Návštěva Marušky v Minnesotě 15.11.-18.11.2018

Moje malá sestřička (17let) se rozhodla vydat do světa. A to hned na výměnný studentský pobyt do USA. Čekalo jí tedy místo třetího ročníku na gymnáziu celý rok v Minnesotě na farmě u rodiny, která má 9 dětí, a studium na místní vesnické střední škole. A to by nebylo, abych se za ní nejela podívat, když je na stejném kontinentu.
David kvůli práci nemohl se mnou, tak jsem se vydala tentokrát sama. Se Suzanne, Maruščinou náhradní matkou v Americe, jsem se domluvila, že jí překvapíme. Termín jsme stanovily na víkend před díkuvzdáním.
Let do Minneapolis, hlavního města Minnesoty, trvá pouze 1,5 hodiny a je zde jedno z nejhezčích letišť, které jsem zatím navštívila. Jakmile tam dorazím, musím si půjčit auto, protože Marušky rodina, žije blízko hranic se South Dakota vzdáleno 3 hodiny jízdy.
Jsem z toho docela nervozní, protože úplně sama jsem ještě v rámci USA necestovala a navíc ještě za cizími lidmi.

Můj společník na cestách, abych se nebála.
(Je to mračící vlk, tak má přezdívku David :-D)

Po vyzvednutí auta se ještě stavím v obchodě a nakoupím si nějaké zásoby jídla, abych je tam nevyjedla a Marušce nějaké dobroty, co jí chybí z Čech (Chleba, jogurt, müsli atd.)

Nekonečná cesta planinami.

Cesta uběhne celkem rychle. Část Minnesoty, kterou projíždím, vypadá úplně jinak něž jiné státy. Začínají tu pláně s charakteristckou otevřenou krajinou. Tu a tam je nějaká farma, pole a malé vesničky.Venkov v obřím měřítku. Teď už jen zbývá najít Fairchild farmu, což není úplně jednoduché. Adresa totiž nesedí s google maps. Nakonec však podle popisu šťastně dorazím a vítám se se Suzanne a jejím manželem Ronem. Je čtvrtek a všechny děti včetně Marušky jsou ještě ve škole a tak vymyslíme plán, jak se dětem zjevím. Suzanne, která jede děti vyzvednout, mě schová do kufru jejich auta a přikryje dekou. Děti ví, že tento víkend je čeká nějaké převapení a tak když nasednout do auta, Suzanne začne mluvit o překvapení a já najednou vyskočím. Většina má radost a Maruška vypadá dojatě, tak snad se nám to povedlo.
Odpoledne a večer trávíme na farmě, hrajeme hry a k večeři nám Suzanne připraví jejich oblíbené tacos.

U Marušky v pokoji.

Konečně spolu a samy.

V pátek ráno jdou děti zase do školy, tak je vyprovodím k autobusu a trávím dopoledne pomáháním s výrobou bath bomb a mytím formiček na mýdlo, které také  Suzanne vyrábí a prodává. Zároveň se dovídám více o jejich životě na farmě. Jsou úplně jiný druh Američanů než s kterými jsem se doteď setkala. Ronovi mám dokonce dost problém rozumět kvůli jeho slangu.

Typický školní  autobus.

Odpoledne jedu za Maruškou do školy, kde mě provede učebnami, jídelnou a ostaními prostory. Seznámím se s ředitelem, který mě dokonce pozve, že se můžu přijít podívat v pondělí na vyučovací hodiny. Škoda, že odlétám už v neděli.

Čekám u Maruščiný skříňky.

Ve třídě.

Hala a  jídelna zároveň.

Další třída.

Průvodkyně.

Prazdná škola jen pro nás.

V Minnesotě je touhle dobou už pořádná zima.

Ve třídě.

Pak se ještě projdeme po městečku, navštívíme pár obchůdků, nakoupíme suroviny, aby jsme mohli uvařit české tradiční jídlo a zajdeme do Dairy Queen na Marušky oblíbený jahodový shake.
Večer se vracíme za husté sněhové vánice, kdy nelze téměř rozeznat silnici od polí kolem. Naštěstí v pořádku dorazíme akorát na večeři.

Místní obchůdek.

Prodávají tu i místní produkty - Suzannino mýdlo.

Dairy Queen v Dairy Queen :-D

Cesta zpět na farmu.

Po večerech hrajeme hry.

Sobotu trávíme přípravou svíčkové a medovníku na večer a výletem po okolí. Knedlíky musíme chránit vlastním tělem, protože Rachel nam je chodí ujídat. Největší úspěch mělo asi hovězí maso a medovník, omáčka je až tolik neoslovila, bych řekla. Zato Maruška byla nadšená a zbytek svíčkové si dobře schovala na později.

Snídaně - konečně normální jogurt a musli.

Kluci nám přišli sdělit, jak rozstříleli vačici, že je celá od krve
 a stále žije. Hrůza!

Vaříme svíčkovu.

Před Maruščiným dočasným bydlením.

Procházka po farmě.

Blbneme ve sněhu.

V neděli jde skoro celá rodina do kostela a my máme dovoleno zůstat doma a užít si poslední chvíle spolu. K snídani uděláme české palačinky a jdeme na další procházku do mrazivého rána.

K snídani palačinky.

Pomáhám s výrobou perníkové chaloupky.

A zase hrajeme.

Zimu tam mají teda neskutečnou a to je teprve listopad.

Maruška má půjčenou nějakou kombinézu po dědovi.

Asi chudince nedají najíst :-D

Hrozně rychle to uteklo a už se musím vydat zpátky do Minneapolis. Nezbývá tedy nic jiného než se po obědě se všemi rozloučit a jet. O Marušku se tu hezky starají, ale má tu úplně jiný život než, na který byla doposud zvyklá. Dobrá škola života.