Jelikož jsem vystěhování domu dokončila předchozí den až v šest večer a pak ještě jela nakoupit a na návštěvu k tatínkovi, k mamince, kde jsem měla přespat, jsem dorazila celkem pozdě.
Byl to trochu zvláštní pocit, bez domu, bez auta a pouze jen s 3 kufry jsem zůstala na Vráži a doufala, že jsem nic důležitého nezapomněla udělat nebo zabalit.
Večer utekl velmi rychle a já zjistila, že ani nemám popsané kufry. No co, nechám to na ráno, času dost.
Ráno se k tomu přidalo přibalení pár maličkostí, znovu vážení kufrů atd. A tak jsem ráno s chlebem v ruce nasedala do auta nervozní, že mám zpoždění.
 |
| Snídaně v autě |
Ale dala jsem si celkem velkou rezervu, takže jsem se po chvíli zklidnila a tak trochu se zasnila. Najednou se vedle mě ozve maminka. " Janino, neměly jsme tady náhodou odbočit?" Rázem jsem plně při vědomí a zjišťuji, že jsme minuli odbočku.
Maminku uklidňuji, že sjedem na dalším sjezdu a pak najedem zase zpět. Maminka se omlouvá, že čekala nápis letiště a že tam bylo jen Airport... Začínáme mít obě obavy, jak za mnou bude cestovat do USA :-)
Na dalším sjezdu však nastává další problém a my nemůžeme najít nájezd zpět na silnici vedoucí k letišti a bloudíme u nějakých skladů. Tím pádem je časová rezerva fuč.
Přemýšlím, jak celá tahle moje výprava dopadne, když tak skvěle začíná :-)
Nakonec se nám to podaří a parkujeme na parkovišti určeném k delšímu stání a rychle vcházíme do budovy najít na světelné tabuli můj let.
Další letové náležitosti probíhají překvapivě v pohodě a já se během chvíle loučím s maminkou a mizím v bezcelním prostoru, kde už jen čekám až otevřou bránu a já poprvé vstoupím do letadla.
Bohužel sedím v uličce, tak chudák kluk u okýnka, musel vydržet moje civění ven a přihlouplý úsměv od ucha k uchu. Nutno přiznat, že mi furt uhýbal, abych mohla vidět a číňan sedící hned vedle mě naštěstí usnul hned, jak si sed a prospal celý let.
První let jsem si fakt užila, ale jak jsem se bála, přepadlo mě hrozně moc emocí, které jsem nestíhala předtím vnímat a i pár slz mi ukáplo. Doufám, že mě ten kluk neviděl, protože už by si musel ťukat na čelo. Mimochodem francouzům v tomto prvním letadle vůbec nebylo rozumět, jejich angličtina zněla téměř stejně jako francouzština, tak jsem ráda, že jsem jejich pokyny k záchraně vůbec nepotřebovala...
Let do Paříže utekl velmi rychle a přestup, kterého jsem se bála nejvíc, byl nakonec velmi jednoduchý. Jako zálohu jsem měla na telefonu Davida.
 |
| Brána v CDG |
Další zážitek je, že po kontrole u brány na letišti CDG jdeme dolů po schodech a nastupujeme do autobusu, který nás dováží přímo k velkému airbusu, kde nastupujeme po krátkých schůdkách dovnitř. A já si připadám téměř jako prezident nastupující do Air Force One :-D
 |
| Pohled z autobusu |
 |
| Naše letadlo |
Bohužel let byl zpožděn a než jsme vzlétli, čekali jsme v rozpáleném letadle bez klimatizace asi hodinu. Nebylo to nic příjemného vzhledem k tomu, že jsem neměla nic k pití a letušky chodí až po vzletu...
Ale konečně, vzlétli jsme a letuška je tu a já si místo vytouženého šampáňa dávám vodu, abych uhasila žízeň.
Naštěstí hned za chvíli servírují oběd a já svoje první cestování oslavuji vínem a hromadou vyžebrané vody :-D
 |
| Oběd a Cinderella :-) |
Cestu si zpříjemňuji nejnovějšími filmy a děsím lidi v okolí tím, že často stojím přikrčená u nouzových dveří a koukám malým okýnkem ven. Jednou se ke mě dokonce i připojila letuška :-D
 |
| Naše cesta promítaná na obrazovce před každým cestujícím |
 |
| Pohled z okýnka na Kanadu |
Druhý let utekl celkem také rychle a přes zpoždění jsme přiletěli do Detroitu dokonce dříve. Tak teď už jen doufat, že projdu všema kontrolama a pustí mě do USA.
 |
| Čekám na kufry |
Kontroly byly celkem v pohodě, kufr jen skenovaly a já jsem se najednou ocitla v místnosti, kde už na mě čekal David a úžasné přivítání. Škoda jen, že jsem ho neviděla a málem odešla bez něj :-D Asi měl napsat větší ceduli :-D
Tak a jsem tu, v Dý :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat