Leden v Čechách

Druhý den po mých narozeninách přišel den D a já zase letěla sama přes půlku světa, tentokrát zpět do Čech. Cílem bylo vykonat zkoušky za zimní semestr a zařídit ještě různé zbylé pohledávky na úřadech.

Naštěstí se mi létání zalíbilo a ráda si
vychutnávám pohled z okýnka.

Návrat byl těžký z několika hledisek. Tak dlouhou dobu jsme ještě s Davidem bez sebe nebyli. Další problém byl, že jsem se chtěla se všemi vidět, ale vzhledem ke zkouškám to ze začátku nebylo úplně možné.  A učit se a učit a odmítat návštěvy a babička v nemocnici....nic moc.
Co jsem nečekala, že mi taky bude vadit, bylo nekonečné cestování sem tam a téměř každý den spaní v jiné posteli.
První půlku týdne jsem strávila aklimatizací u maminky a prožila si 6 denní "jet lag"

Maminka mě přivítala českou klasikou kachnou a pivem.

Z USA jsem překvapivě dorazila vyhladovělá a bažící po českých jídlech. Mému žaludku chvilku trvalo než se zas roztáhl do původní velikosti a já si mohla užívat jídlo, které mi tak Americe chybělo. Nakonec jsem stejně zjistila, že představy byly lepší než skutečnost, nebo jsem už asi otupěla...
Po noci u tatínka jsem měla možnost prohlédnout si nový autobusák, když jsem brzy ráno cestovala vlakem do Olomouce do školy, kde kromě výuky už na mě čekaly 2 testy. A večer hurá k babičce.

Na Moravě na mě čekala tradičně kyselica
a dáreček (moje milovaná babička) pod stromečkem.

Na Moravě jsem zůstávala týden se učit a dojížděla na zkoušky.

Pomocník při učení...

O víkendu přijela návštěva, bratr s rodinou a udělali jsme si malý výlet na hrad.

Všichni účastníci výletu.

Trocha odreagování v přírodě.

Se synovci.

A pak následovalo zařizování v Berouně, tak jsem využila příležitosti a svezla se s Petrem k tatínkovi, kde jsem v prázdném bytě přebývala celý týden. Všichni obyvatelé totiž svištěli na lyžích kdesi v Dolomitech. Hned první den se mi podařilo vytopit byt a prodejnu o patro níže vodou z pračky. Naštěstí mě nikdo před soud nehnal, jak jsem se v první chvíli lekla a ani tatínek mě dodatečně neuškrtil.
A pak jsem již zbytek pobytu jezdila sem tam na zkoušky a návštěvy. Jen pár fotek bylo publikovatelných. V rodině máme totiž pouze jeden fotoaparát, který zůstal v Americe, tak jsem byla nucena podlehnout dnešnímu trendu a fotit mobilem.

Selfie s krásnou maminkou Julinkou.

S Markét - číšník asi nerad selfie, tak se ochotně nabídl, že nás vyfotí.

Foto raději v bezpečné vzdálenosti.

Setkání s přáteli - cyklisty.

Celý měsíc byl hektický, ale nakonec se mi podařily udělat některé zkoušky i dopředu z letního semestru. Původní moje pochyby, že tu školu stejně takhle na dálku nemůžu udělat, byly trochu rozptýleny a já mohla konečně letět zpátky. Bohužel ne na dlouho, protože už za měsíc a půl musím zase zpět, ukončit letní semestr. Tentokrát ale, když se vše podaří, mě budou čekat již státnice a zároveň delší pobyt v Čechách (3 měsíce).
Návrat zpět byl nekonečně dlouhý a k tomu mě zdrželi na imigračním dva starší Němci, kteří mě předběhli a jelikož neuměli ani slovo anglicky, strávili pohovorem s úředníkem za pomoci tlumočníka asi půl hodiny. Ale nakonec jsem se dočkala a byli jsme s Davidem konečně zase na chvíli spolu.

Na letišti ve Frankfurtu.

Servis Lufthansy.