5.-7.9. 2015 Robinson a sobota

Při jednom zkoumání naší oblíbené oblasti na severu Michiganu David objevil, že nedaleko jsou v jezeře dva ostrovy, kam jednou denně jezdí trajekt a lze tam kempovat.
A protože se tu musí vše předem rezervovat, mysleli jsme si po našich předešlých zkušenostech, že na ostrov se dostaneme nejdřív tak příští rok.
Naštěstí David nenechal nic náhodě a zjistil, že na trajektu je ještě místo, tím pádem, můžeme zůstat na ostrově na prodloužený víkend. První pondělí v září totiž Američané slaví Den práce.
Naším cílem se tedy stal ostrov North Manitou Island, který je z tech dvou větší, opuštěnější a divočejší. Jak jinak, že? :-)

Týden předtím byl plný příprav. Já si přivezla krosnu z Čech, ale David si jí musel půjčit od Vasanta. Ne vše si totiž ještě můžeme koupit, musíme postupně... Co bylo nutné si pořídit, byla filtrace na vodu, protože na ostrově byl pouze jeden zdroj pitné vody a my tam chtěli cestovat 2 dny. Nést vodu na 2 dny k pití i vaření by nebylo nic moc, tak jsme se inspirovali filmem Divočina a pořídili speciální pumpičku s kterou můžeme pít vodu i z kaluže.
Filtrace Katadyn

S tím přišla na řadu otázka jídla. Když už máme ultralehký stan, pumpičku na vodu, tak přece nepotáhnem konzervy. Navíc, co bychom pak dělali s tím velkým odpadem? Všechno se musí brát s sebou. Protože jsme tu už prolezli pár obchodů se sportovní výbavou, viděli jsme různé kempovací vychytávky. Mezi ně rozhodně patří sušené jídlo, které je uzavřené v tzv zip lock sáčcích a je úžasně lehounké. Koupili jsme si takhle 4 sáčky s hotovým sušeným jídlem, které stačilo jen zalít vroucí vodou, dobře zavřít a počkat 10 - 15 minut. Dopřáli jsme si tímto způsobem rýži s masem v pepřové omáčce, těstoviny, nebo rizoto. Brali jsme to jako test na příští výlety a pro mě dopadl na výbornou. Byla jsem fakt nadšená.
Dále jsme řešili oblečení, jelikož Davida komáři v každém lese žerou doslova zaživa, museli jsme pořídit kalhoty. Objevili jsme, že prodávají i "protikomáří oblečení", které by mělo být napuštěno repelentem, tak jsme neodolali jedné košili v akci.
Měli jsme štěstí v nakupování, protože týden před a v den státního svátku Labor Day, byly všude obrovské slevy. Tak nám radost z pořízených věcí tolik nekazila utracená částka.
Náležitě sbalení a připravení jsme v sobotu brzy ráno vstali, jen se nasnídali a pro zajímavost převážili krosny. 14kg, to není zas tak špatné. Uvidíme po prvních ušlých mílích. (Už jsme si tu začali zvykat na některé odlišnosti v měřítkách :-))
Rozloučili jsme se s Vasantem, který bohužel nemohl s námi, protože ho čekala služební cesta do Německa, a rozjeli se autem pro nás již velmi známým směrem - na sever.

Ráno před odjezdem

Po cestě jsme se zastavili na oběd a byli jsme příjemně
překvapení - jídlo bylo výborný, zdravý a za rozumnou cenu

Parkování nedaleko od přístavu

Už dávno jsme si všimli, že na amerických silnicích potkáte různé stroje...
Chvilku předtím projely kolem dva tandemy.

Přístavní městečko Leland - součástí je i muzejní část s historickými obchůdky

A už čekám frontu na trajekt

Při čekání na trajekt jsme pokukovali po ostatních pasažérech. I tady se projevila neuvěřitelná rozmanitost američanů a jejich vybavení. Lidé různé rasy, věku, výšky, šířky s různě velkými batohy, mimojiné často ověšené velkými nafukovacími karimatkami či kempovacími židličkami. Rázem jsem si připadala hrozně cool s pěkně zabalenou "malou krosnou."  Jediné, co rušilo kompaktnost, byly trekové hole a hrneček. Začala jsem nahlas přemýšlet, jak na ostrově chtějí tihle lidé cestovat. Ještě, že češtině nikdo v okolí nerozuměl.  Jedna "silnější" paní měla na batohu přivázanou malou umělohmotnou lopatku. Cože????Že by na ty hovínka, o kterých jsme dostali přednášku hned po příjezdu na ostrov? Prý vykopat 6 inchů hlubokou díru. To abych si příště s sebou vzala i pravítko s inchovou stupnicí :-) Ale jak říká pořekadlo: Kdo se směje naposled, ten směje nejlíp, zjistila jsem později, že kopat díru nějakým klackem či trekovou holí ve ztvrdle vysušené půdě u pobřeží není nic moc a i když si člověk pomůže rukama, tak správcovi limity v touze po úlevě určitě nesplní :-)
Více o těchto lopatkách  a nejen to jsem se dále dozvěděla ve skvělém novém filmu Walk in the woods Až bude v českých kinech, vřele doporučuji.

Vyplouváme

Nedbali jsme pokynů námořníků a zůstali nahoře na palubě
 a kochali se výhledem.

Přijíždíme na ostrov

Dobrovolní trosečníci

Ostrov je součástí Sleeping Bear Dunes

U přístavu (východní pobřeží) je opuštěná vesnička,
kde přebývají pouze 3 správci ostrova.

Vstup do divočiny je řádně označen.

Protože jsme na ostrov přijeli až odpoledne, chtěli jsme první den najít pěkné místo na kempování v blízkosti západního pobřeží.

Jak jsme brzy zjistili, ostrov byl plný hřibů, byla mi líto je nesbírat...

Brzy jsme došli k vnitřnímu jezeru, kde byla nádherná příroda

Zkoumáme kudy dál. Oficiálně tu trail nevede, ale kolem
jezera je vyšlapaná cestička 

Tady David poprvé uviděl kolibříka, jen slepoň jako já, zase nic.

Pokračujeme podél jezera

Tomuhle místu jsme nakonec neodolali a skončili naše putování trochu předčasně.

Stavíme stan celkem ve spěchu, protože se najednou zvedl vítr
 a blíží se nějaké hrozivé mraky.

Hurá na večerní hygienu

Tyhle velký stonožky jsme potkávali na každém kroku.

Vaříme v závětří stanu

Snídaně

A pozdrav slunci

Originální sušák na oblečení

Loučíme se s naším nocležištěm

Překvapivě jsme neměli problémy s komáry, tak vyrážíme nalehko oblečení jen podle buzoly směrem k močálu kde by měl pokračovat trail kolem ostrova.
Cestou se vystrašeně rozhlížíme po rostlinách, měla by tu někde růst tzv. Poison Ivy. rostlina, která je jedovatá na dotek. Po kontaktu s ní se prý člověku objeví velké nehojící se puchýře, které nejsou nic příjemného... Za chvíli si přestáváme dělat starosti s rostlinami, a zvyšujeme tempo, protože místní komáři objevili chutné české masíčko a nedají nám chvilku klidu. Brzy naštěstí narazíme na trail, po kterém už se nám běží lépe. Když už se to nedá vydržet, David shodí batoh ze zad na zem, houkne na mě, ať mu vyndám nohavice, čepici a tu super spešl košili proti komárům. Sám utíká dál po trailu a mává kolem sebe rukama i nohama. Jelikož tentokrát komáři nešetří ani mě, poskakuji nemotorně kolem batohu, až nakonec vytahuji vše potřebné. Pokračujeme dále po trailu zvýšeným tempem, občas potkáme nějaké amíky jak stojí v lese a v klidu si povídají a nechápavě koukají na černé mračno komárů kolem nás..."Tak to fakt nechápu. " volá na mě David." Jaktože to na ně nejde?" Tuhle záhadu jsme ještě doteď nevyřešili. I nejtoxičtější repelent nepomáhá, když se člověk zpotí. Zkoušeli jsme i B-komplex, ale v Davidově případě to zas tak velký zázrak nebylo a kdo by to jedl každý den, že? Pořizování fotek v této oblasti, je na úkor pár bodnutí, přesto na pár krásných místech neodoláme.

U močálu, pózování není vždy lehká práce.

Pozůstatky civilizace

David v protikomářím skafandru a s řetězem, jakoby vypadl z oka
mutantovi z nějakého amerického hororu...

Trail vede krásnou přírodou

Okolí trailu je velmi proměnlivé

Konečně dorážíme na druhou stranu ostrova a užíváme si
pohled na měnící se modrou barvu jezera Michigan

Equisetum - tato zvláštní rostlina se tu různě objevuje v lesích, vypadá trochu jako bambus.

Hurá, těšíme se až ze sebe smyjeme pot a zchladíme komáří štípance

David se už nemohl dočkat, svlékání je prý zbytečnost :-D

A jedna společná ve vlnách

A hurá na to, zkoušíme filtrovat vodu z jezera k uvaření oběda.

Zasloužený polední klid

Pokračujeme dál podél pobřeží

Zkoumáme místní floru

Zase zkoušíme podle buzoly najít trail

Užíváme si všudypřítomnou společnost chipmánků

Po pár mílích trail zase vede k nádhernému výhledu na jezero

Lavička vysoko na duně + dřevěná deska s podpisama trosečníků

Neodoláme a také se zvěčníme

A zase se běžíme zchladit

Vlny jsou na jihozápadním pobřeží parádní

David se vždy promění v malého kluka a vlny si užívá plnými doušky

Vykoupaní zase zkoušíme cestovat po pláži

Zase nás čeká rozhodování, kde budeme spát. Velmi se nám líbí jihozápadní pobřeží, je tam spousta krásných míst s výhledem, jak já říkám "na moře." Kdyby jsme tam zůstali, museli bychom ráno brzy vstát, protože máme být druhý den v přístavu už v 10:30. A ten je ještě 7,5 km daleko a kdybychom někde zabloudili, nemuseli bychom stihnout loď, tím pádem bychom uvízli na ostrově... Protože je teprv odpoledne zkoušíme tedy po pobřeží jít ještě dále na jih. Chtěli bychom obejít jižní výběžek a objevit pěkné místo na spaní blíže k přístavu.  Téměř po hodině to však vzdáváme a vracíme se zpět, je jasné že hezčí místo již nenajdeme a ve výsledku uděláme dobře. Blízko přístavu, jak druhý den zjistíme, kempovali snad téměř všichni ostatní cestovatelé.
Další výhodou stanování na jihozápadním pobřeží je, že můžeme v klidu pozorovat orly při lovu. Nádherné zvíře.
Stavíme stan na luxusním místě s nádherným výhledem. Co na tom, že tam od pobřeží fouká silný vítr. To, že jsme se neměli nechat unést jen krásou prostředí nás napadne posléze, když vidíme na radaru, že se k nám blíží několik silných bouří. Závětří tedy pro příště bude asi taky hodně důležité :-)

Vybaluji a David mezitím filtruje vodu

Naše krásná ložnice

Večeři si zpestřujeme o vařenou kukuřici

A užíváme si romantický západ slunce

David odřezává suché větve nad stanem,
aby nám je bouřka neposlala na návštěvu do našeho stanu

Po noci plné nervozity, vaříme snídani v předsíňce stanu kvůli silnému větru

Bouřky se nám jako zázrakem zase vyhly, takže rychle sbalit stan
 a hurá do přístavu

Cesta do přístavu

Po cestě jsme potkali hodně "Garden snake", tomuhle jsme se nelíbili.
Své přátelství projevoval útokem na Davidovou hůl

A konečně společná fotka Robinsona a jeho Soboty
(Sobota - protože se setkali na ostrově v sobotu :-))

Sobota jako navigátor.

Robinson a velký strom :-)

Ještě že jsme si ráno dali časovou rezervu,
osud nám připravil plnou cestu překážek

Do přístavu dorážíme velmi brzy

Stíháme se ještě před vyplutím vykoupat

Kapitán naší lodi

A zachráněný trosečník

Poslední pohled na ostrov

A už jsme u břehu

Víkend byl zase parádní, nejhorší je vždycky ten návrat do reality všedních dnů. Naštěstí jí vždy rozptylují další plány a vyhlídky. Na Americe je krásné to, že člověk může vyzkoušet téměř vše, na co si pomyslí, jen na to musí mít peníze :-) Nyní David plánuje, že příští rok na ostrov nepojedeme trajektem, ale na seakayaku...