Tento rok jsme měli tu čest ukázat některé krásy USA Davidové tetě Radmile. Přestože několik let vůbec nikam necestovala, chopila se této příležitosti velmi statečně a přiletěla s pomocí její angličtino-němčino- češtiny úplně sama do New Yorku, kde jsme se všichni společně sešli.
New York byl hlavně pro mě jedno velké WOW. Jaké to muselo být pro Radmilu si ani nedokážu představit. Škoda, že nechce o svém zážitku napsat ani pár řádků sama. Nezbývá mi tedy nic jiného, než ve stručnosti se podělit o vlastní pohled na společně strávené chvíle tady.
Z toho, co jsme již zde v USA poznali, můžeme bezpečně prohlásit, že New York se úplně liší od ostatních částí Ameriky. Připadalo mi to trochu jako jiná země, žijící si vlastním životem. Mrakodrapy a další pozlátka New Yorku byly ze začátku úchvatné, ale na konci víkendu jsme se již těšili do klidu bez lidí a ruchu.
Kufr v pořádku dorazil a tak jsme si mohli zbytek víkendu už vychutnat bez starostí.
Do Phoenix přilétáme pozdě večer. Letiště se opravuje a je trochu složitější se odtamtud vymotat. Nakonec se však podaří a my se vítáme s Tomášem, který si nás odveze domů.
 |
| Tetička s čepicí strýčkova oblíbeného politika. |
Druhý den neleníme a vyrážíme na výlet po Phoenix. Já jsem si usmyslela, že si chci vyšlápnout tréninkově na věhlasnou horu Camelback. Jelikož Tomáš má zraněnou nohu a tetu bych uštvala, tak mě na trailhead jen dovezou a dáme si sraz na druhé straně hory. Ještě si vyslechnu poslední rady a varování, že tam již zhynulo mnoho Německých turistů a nedočkavě vyrážím si prohlédnout ten hrozivý kopec na vlastní oči.
Trénink na Camelback jsem si vybrala z části proto, že si chceme s Davidem splnit další výzvu a za pár dní zkusit přejí celý Grand Canyon z jihu na sever za jeden den. Chceme totiž využít nabyté kondice z Aljašky a toho, že budeme mít s sebou tetu a Tomáše, takže nás mohou vyzvednout na druhém konci.
 |
| Věhlasný Echo Trail, nepřetržitý výšlap prudce vzhůru. |
 |
| Trénink na duně se vyplatil. |
 |
Jsem nahoře v nečekaném čase a protože jsme uprostřed města,
můžu mít i videohovor s Davidem a zprostředkovat mu tak
nádherný výhled na město Phoenix. |
 |
| Výhled na downtown. |
Po cestě dolů jsem pochopila, proč sem tak často létá helikoptéra zachraňovat lidi. I přes velikánské cedule, jak je to tam nebezpečné a ať mají lidé hodně vody, najdou se vždy nějací ignorantni. Já jsem se naštestí pečlivě připravila a měla i rezervní lahev. Při sestupu jsem totiž potkala 2 paní, které vypadaly, že si jen odskočily z nákupů na procházku a bez vody. Té jedné už bylo očividně zle, tak jsem jim dala tu mojí rezervní. Nakonec jsem byla sama ráda na konci trailu, že tam stáli dobrovolníci s cisternou vody, protože už i mě došla.
Mezitím, aby to Radmile nebylo líto, Tomáš ji vyvezl na jiný kopec autem, ze kterého měla taky krásný výhled na město.
Poté, co mě vyzvedli, jsme se zajeli zchladit na pivo a výborný oběd do baru, kde měli neuveřitelné množství točeného piva.
 |
| Tolik piva na výběr až oči přecházely. |
 |
| Všichni jsme si užili výborný zdravý oběd. |
Odpoledne jsme ještě navštívili krásné městečko Scottsdale s kovbojskou a indiánskou tématikou, kde jsem si poprvé vyzkoušela řídit Tomášovo velikánské auto.
 |
| Old Town Scottsdale |
 |
| V jednom z obchodů :-D |
 |
| Je tu dost horko. |
 |
| Je libo paprička? |
 |
| Procházka krásným městečkem. |
Po horkém dni ve městě se již těšíme na bazén k Tomášovi domů a na večeři, kde se konečně seznámím s Aničkou (Tomášova dcera).
Tomáš nás pozval do luxusní restaurace s výhledem právě na horu Camelback, kde nás čeká několikachodové menu. Naproti restauraci se nachází resort, kde se za rok bude konat Aničky svatba. Prostředí opravdu pohádkové.
 |
| Tomáš, Anička, Jola, Radmila a já za foťákem. |
 |
| Hrdý otec. |
Druhý den ráno vyrážíme brzy. Čeká nás dlouhá cesta do Los Angeles v Californii a po cestě se chceme ještě zastavit v Joshua Tree National Park.
 |
Při řízení se střídáme hlavně já s Tomášem. Podaří se mi však
i na chvilku přemluvit tetičku. |
 |
| Joshua Tree National Park je v podstatě poušť s několika oázami... |
 |
| ...s horami a Chola zahradou... |
 |
| ...s velkými boulder kameny... |
 |
| Horolezecký ráj. |
 |
| ....a samozřejme s Joshua Tree. |
Do Los Angeles přijíždíme až večer a jedeme se rovnou podívat na pláž v Santa Monica, kde je ovšem velmi obtížné zaparkovat. Nakonec se ale podaří a my si stihneme prohlédnout přístavní molo, které je přebudované v zábavní park. K mému překvapení zde objevím konec Route 66 a to úplně stejnou náhodou jako minulý rok její začátek s tatínkem v Chicago.
Na přelidněném molu se moc dlouho nezdržíme a jedeme se ubytovat do domku, který jsem vybrala přes Homeaway. Los Angeles hotely jsou totiž dost drahé a tímto způsobem jsme mohli mít každý vlastní pokoj za příznivější cenu. Sníme večeři, kterou jsme si mezitím nakoupili a jdeme spát.
 |
| Konec Route 66. |
Další den nás čekal mastňácký holywoodský výlet. Předchozí den jsme se dlouze dohadovali v autě, jestli do toho jít nebo ne za ty velký peníze, co chtějí, ale hodná tetička nám všem koupila lístky, tak nám již nezbývalo nic jiného než se jen tešit na nevšední zážitky. Po neodmyslitelné zajížďce k nápisu Holywood tedy vyrážíme do Universal Studios. Na chvli si tak ocitneme v kůži malého dítěte a plnými doušky si užíváme proslavený zábavní park. Navíc díky Tomášovi, který s holí v ruce vyzvedne handikepovou průkazku, můžeme předbíhat fronty, takže za celý den stihneme vše, co chceme vidět.
Zábavní park je tvořen hlavně horskými dráhami s 3D projekcemi, kdy v podstatě vozidlo je na místě, jen se různě kymácí a prostřednitvím 3D brýlí a promítání kolem vše vypadá skutečně a dosti bláznivě, až z toho mám žaludek jako na vodě.
 |
| Tak jsme konečně tady - Universal Studios. |
 |
| Naše hvězda Radmila na červeném koberci. |
 |
| První si to zamíříme k Simpsonovým. |
 |
| Největší zážitek pro mě s tetou asi byla část věnovaná Harrymu Potterovi. |
 |
| Prasinky :-D |
 |
| Hrad Bradavice. |
Nenecháme si samozřejmě ujít ani návštěvu hradu, kde je atrakcí i samotné čekání fronty, která prochází chodbami a schodištěm stejnými jako v knize nebo ve filmu.
 |
| Efekty jsou skvělé, i obrazy se hýbají. |
 |
| Brumbálova pracovna. |
 |
A jedééééém. Tentokrát je atrakce nejen 3D, ale i
pojízdná. Jen chudák Tomáš nesplňoval podmínky,tak nás
alespoň propašoval dovnitř. |
 |
| Zpět v Prasinkách - čarovné hůlky. |
 |
Tentokrát na opravdové horské dráze s výhledem na celý komplex
Bradavic. |
 |
| Výhled z dráhy. |
 |
A zase ty hůlky, tentokrát i s šou, kde si hůlka vybírá
svého majitele. |
 |
A samozřejmě nesmí chybět cukrárna se známými
dobrůtkami. |
 |
| Lze zde zakoupit i vybavení k nástupu do školy :-D |
Po Harrym se nasvačíme a zamíříme si to na prohlídku samotných filmových ateliérů, kde například vidíme, jak se natáčely Čelisti.
 |
| Tahle kára nás provezla studii. |
 |
| Natěšení jak malé děti. |
 |
| Průjezd kulisami. |
 |
| Trosky. |
 |
| A další kulisy. |
 |
| Trosky letadla. |
Také stihneme shlédnout představení speciálních efektů, kde se kaskadéři pro nás nechají zapalovat. Projdeme ještě pár atrakcí a loučíme se se studii.
Na večer ještě přemluvíme Tomáše, aby nás zavezl k chodníku slávy a tím se v podstatě s Los Angeles loučíme. Tomáše už v tomhle městě déle neudržíme.
Další den jsem už dychtivá se zas někde projít v přírodě a trochu potrénovat. Na procházku u Los Angeles však už nedojde a tak aspoň na cestě do San Diega objevím poměrně slavný trail Potato Chip Rock na hoře Mt. Woodson.
Po cestě se ještě zastavíme na poutním místě Mission San Juan Capistrano. Čím víc se blížíme na jih, tím víc města a vesnice připomínají Mexico. Španělská historie tu je znát. Teta se strýčkem jdou na prohlídku a já se projdu městečkem a nakoupím dobrůtky v místní mexické pekárně.
 |
| Mission San Juan Capistrano. |
 |
| Cestou do místního kostela. |
Trail k Potato Chip Rock začíná na pěkném místě u vodní nádrže. Dohodneme se, že se tu sejdeme za 2 hodiny a Tomáš přiveze nějké místní tacos. Radmila se rozhodne projít kolem nádrže a já rychle pospíchám strmým výšlapem. Mám co dělat, abych to stihla, je to totiž 7,6mil (12km) a nechci je nechat na mě čekat.
 |
| Mt.Woodson Trail. |
 |
| Značení obtížný nemá pro nic za nic. |
 |
| Výhledy z trailu. |
Když zafuněná dorazím nahoru, nemám už čas se zdržovat, ale bez fotky odejít přeci nemůžu. Tak počkám, až se vyfotí mladý pár, co přišel přede mnou a nechám se také vyfotit. Ještě doběhnu na vrchol hory, který už je poblíž a rychle sbíhám dolů. Mám velké zpoždění.
 |
| A jsem tu. |
 |
| Výhled z Potato Chip Rock. |
Nakonec dorazím jen lehce po limitu, ale totálně vyčerpaná a hladová. Radmily první tacos je spíše mastné fastfoodové, takže na ní vůbec žádný dojem neudělá.
 |
| Odměna v cíli. |
Tak konečně dorážíme do Tomášem vypěvovaného San Diega. Tomáš zarezervoval krásný hotýlek, tak se ubytujeme a ještě se jedeme podívat na místní pláž. Tady na jihu je tepleji, tak s tetou neodoláme a jdeme se vyblbnout do vln studeného oceánu.
 |
| Hotel v San Diego. |
 |
| Koupačka v oceánu. |
 |
| Procházka po promenádě při západu slunce. |
Večer nás Tomáš vezme do starého downtown, kde si rázem připadáme jak v Mexiku. Jsme dost hladoví, takže volba je jasná. Máme na výběr z desítek mexických restaurací, tak zapadneme do jedné se skvělými hodnoceními na google. A děláme dobře.
Stále se v mexickém menu nevyznám, tak jdu po zaručené dobrotě - Aztecké polévce a tacos a teta mě následuje. Samozřejmostí je margarita.
 |
| Na zdraví :-D |
 |
| Typická tradicní mexická restaurace s pavlačí. |
Druhý den máme zas nabitý program. V plánu je navštívit mořský svět a než otevřou, stihneme se ještě podívat na národní monument Cabrillo, pojmenovaný po španělském mořeplavci Juan Rodriguez Cabrillo, který zde jako první evropan vstoupil na západní pobřeží USA.
 |
| Pomník Cabrilla. |
 |
Výhled z monumentu na nové centrum San Diega a za ním
již hranice s Mexikem. |
 |
| Jelikož se pomník nachází na poloostrově nechybí tu ani maják. |
Mořský svět mě velmi překvapil. Byl pojmut hlavně edukačně, aby se lidé chovali ekologicky a šetrně k přírodě a místní zvířata byla udajně zachráněna z nějakých útrap. Vše bylo podáváno zábavnou formou a nevypadalo to, že by zde vodní živočichové nějakým způsobem trpěli. Shlédli jsme několik představení a vyzkoušeli vodní raftovou atrakci. Já jsem se nakonec ještě odvážila na nebezpečně vypadající horskou dráhu. Ještě že bylo teplo, protože jsme velmi často skončili úplně zkropení vodou. Největším zážitkem pro mě však bylo pozorování mořských vyder, jak si samy úžasně vyhrajou.
 |
| Vrcholné představení kosatek. |
 |
| Vodní raftová atrakce. |
Mezitím mi volal David, že asi za námi zítra nepřijede, jak bylo plánováno. Pomáhal na nějakém projektu a nepřišel na problém, který potřeboval před příletem vyřešit. A bylo po radosti.
Odpoledne mi nebylo moc dobře, tak jsem zůstala odpočívat na hotelu, zatímco se Radmila s Tomášem jeli podívat do nového downtown mezi mrakodrapy.
Příští den ráno jsme si zašli prohlédnout ještě znovu starý downtown, jak vypadá za světla a po procházce se vydali zpět do Phoenix.
Tentokrát Tomášovi nebylo moc dobře, tak jsem se chopila řízení. Po cestě jsme se několikrát přiblížili na dohled mexické hranice/plotu a zastavili se na velmi pěkném místě - North Algodones Dunes Wilderness Area, kde jsem si mohla poprvé vyzkoušet v Tomášovém autě náhon kol na všechny čtyři.
Samozřejmostí bylo si vyšplhat na pár dun a zablbnout si.
 |
| Jako malé dítě :-D |
 |
| Nekonečné nádherné duny. |
Odpoledne dorážíme do Phoenix a já už se nemůžu dočkat Davida, který se nakonec rozhodl, že přiletí. Přece jenom cestování bez mého nejlepšího buddyho není ono.
Večer ho vyzvedneme na letišti a ráno už zase míříme za dobrodružstvím, tentokrát směřujeme na sever.
Ubytování máme zamluvené po dlouhém obtelefonovávání na jižním okraji Grand Canyon, ale pouze jeden pokoj. Tomáš s Radmilou se ho vzdají v náš prospěch a spí o několik kilometrů dál.
Po cestě na sever se musíme zastavit v Sedoně. Tohle nádherné místo prostě nelze vynechat a protáhneme si tak alespoň nohy před zítřejším "závodem".
 |
| Krásná Sedona. |
 |
| Tomáš má konečně chlapskou společnost. |
 |
| Tak kudy se vydáme? |
 |
| The Sacred Pools (posvátné jezírka) |
Po 4,1 mílové procházce se naobědváme v místním WholeFoods a rychle uháníme ke Grand Canyon. Chceme ho tetě ukázat ještě za světla, nejlépe se západem slunce. Stíhneme to i s checkinem v prvním hotelu jen tak tak.
 |
| Tak tady nám to zítra začne... |
 |
| Tety první pohled na podvečerní Grand Canyon. |
 |
| Už nám začíná být zima. |
Večer si vezmeme nezbytné věci na zítřejší den a rozloučíme se s Radmilou a Tomášem. Dohodneme se na sraz na severním okraji Grand Canyonu s tím, že se pokusíme tam do 6 večer dorazit. Naše Rim to Rim dobrodružství může začít. ( v samostatném dalším článku.....)
Mezitím teta se strýčkem vstanou brzy, dají si snídani v McDonalds a stráví hlavní část sobotního dne na South Rim, využijí zde místní autobusové dopravy a pořádně si užijí Grand Canyon z této strany. Poté mají v plánu přejet na North Rim. Cesta na sever, která trvá normálně 4,5 hodiny, je však od včerejška zavřená kvuli vodou podemleté silnici a objížďka měří asi 400km. Nakonec se však vše v dobré obrátí a než tam Tomáš s tetou dorazí, silnice je opravena. Cestou se ještě nezapomenou zastavit v Cameron u indiánů, kde si dají jejich vyhlášené tacos.
V neděli ráno se probouzíme rozlámaní v chatičce na severním okraji Grand Canyon. Jelikož tu není mobilní signál, zavoláme si s Tomášem přes místní pevnou linku, že se sejdeme na snídani. Pomyšlení na dobré jídlo mě vyhání ven z postele a tak jdeme s Davidem rychle zabrat místa v místní restauraci s výhledem na Grand Canyon. Naštěstí se nám podaří ulovit stůl a brzy se k nám připojí i tetička se strýčkem.
Po vydatném jídle projdeme místní suvenýrové obchůdky a sbalíme se. Máme trochu obavy, jak se odsud dostaneme, protože předchozí den tu nasněžilo. North Rim totiž leží v nadmořské výšce 2529 m.n.m.
Nakonec to není tak hrozné a kocháme se po cestě zasněženou krajinou kolem.
 |
| Z léta do zimy. |
 |
| Cesta je naštěstí průjezdná. |
Dnešní konečnou stanicí je Williams, naše oblíbené městečko na Route 66 a po cestě chceme ještě stihnout několik známých arizonských přírodních atrakcí. Mě srdce táhne do Antelope Canyon, ale ten je bohužel kvůli počasí zavřen. Tak nás Tomáš místo toho vezme do Marble Canyon a na Horse Shoe Bend.
 |
| Marble Canyon. |
Obě atrakce jsou velmi jednoduše přístupné, navíc Horse Shoe Bend je i přes nepříznivé počasí plný lidí. Nám to teď ale nevadí, nic odlehlého bysme stějně dnes nestíhali.
 |
| Velmi aktuální cedule :-D |
 |
| Klasické foto na Horse Shoe Bend. |
 |
| A ještě celý pohled na řeku Colorado. |
Ve Williamsu se ubytujeme v našem oblíbeném Bed&Breakfast. Bohužel ale mají už jen jednu místnost, tak je nám trochu těsno.
Jasnou volbou jsou také výborná žebírka k večeři v místním grilu a courání po suvenýrech.
 |
| Před naším ubytováním. |
Ráno již nám nezbývá než se jen sbalit a jet zpět do Phoenix. Je to náš poslední celý den v Arizoně. Po příjezdu nás Tomáš s Jolou vezmou na oběd do italské restaurace a již zůstáváme u nich doma.
 |
| Radmila tady chudák trpí hlady. |
Naše neklidné nohy si nás neodpustí ještě odpoledne dovléct na místní kopec a večer se připojíme k tetě v bazénu. Pomalu se loučíme s kaktusy a vyprahlou krásou Arizonské divočiny.
 |
| Výšlap na kopec kousek od Tomášova domu. |
 |
| Je to fuška. |
 |
| Výhled na Phoenix. |
 |
| Ještě společná a utíkáme dolů za tetou. |
Večer ještě všichni společně posedíme u piva a ruzných jiných druhů alkoholů. Ráno nás Jola vezme na letiště a po cestě se zastavíme na snídani na palačinky. Loučíme se s tetou a necháváme ji na poslední den v péči Tomáše a Joly.
Nenecháme si samozřejmě ujít ani návštěvu hradu, kde je atrakcí i samotné čekání fronty, která prochází chodbami a schodištěm stejnými jako v knize nebo ve filmu.
Žádné komentáře:
Okomentovat