkuju. :-)
Za hranicema jsem si konečně vzpomněla, co jsem doma zapomněla - český telefon a flashku. To budu v Čechách pěkně namydlená, protože americkej mi tam nefunguje...Davidova odevzdaná reakce hovořila za vše: "To máš blbý."

Blížíme se k přechodu hranic

Cesta do motelu nebyla nic jednoduchého, protože jeho umístění bylo v centru Toronta, výhledy však na mrakodrapy byly i z auta úchvatné. Po chvíli hledání, jsme v pátek večer dorazili do motelu, který se nacházel celkem v pochybné čtvrti. Ta nízká cena za ubytování nám mohla něco napovědět...Uvnitř motelu to vypadalo obstojně, tak jsme šli rovnou spát. Ráno jsme vyzkoušeli snídani nabízenou hotelem: vafle s javorovým sirupem a vyrazili do města. Za ranního světla místní čtvrť nevypadala tak děsivě až na pár bezdomovců a prostitutek poflakujících se okolo.

Kousek od motelu - takhle se zamyká kolo :-D

Náš motel.

Den jsme strávili prohlídkou města, vstupem na CN Tower, která je větší než Eiffelovka (samozřejmě bez Davida, ten šel na pivo :-)), prohlídkou místního tržiště, čínské čtvrti a vyhlášené multikulturní čtvrti Kensington. Den jsme zakončili jak jinak než dvěma hospůdkami.

Majitel Lamborghini si asi myslel, že muže parkovat kdekoliv... :-D

Rohový dům.

Tržnice se mi moc líbila.

Všechno jsem tam chtěla ochutnat...

CN Tower z dálky.

A už jsme u ní, rozhodujeme se, jestli půjdem nahoru nebo ne.
Vstup byl totiž celkem drahý a musela vystát dlouhá fronta.

Místní taxi.

Vláčky.

Výhled ze CN Tower stál za to.

Pohled k jezeru.

Konečně jsme si sedli.

Některé domy zdobí zajímavé dekorace.

V Čínské čtvrti.

Kavárna v Kensingtonu, která byla správně praštěná...

V kavárně jsme se mohli kochat zajímavými obrazy.

Kensington v plné své kráse.

David tu má dokonce vlastní obchod.

Restauraci TOPGUN jsme měli tu čest si prohlédnout alespoň z venčí.

Celé čtvrti vévodily kola, lze to i pozorovat u netradičního stojanu na kola
obsahujícího název čtvrti.

Dokonce i policisté zde jezdili na kole. 

University of Toronto - St. George Campus

V hospůdce.

Večer cestou do motelu.

Cestou zpátky do motelu už to tak růžově nevypadalo jako za denního světla. Hlavně Vasant vypadal celkem nejistě, tak jsme přidali do kroku a snažili si nevšímat mříží na výlohách, častých policejních aut a podivných pobudů kolem.
Po příchodu do motelu jsme rychle zapluli do pokojů a nevšímali si odéru marihuany na chodbách. Jak jsme se dozvěděli ráno od Vasanta, noc byla celkem rušná, slyšel nějaký křik a bouchání a ranní setkání s policií na recepci nám na klidu taky moc nepřidalo. Rychle jsme se nasnídali, sbalili a vyrazili na krátkou procházku městem, než mě kluci odvezou na letiště.

Toronto, město hokeje.

Hokejová síň slávy.

Skvělý oběd, tento hamburgr se jménem CN Tower Burger si dal Vasant.

Mé přání dát si před odletem ještě někde žebírka bylo splněno.

V centru za světla.

Po kafíčku ve Starbucks mě kluci odvezli na letiště, kde jsme se rozloučili. Letět jsem měla asi až za 6 hodin. Zbývající čas jsem využila k učení, protože hned ve středu jsem měla mít 2 těžké zkoušky. Ještě jsem se před odletem spojila s Davidem na skypu, který mi sdělil, že mi právě přišlo povolení k práci. Neuvěřitelné!Tak jsem se konečně dočkala! A zrovna v den odjezdu :-(

Dokonce jsem zvládla sama check in v Kanadě,
tak snad už to konečně budu umět...

Konečně můžu pracovat v USA.