Moje malá sestřička (17let) se rozhodla vydat do světa. A to hned na výměnný studentský pobyt do USA. Čekalo jí tedy místo třetího ročníku na gymnáziu celý rok v Minnesotě na farmě u rodiny, která má 9 dětí, a studium na místní vesnické střední škole. A to by nebylo, abych se za ní nejela podívat, když je na stejném kontinentu.
David kvůli práci nemohl se mnou, tak jsem se vydala tentokrát sama. Se Suzanne, Maruščinou náhradní matkou v Americe, jsem se domluvila, že jí překvapíme. Termín jsme stanovily na víkend před díkuvzdáním.
Let do Minneapolis, hlavního města Minnesoty, trvá pouze 1,5 hodiny a je zde jedno z nejhezčích letišť, které jsem zatím navštívila. Jakmile tam dorazím, musím si půjčit auto, protože Marušky rodina, žije blízko hranic se South Dakota vzdáleno 3 hodiny jízdy.
Jsem z toho docela nervozní, protože úplně sama jsem ještě v rámci USA necestovala a navíc ještě za cizími lidmi.
 |
Můj společník na cestách, abych se nebála.
(Je to mračící vlk, tak má přezdívku David :-D) |
Po vyzvednutí auta se ještě stavím v obchodě a nakoupím si nějaké zásoby jídla, abych je tam nevyjedla a Marušce nějaké dobroty, co jí chybí z Čech (Chleba, jogurt, müsli atd.)
 |
Nekonečná cesta planinami. |
Cesta uběhne celkem rychle. Část Minnesoty, kterou projíždím, vypadá úplně jinak něž jiné státy. Začínají tu pláně s charakteristckou otevřenou krajinou. Tu a tam je nějaká farma, pole a malé vesničky.Venkov v obřím měřítku. Teď už jen zbývá najít Fairchild farmu, což není úplně jednoduché. Adresa totiž nesedí s google maps. Nakonec však podle popisu šťastně dorazím a vítám se se Suzanne a jejím manželem Ronem. Je čtvrtek a všechny děti včetně Marušky jsou ještě ve škole a tak vymyslíme plán, jak se dětem zjevím. Suzanne, která jede děti vyzvednout, mě schová do kufru jejich auta a přikryje dekou. Děti ví, že tento víkend je čeká nějaké převapení a tak když nasednout do auta, Suzanne začne mluvit o překvapení a já najednou vyskočím. Většina má radost a Maruška vypadá dojatě, tak snad se nám to povedlo.
Odpoledne a večer trávíme na farmě, hrajeme hry a k večeři nám Suzanne připraví jejich oblíbené tacos.
 |
U Marušky v pokoji. |
 |
Konečně spolu a samy. |
V pátek ráno jdou děti zase do školy, tak je vyprovodím k autobusu a trávím dopoledne pomáháním s výrobou bath bomb a mytím formiček na mýdlo, které také Suzanne vyrábí a prodává. Zároveň se dovídám více o jejich životě na farmě. Jsou úplně jiný druh Američanů než s kterými jsem se doteď setkala. Ronovi mám dokonce dost problém rozumět kvůli jeho slangu.
 |
Typický školní autobus. |
Odpoledne jedu za Maruškou do školy, kde mě provede učebnami, jídelnou a ostaními prostory. Seznámím se s ředitelem, který mě dokonce pozve, že se můžu přijít podívat v pondělí na vyučovací hodiny. Škoda, že odlétám už v neděli.
 |
Čekám u Maruščiný skříňky. |
 |
Ve třídě. |
 |
Hala a jídelna zároveň. |
 |
Další třída. |
 |
Průvodkyně. |
 |
Prazdná škola jen pro nás. |
 |
V Minnesotě je touhle dobou už pořádná zima. |
 |
Ve třídě. |
Pak se ještě projdeme po městečku, navštívíme pár obchůdků, nakoupíme suroviny, aby jsme mohli uvařit české tradiční jídlo a zajdeme do Dairy Queen na Marušky oblíbený jahodový shake.
Večer se vracíme za husté sněhové vánice, kdy nelze téměř rozeznat silnici od polí kolem. Naštěstí v pořádku dorazíme akorát na večeři.
 |
Místní obchůdek. |
 |
Prodávají tu i místní produkty - Suzannino mýdlo. |
 |
Dairy Queen v Dairy Queen :-D |
 |
Cesta zpět na farmu. |
 |
Po večerech hrajeme hry. |
Sobotu trávíme přípravou svíčkové a medovníku na večer a výletem po okolí. Knedlíky musíme chránit vlastním tělem, protože Rachel nam je chodí ujídat. Největší úspěch mělo asi hovězí maso a medovník, omáčka je až tolik neoslovila, bych řekla. Zato Maruška byla nadšená a zbytek svíčkové si dobře schovala na později.
 |
Snídaně - konečně normální jogurt a musli. |
 |
Kluci nám přišli sdělit, jak rozstříleli vačici, že je celá od krve a stále žije. Hrůza! |
 |
Vaříme svíčkovu. |
 |
Před Maruščiným dočasným bydlením. |
 |
Procházka po farmě. |
 |
Blbneme ve sněhu. |
V neděli jde skoro celá rodina do kostela a my máme dovoleno zůstat doma a užít si poslední chvíle spolu. K snídani uděláme české palačinky a jdeme na další procházku do mrazivého rána.
 |
K snídani palačinky. |
 |
Pomáhám s výrobou perníkové chaloupky. |
 |
A zase hrajeme. |
 |
Zimu tam mají teda neskutečnou a to je teprve listopad. |
 |
Maruška má půjčenou nějakou kombinézu po dědovi. |
 |
Asi chudince nedají najíst :-D |
Hrozně rychle to uteklo a už se musím vydat zpátky do Minneapolis. Nezbývá tedy nic jiného než se po obědě se všemi rozloučit a jet. O Marušku se tu hezky starají, ale má tu úplně jiný život než, na který byla doposud zvyklá. Dobrá škola života.
Žádné komentáře:
Okomentovat