27. 5. 2015 Rozloučení

Celý poslední týden byl pro Davida ve znamení loučení. Náš den byl středa. Už dlouho jsme plánovali, že půjdeme na památku pro nás a naše budoucí děti zakopat "poklad" na nějaké pěkné místo. Pokladem je myšleno plechová krabička s našimi fotkami, dopisem a slivovicí, kterou pálil ještě můj děda.
Se všemi starostmi kolem jsme mysleli, že už se nám to nepodaří realizovat. Ale přesto, ve středu večer, utahaní jak koně jsme se vydali do lesa i s lopatou a začali kopat.
V jednu chvíli, bez jakéhokoliv podezření  jsem se nechala odlákal pryč a když jsem se vrátila, nechal mě David kopat se slovy, jestli ho mohu na chvilku vystřídat. Jaké bylo moje překvapení, když po chvilce lopata vylovila plechovku a mě v tu chvíli došlo, že tam David pro mě schoval dárek.
K dárku samozřejmě nechybělo šampáňo s veselými kelímky, které se mu taky podařilo propašovat, aniž bych si toho všimla.
Jestli mě v životě potkalo něco dobrého, tak to rozhodně byl můj manžel. Díky!