3.-5.7.2015 Víkend u jezera Michigan

Můj první víkend v USA byl zároveň Davidův první prodloužený víkend, tudíž jsme mohli podniknout nějaký výlet dál od našeho nového domova.
Dlouho jsme mysleli, že se pojedeme podívat na Niagárské vodopády, ale potom, co David zjistil, že kemp, kde jsme chtěli spát je plně obsazen, jsme přehodnotili situaci. Navíc na Niagáry určitě pojedeme s rodičema, až za námi přiletí. Tak abychom tam nebyli stokrát.
Ve čtvrtek večer po mém příletu jsme stále nevěděli, co budeme dělat. Naštěstí tu máme Vasanta a na jeho radu, jsme se rozhodli jet na sever k jezeru Michigan do oblasti Sleeping bear dunes.

Mapka oblasti

Vzdálenost je asi 4 hodiny autem. Jenže než jsme se sbalili, nakoupili s sebou jídlo, bylo už hodně hodin.

Nakládáme věci do našeho sporťáčku

David tedy vymyslel, že mě vezme na oběd do tradiční americké restaurace na žebírka, kam ho vzali jeho kolegové na přivítanou.
Jenže ne vše jde vždy podle plánů a navigace, kterou měl půjčenou, nás pozlobila natolik, že restauraci jsme hledali přinejmenším hodinu a snaha při tom natankovat se také neobešla bez problémů. Při placení debetní kartou (rozlišují tu 2 typy karet, kreditní a debetní, já byla v Čechách zvyklá říkat mojí kartě kreditka, ale plný význam obou karet mi vysvětlil až David a prý je to i v ČR) se musí zadat tzv ZIP kód (prý směrovací číslo,říká David) a to nám nějak nefungovalo. Ještěže je všude většinou ochotná obsluha, která, když řeknete, že tomu prostě nerozumíte, že nejste odsud (David říká, udělat ze sebe debila :-)), tak vám vše vysvětlí. (Musíte mu ovšem rozumět :-D) Ale zdá se, že s tím David problém nemá, to se má.
Moje první americké jídlo bylo dobré, drahé a asi pěkně nezdravé :-)

Vepřová žebírka - poloviční porce, ani tu jsem nedokázala sníst celou

Když jsme se vydali na cestu, byly už asi tři odpoledne a báli jsme se provozu. Nakonec cesta proběhla hladce a už nám zbývalo jen najít kemp, kde budeme spát.

Občas vidíme zajímavá auta, jak z hororu. Tenhle připomínal Masakr motorovou pilou.
Prý tu neexistuje něco jako technická. Je to vidět, zvlášť, když na silnicích potkáváte válet se různé součástky z aut.

Svačinová a "čůrací" přestávka

Což se nakonec ukázalo jako dost velký problém. První kemp, který nám doporučil Vasant vypadal parádně, přímo u dun, hodně přírodní a postavených tam bylo jen pár stanů. Podezřelý byl akorát nápis: Jen pro rezervované. Naštěstí tam bylo telefonní číslo a my mysleli, že máme vyhráno. Avšak milá paní po telefonu Davidovi řekla, že jejich kempy jsou naprosto plné a že máme zkusit nějaký vzdálený 10 mil, že tam by možná mohli mít ještě místo.
Trochu nechápavě jsme kolem sebe koukali na "plný kemp" a chtě nechtě jsme putovali dál. Doporučený kemp byl na louce a obsahoval kolíkama oddělené prostory pro každý stan. Nutno říci, že velký stan pro 4 lidi by se tam vešel minimálně 5x. Aha, tak tady bude háček, vždyť jsme v Americe, tady je všechno takový větší :-D I kempovací prostor.
V tomto kempu se David dal do řeči s nějakým klukem s dredama. Na dálku vypadal celkem sympaticky. Byl to místní křesťan, který jak bych od křesťana čekala, nám nenabídnl kousek svého prostoru pro ještě jeden stan, zvlášť když viděl, že začínáme být zoufalí a jak sám řekl, je už půl deváté večer a to už asi nic nenajdeme. Oni prý také objeli několik kempů, než našli místo. Místo toho jsme však dostali mapku oblasti a edukační letáček nazvaný Holy Bible.
Tak jsme jeli dál. Zkusili jsme ještě poslední kemp u kterého však visel nápis: Full. Byli jsme už pěkně utahaní z tak dlouhé cesty a začali debatovat, co budeme dělat. Nakonec po různých variantách jsme  přemýšleli, že buď přespíme v autě (což by v tak prťavém jako je to naše nebylo asi moc o spaní) nebo že pojedeme zpátky domů. Nevěděli jsme totiž, jak to tu chodí se spaním ve volné přírodě a nechtěli hned ze začátku něco riskovat.
Naštěstí David zkusil zajít za správcem kempu a zeptat se ho, jestli by tam přece jenom nebylo ještě nějaké místo. U mě mezitím zastavil nějakej jeep a z něj vykoukl divněj pán a začal se smát:" To je ale smůla, co, že je plno. To víte, je víkend největšího amerického svátku, kdy lidé jezdí na dovolenou." Tak se ho zkouším zeptat, jestli by nevěděl o nějakém kempu, kde by měli volno. A prý, že možná v nějakém hodně mil daleko, prý je mimo mapu, kterou jsem mu ukazovala. Jak v nějakém hororu. Naštěstí pán odjel a za chvilku se vrátil David s úsměvem na tváři a mě bylo hned jasné, že máme kde spát.

Naše prý "emergency místo" za pouhých 10 dolarů

Stavíme náš nový super lehký stan

Ložnice téměř jako doma :-)

Emergency místo má i své ohniště

Ráno po snídani dle domluvy se správcovou se jdeme zeptat na normální místo na další noc a získáváme je za 20 dolarů na noc. Podle nás však emergency bylo mnohem hezčí, jediný rozdíl je v tom, že máme navíc kempovací stůl s lavicema. Nevadí. Spaní zajištěno, hurá za dobrodružstvím.

Snídaně, jablečný koláč s karamelem a hromadou ořechů

První,co chceme vidět jsou proslavené duny v této oblasti. Chvíli se rozmýšlíme, jestli vzít trekové hole. Ještěže jsme si je vzali. Myslela jsem si, že jen vylezem na dunu a pak jdem zas dolů, ale z Davida pak vypadlo, že tam jsou krásné traily a my na dunách nakonec strávili asi 4 hodiny. Možná to bylo i tím, že ke konci jsme i trochu bloudili a vybaveni pouze 1 litrem vody, to bylo trochu krušné.

Příchod k dunám

Bez bot to bylo lepší

Pohled zpět na jezero Glen Lake

Pochod v písku byl celkem těžk,. Bylo zajímavé vyslechnou některé Američany kolem, že si nedokáží představit jít tu samou dálku zpátky :-)

První pohled na jezero Michigan

Už jsme skoro tam

Asi v půli cesty jsem se dozvěděla, že dojdeme k jezeru Michigan a že si David zapomněl vzít plavky. Vtipné bylo, že já je měla a ani jsem netušila, že je budu potřebovat :-)

Voda byla pěkně ledová

Oba jsme jí ale otestovali

Jak u moře a jak byla čistá...

Zpátky jsme nechtěli jít tou samou cestou, tak jsme sešli z vyznačené trasy a rázem jsme se ocitli v rozsáhlé oblasti, která připomínala poušť. Člověk tam rychle ztratil přehled jakým směrem jde...

Nikde nikdo, tak trochu jsme se ale báli hadů

Všude byly nádherné výhledy

K autu jsme se vrátili žíznivý, hladový a já tak trochu na pokraji úžehu :-) Ale byla to paráda. Oběd jsme si uvařili v tzv. Oblasti pro piknik, tech je tu spousta.

Náš odpolední oběd

Po obědě jsme si udělali výlet do historické vesnice Glen Haven a poté do městečka Glen Arbor, které nám doporučila správcová kempu.

Dílna kováře, nebo spíše nyní kovářky

Loděnice

V městečku Glen Arbor měli spoustu obchodů z pěknými věcmi, dokonce i nás bavilo je procházet 

Téměř každý druhý dum má u domu americkou vlajku, někdo více někdo méně

Moje první točené pivo, v nápojovém lístku jich mají v nabídce minimálně 10 druhů, toto nám doporučila servírka. Výborné.

K pivku jsme ochutnali Breadsticks, ty jsem doteď znala pouze se seriálů...

Večer jsme místo dalšího cestování k ohňostroji zvolili klidnější večer v kempu.

Naše řádné kempové místo

Oslavujeme Den nezávislosti

Konečně jsem viděla čipmánka, jsou krásní a jsou všude.

Druhý den jsme se jeli před odjezdem ještě vykoupat do nedalekého teplejšího jezírka, které je spojené uzoučkým průlivem z jezera Michigan.

Samoobslužné placení parkoviště.

Tuhle chatu si prý koupíme :-D

David předvádí teplotu vody - Jezero Michigan

David předvádí teplotu vody - Jezero North Bar Lake

Jedna společná

Přestože jsem na kole neseděla ani nepamatuju, stále mám opálené kraťasy :-D

Pohled na spojení jezer

Cesta domů trvala velmi dlouho, celé USA se vracelo z oslav domů....

Loučíme se s oblastí

Takovou krásnou schránku na dopisy jsme potkávali každý den po cestě z kempu a do kempu. Když jsem se u ní fotila, tak Američan, jemuž patřila na mě začal něco křičet, asi se bál, že mu z ní něco vezmu :-D

Cesta byla velmi únavná, tak si David při tankování koupil kafe střední velikosti, dostal chudák půl litru sladkého čehosi

Cesta zpět trvala asi 6 hodin kvůli provozu, tak jsme se šli protáhnout do fitka,. Aspoň jsem vyzkoušela mou novou zlatou členskou kartu.

Byl to super první víkend v USA plný zážitků :-)