Můj poslední víkend v ČR jsem si chtěl užít s Jáňou v klidu. Namísto toho jsem nervózní jak pes. Snažím se si vzpomenout na vše, co jsem chtěl nebo musel zařídit, píšu všelijaké seznamy věcí a úkolů, balím a píšu hromadu emailů. Do toho jsem si poprvé v životě vzal práci domů, protože jsem úplně zvoral své plánování toho, co mi ještě zbývá dodělat.
Máme ale výročí a Jáňa ještě svátek. Děláme si tedy v tom zmatku pauzu na malou oslavu.
Jakmile se však na chviličku zastavím a snažím se být v pohodě, začínám si uvědomovat skutečnost, že vše co tady právě zažívám je na dlouhou dobu naposled. Někdy si řeknu no a co a těším se na přílet do států, někdy ale ne ....
Žádné komentáře:
Okomentovat