25.7. David má novou kadeřnici

Jelikož koupě strojku na vlasy i s nůžkami stojí polovinu, co jedna návštěva kadeřnice,
mojí zatím první prací zde je osobní Davidův Hairdresser :-)

Tradá.....výsledek, pár zubů je prý odpuštěno :-)

18. - 26. 7. 2015 Bajkování ve Stony Creek Metropark a Blommer Park

Konečně jsou obě naše horská kola sestavená, tak můžeme vyrážet na výlety do nedalekých parků. V podstatě každá zalesněná plocha v okolí tu je upravena do tzv. parku. Nejsou to jen parky jako ve městech v Čechách -  chodníčky, prolézačky...ale ty, kam jezdíme bajkovat jsou v podstatě lesní stezky značené podobně jako Singltrek pod Smrkem.
Před naším příletem mě David varoval, že s ježděním na kole bude možná konec, že jsou tu jen roviny a kdoví, jak se tu bude dát jezdit. I maminka říkala, že slyšela, že tu nejsou na cyklisty zvyklí.
Proto bylo pro mě překvapením a nadšením zároveň, když jsme vyzkoušeli místní 2 bike parky. Zároveň je skvělé, že se k nim dá dojet z domova na kole po klidných silnicích z 50% tvořených šotolinou ( těch je tu v okolí bohužel hodně). Po cestě k tomu musíme překonat 2 krátké kopce, což, když člověk nemá kondičku zas až tak milé překvapení nebylo. Třeba to ocením později ;-)

Po cestě do parku u silnice, vůbec se mě nebála.

Stony Creek, v každém parku máte samoobslužné stanoviště s mapou, pumpou a základním nářadím k opravě kola. K tomu je  na více místech kohout s pitnou vodou, což mě první den zachránilo, protože jsem neodhadla množství vody na vyjížďku v horku.

David zkouší pumpu.

Pár fotek z trailu ve Stony Creek Metropark ...

David si tenhle trail oblíbil, jeden den ho dokázal jet 6x

Suchý kluzký písek, z něhož je tvořen podklad stezky, přidává trailu na obtížnosti.

David si užívá trail...

Dokonce se jednou i zastavil na vyfocení své drahé polovičky :-)

Samozřejmě, že naše nejoblíbenější trasa byla zároveň tou nejobtížnější... Nebylo tam však nic, co bychom nezvládli. Kdybych to srovnala, tak je to jak singltrek s technickými úseky navíc.

Hned, jak jsme se rozdělili, David píchnul a pumpičku jsem měla tentokrát jen já. K nejbližší veřejné pumpě by mu to trvalo pěšky asi hodinu... Zákon schválnosti. Ještě, že už mám také americký telefon.

Na protáhnutí nohou jsme zvolili cyklostezku s krásně hladkým asfaltem podél jezera, která je dlouhá 10km. Škoda, že jsem si s sebou nevzala brusle. Po cestě potkáváme Vasanta na silničce.

Často je součástí parků i jezero s písčitou pláží, kde se dá koupat, jezdit na lodi, rybařit. Stony Creek nebyl vyjímkou.

Ten den jsme viděli u jezera i americkou svatbu.

Druhý den jsem neodolala a místo kolečka kolem jezera jsem si šla zaplavat. 

Již v bazénu jsem si všimla, že američani se koupou v různých plavkách, které občas nevypadají jako plavky, ale zde to bylo již celkem zajímavé...

David opravil bajk i Vasantovi, tak jsme se tento víkend konečně projeli všichni tři spolu.

Podívali jsme se i do Blomer Parku, kde byly již některé úseky drsnější...

Sjezd s klopenkama, tady mi to moc nešlo.

David v jedné zatáčce.

Učíme Vasanta techniku :-)

Společná

Na mé přemlouvání i jedna společná na samospoušť za jízdy, ne všem se to podařilo :-)

Ještě nás čekají další parky v okolí na prozkoumání a jeden je prý nejlepší na horské kolo v celém Michiganu. Máme se na co těšit...

Práce do pozdních hodin

Musel jsem zustat v práci pozde do vecera. Jana, Vasant, Pepa a jeho deti me prisli navstivit a donesli mi veceri.

17.7.2015 Kostal den

Kostal připravil pro své zaměstnance a jejich rodiny v pátek Kostal den v zábavním parku. Zaměstnanci na něj samozřejmě dostali volno, tak jsme toho využili a vyzkoušeli nejzajímavější atrakce v parku. Součástí byl oběd v podobě bufetu. Byl to super den.

Skoro celý den jsme trávili na motokárách, ještě teď z toho máme modřiny, jak zapáleně jsme ří(á)dili...

David se snaží všechny předjet

Tady ho už na motokáry nepustili, musel jen koukat.

Oddech na minigolfu.

Profík.

Mě se nějak nedařilo.

A znovu na motokárách. Davidova kolegyně z práce, porouchalo se jí auto, tak se o ní postaral personál.

Bylo velké horko, tak jsme se šli zchladit na stanoviště Water Wars - pomocí košíčků na gumách po sobě lidi střílejí balonky naplněné vodou. To byla ta pravá hra pro nás.

No a jsme v Americe, tak musíme zkusit baseball (zvolili jsme tedy rychlost míčku na softball, i tak mi to málem utrhlo ruku...)

Davidovi to docela šlo.

Tady se ještě usmívám.

Držím se stylu: "zametat koštětem" :-) Byla to celkem síla.

A trochu horolezecké stěny...

6.7.-16.7. Prvních 14 dní a první dojmy

Nelze říct, že je to lepší nebo horší než v Čechách. Je to tu prostě jiný. Některé věci mi tu chybí a některé naopak jsou tu více dostupné než doma. Například jídlo. Dosud jsem nesehnala normální bílý nesladký jogurt. Mají tu jen s 0% tuku a ten chutná prý jak podrážka, říká David. Zajímalo by mě, kde zjistil, jak chutná podrážka? Zato mléko je tu výborné. Jeden z nejběžnějších a cenově dostupných sýrů je tu parmazán. A ještě jsem tu neochutnala dobrou šunku, leda prosciutto. Bylo velmi těžké najít celozrnný chléb, který není sladký, ale naštěstí se povedlo. Mnoho věcí tu je sladkých a sladkosti jsou přeslazené, ale také tu je velký výběr zeleniny,ovoce, oříšků a výborných müsli, takže když se člověk zorientuje, nakoupí, co potřebuje.

Některé věci tu jsou obráceně nebo jinak. I záchod je jiný, velmi nízký a s "bazénkem", toaleťák lze koupit neskutečně jemný, jak hedvábí :-D Teplá a studená voda u kohoutků je tu opačně a sprchy mají úplně jiný systém pouštění vody. 

No a dopravní předpisy, to je na hodně dlouho, navíc jsem do toho ještě úplně nepronikla. Zatím řídím jen do fitka a zpět a musím uznat, že automat, pokud si zvyknete na to, že nemáte spojku, vám usnadní život. Já si na to bohužel nezvykla a při jedné jízdě jsem Davidovi málem vyrazila zuby, když jsem na brzdu šlapala levou nohou.

Dá se tu jíst i zdravě, ale musí si to člověk připravit sám...

Vasant má v kuchyni různé mašinky - zkouším svůj první fresh :-)

S Vasantem si užijem spoustu legrace.

Páteční večery s Vasantem u nových českých kamarádů

Kluci už u nich mají i podepsané kartáčky pro případ přespání, teď k nim přibyl i můj :-)

Vasantova neskutečně pohodlná pohovka. Už chápu některé lidi, že dokáží sedět dlouho u televize :-)

David mi sestavil moje kolo a konečně se mohu po 2 měsících na něm projet.

Zkouším americké muffiny.

Jedeme za dalšími Vasantovými kamarády - tentokrát angličan a němka.

A stanujeme u nich na zahradě.

Vasant poprvé staví stan - koupil si ultralehký Big agnes jako my.

Po výborné večeři sedíme u ohně. Všichni jsme hrozně pokousaní od komárů, repelent moc nepomáhá, oheň naštěstí ano.

Kluci připravují večeři :-)

Hurrá, první vyjížďka :-)

Cesta k jezeru.

Takovouhle krásnou koupačku máme 10 minut od domu.

Jeden den zkouším dojet k Davidovi do práce, je to 16 mil, ale zabere mi to 2 hodiny s hledáním cesty, focením a jízdou po chodníkách...

Naštěstí jsem po cestě našla pěkný trail podél potoka.

A takhle vypadá...

Americký McDonald je tu prej nejhorší fastfood.

A takhle vypadá přechod pro chodce, těch jsem po cestě potkala spoustu... Některé z nich na vás volají dokolečka: "Wait!"

Semafory se tu houpou na drátu a jsou často až za křižovatkou. Při odbočení doprava můžete jet i na červenou, nesmí tam být ovšem u toho značka, že na červenou nesmíte odbočovat.  Ještě tu jsou další niance, jako blikající červená a blikající šipky...

Ford

Takhle vypadají dopravní značky, rychlost se tu samozřejmě udává v mílích. Pro mě je těžké bílé značky vnímat jako něco důležitého... Ještě tu mají žluté, ale ty jsou spíše informativní.

Přechod pro chodce v reálu, často tu není klasická zebra jako u nás.

Přežila jsem cestu do Kostalu :-)

Vybíráme auto - co třeba Ford Focus ?

Velký hlad nás přemohl, zkoušíme místní pizzu. Mě chutnala :-)

S Vasantem po veřerech koukáme na Tour de France. Vasantovo místo je na zemi, my obléháme sedačky :-D

Při procházce kolem domu. Jsou tu mraky zvířat, některá známá i neznámá. Srnky se tu bohužel nebojí, často bývají sraženy auty.

By ty a domy jsou tu uspořádány v malých tzv. vesničkách, jsou krásně upraveny. Součástí bývá jezírko či jezírka s altánky, vlastním bazénem, basketbalovým a tenisovým hřištěm a malou posilovnou pro tamní obyvatele.

Jednou jsem si šla zaběhat do blízkého parku, téhle ceduli jsem se ze začátku smála.

Téhle už ne, zvlášť když jsem začala slyšet výstřely.

A tady jsem jaksi nevěděla, co si mám myslet.

Vstup do parku. Zde vás čeká velká motivace, když už nemůžete, tak se prostě nezastavíte, komáři by vás sežrali zaživa :-) Ještě že jsem začala brát B komplex, repelent totiž, když se zpotíte nepomáhá.