To byla Hawaii - Kauai 2.12. -11.12. 2017

Před koncem roku jsme se museli rozhodnout, co se zbylou dovolenou.  Dovolené hodně, peněz málo. To byly výchozí podmínky. Nápad tedy jet někam lyžovat moc nepřicházel v úvahu. Představa byla Colorado nebo Whistler, avšak bydlení, skipass a půjčení výbavy na 14 dní by rozhodně levné nebylo. Dálším nápadem byl jih Mexica, avšak strach z domlouvání, bezpečí a málo času na přípravu by znamenalo hodně stresu a toho bylo již tento rok dost. Rozhodla jsem se tedy dát šanci již dříve zavrhnuté Hawaii a začala vyhledávat informace. Moje představa komerční poameričtělé drahé dovolené vzala za své, když jsem se dočetla o ostrově Kauai.
S dostupnými informacemi už přemluvit Davida bylo jednoduché. Z finanční stránky věci máme však trochu obavy, protože každá dovolená v Americe je drahá a na Hawaii tu lidi šetří hodně dlouho. My však neplánujeme jít do drahých resortů. Doufáme, že to tedy tak i vyjde.
Jak jsem se již zmínila na plánování už nebylo moc času, tak jsme se spokojili z hrubým rámcem toho, co bychom chtěli vidět a možnostmi kempování. Dopředu jasné byla jen první noc v motelu u letiště, povolení na 2 noci na Kalalau Trail a přelet na druhý ostrov Big Island, kde chceme vidět aktivní sopečnou činnost.
Po dřívějších zkušenostech jsem moc neměla radost, že nemáme pevný plán. Přestože to má řadu výhod, přímo na dovolené pak ztrácí člověk čas hledáním a vymýšlením, co dál, nemluvě o stresu, který to přináší. Avšak rozhodli jsme se, že to tentokrát pojmeme pohodověji a nebudeme se honit, abychom toho stihli, co nejvíce.
Ostrov Kauai přezdívaný Garden Island (Ostrov zahrad) je nádherně zelený ráj, který zdobí vysoké zelené pobřežní útesy, vodopády a prales. Scenerie připomíná Jurský park, který se tu také natáčel. Zelený je hlavně proto, že se tu nachází nejdeštivější místo na světě, hora Waialeale, kde prší 348 dnů v roce. Před odjezdem si na toto téma děláme legraci a říkáme, že si užíváme sluníčko než pojedeme na dovolenou, kde bude pořád mokro :-)

Takovéhle obrázky na nás vyskočí na internetu pod heslem Kauai.
Zdroj: https://www.traveltogo.com/Blog/GetImage/108

Nádherné fotky z Kauai zde: http://www.ejphoto.com/kauai_page.htm
Další zajímavostí ostrova je kaňyon Waimea, který je také nazýván Grand Canyon of the Pacific, který nápadně připomíná originální Grand Canyon v Arizoně.
Přírodních lákadel je tu pro nás hodně a když k tomu připočtu nádherné pláže, mohla by to být nakonec skvělá dovolená. Až do odjezdu všák zůstávám skeptická. Podle mojí zkušenosti, ne vždy informace na internetu odpovídají skutečnosti.
Balení máme zase celkem složité, protože jak jinak, plánujeme nejen výlet s krosnou, ale také tůru na Mauna Kea, která je vysoká 4205 m.n.m. a mohl by tam být i sníh. Takže musíme mít různorodou variaci oblečení a věcí s sebou. Plavky a šnorchlem počínaje, turistickými holemi a péřovkou konče. Samozřejmostí jsou kempovací potřeby včetně stanu a hamaky. Balení tedy vypadá skoro jako stěhování. Nakonec se nám vše podaří narvat do jednoho check-in zavazadla na osobu a Vasant nás konečně odváží na letiště. Čeká nás let delší než do Čech s přestupem v Los Angeles.

V Los Angeles v letadle na Hawaii, nervozita už
opadla a už se jen těším.

9PM na letišti na Kauai... Sláva na zdar výletu.

Let nebyl vůbec příjemný, nad Pacifikem byly velké turbulence, ale nakonec jsme se ve zdraví dočkali přistání.
Na letišti jsem smutně koukala, jak nějací lidé dostávají od zaměstnance jejich hotelu typický Hawaiiský květinový věnec Lei a my nic. No holt resort je resort a motel je motel.
Hned na začátku nás čekal první bojový úkol a to, jak se dostat do motelu. Uber nebyl na letišti k dispozici a naše tašky přes rameno byly hodně těžké na to dojít 30minut pěšky po frekventované silnici bez chodníku až do motelu. Auto jsme objednali až od druhého dne ve snaze ušetřit nějaké peníze. No nic, zkusíme, jestli nám ho dají už dnes.
V půjčovně nás vítají Hawaiiané v typických košilích a auto dostáváme hned bez jakéhokoliv příplatku. Navíc je půjčení, které tentokráte děláme přes členství v Costco (velkoobchod v Americe) velice levné, skoro o polovinu než normální cena. Čeká nás však dilema a první hádka, dostáváme totiž na výběr malý Jeep anebo pěkné moderní a prostorné chevy malibu. Já chci probrat výhody a nevýhody každého, jenže David je už hodně unavený, tak naštavně vyleze z Jeepu, vezme Malibu a tak mlčky jedeme do motelu. U motelu však zjistíme, že David někde nechal jeho taštičku, naštěstí však bez peněženky. I tak se tedy vracíme zpět do půjčovny, která právě zavírá a úspěšně jí najdeme v Jeepu. Pak už jen unavení padnem do postele. Je 11PM a posun času 5 hodin oproti Michiganu.

Naše "cela" za $100, nejlevnější motel, co jsme našli.

Jet lag mě dohání a po pár hodinách jsem vzhůru. Další 3 hodiny trápím mé hladové tělo vyhledáváním, kde si dáme dobrou snídani. Naštěstí se David vzbudí rozumně a můžeme tak spojit snídani s východem slunce.
Východ slunce bohužel neuvidíme, ale za to se u snídaně seznámíme s Češkou a Američanem, kteří také žijí v Michiganu a to kousek od nás. Dobrá náhoda.

Východ slunce se tímto směrem nekoná.

 Poté se sbalíme a rozhodneme se směřovat na sever. Po cestě se stavíme na vodopádech a přestože jsme hodně unavení ze změny času, rozhodnem se po obědě pro tůru na Sleeping Giant Trail.

Opaekaa vodopád

Pohled do údolí

 Hned první den se setkáváme s všudypřítomnými divokými kohouty a slepicemi, kteří byli vypuštěni na svobodu díky hurikánu Iniky v roce 1992. Od té doby se přemnožili, takže se turisté mohou úplně všude těšit z jejich kokrhání od 4 rána a loudění jídla.

Kohouti a slepice jsou zde všude.

Poprvé na ostrově v oceánu.

Výšlap na Sleeping Giant není dlouhý, ale celkem strmý a s pár exponovanými místy. Odměnou za vynaloženou námahu nám jsou nádherné výhledy do okolí.

Nádherné stromy vyčnívali z jungle.

Na vrchol je to už jen kousek

David by si asi rád zalétal...

Já radši zůstávám hezky při zemi.

Pohled na druhou stranu.

Cestou dolů je čas i na legraci.

Pak už je jen čas na přejezd do kempu. Po cestě se však ještě stačíme zastavit na naše první smoothie a večeři v zajímavém hipízáckém obchodě.

Čerstvé místní smoothie.

Zdravá výživa.

Kempovat chceme na Anini Beach Park. V těchto parcích to funguje tak, že bychom měli mít koupené povolení za $3/ noc (neuvěřitelná cena) a pak si můžeme postavit stan, kde chceme ve vyhrazeném prostoru u pláže.
Povolení si lze nechat poslat dopředu poštou, nebo vyzvednut v kanceláři asi ve dvou městech na ostrově. Jelikož je neděle a všechny tyto kanceláře jsou zavřené, povolení samozřejmě nemáme. Podle internetových fór však není problémem na pláži zůstat a povolení si doplatit za menší příplatek, když přijde na kontrolu ranger.
Tak doufáme, že to tak tedy lze a postavíme na jednom pěkném místě stan. Večer trávíme na pláži a jdeme díky jet legu brzo spát.

Anini Beach Park.

Jak jinak zase se budím kolem 4 ráno a brzy se kroutím hlady. Najdu tedy poblíž pekárnu a sjedu nám pro snídani. Nastěstí mají velmi brzy otevřeno a s Davidem, který již taky vstal si užíváme asi nejlepší snídani v životě. Nechtěně se však o ní podělíme s otrkanou slepicí a jejími kuřaty.

David se tváří velmi nadšeně :-D

Jelikož dnešek má být ještě stále odpočinkový, jedeme na výlet k tzv. Queen's Bath (Královnina lázeň), ke které vede krátký trail junglí začínající v jedné z nejluxusnějších čtvrtí na severu ostrova Princeville. Bahnitou procházku si hodně užíváme protože v takovéhle floře jsme poprvé v životě.

Procházka junglí.

Pohled na Queen's Bath.

Queen's Bath a v pozadí slavné Napali Coast.

Queen's Bath je vlastně prostor v útesu, kde se vytvoří blankytně modrý bazén, když je klidné moře. Lidé se při koupání mohou kochat nádhernými výhledy na zátoku Hanalei Bay a útesy Napali Coast.
Když je však moře divoké a to je velmi často v zimě, je to velmi nebezpečné místo na koupání, jako na videu.

Pak jsme navštívili Hanalei Bay a sjeli zpět do mé ranní pekárny na oběd. Odpoledne jsme plánovali strávit na pláži a zkusit šnorchlování. Zítra nás totiž čekalo zase velké dobrodružství.

Nový kamarád.

Oběd.

Hanalei Bay.

Škoda, že tento den bylo docela zataženo, ale na to, jak tady na severu ostrova prý pořád prší, nám počasí vyšlo exklusivně.
Druhý den ráno jsme oba vstávali brzo s úmyslem se co nejrychleji sbalit na 3 dny strávené v divočině Napali Coast. Čekal nás hikery známý a opěvovaný Kalalau trail. Tento trail je jedinou možností jak se dostat do divoké části ostrova, končící nádhernou pláží. Nevedou zde žádné silnice a je i zakázáno přistát zde lodí či vrtulníkem. Kalalau trail patří zároveň mezi nejkrásnější a nejnebezpečnější traily Ameriky. Nebezpečné proto, že díky častému dešti tu jsou rozvodněné potoky, dále koupání v moři  je obáváné zvláště v zimním období kvůli vysokým vlnám a proudům, které odnesly a zabily už nemálo lidí. A v neposlední řadě je tu úsek na trailu s výstižným názvem Crawler's ledge, kde uzounká cestička vyšlapaná v útesu spadajícím příkře dolů do zpěněného moře, roztřese nohy i zkušeným hikerům.
Já jsem z celého výletu byla hodně nervozní nejen kvůli Crowler's ledge, ale hlavně kvůli tomu, že trail bývá často zavřen kvůli povodním. A vzhledem k tomu, že jsem se k tomuto výletu hodně upnula po přečtení různých recenzí lidí, podle kterých to byl nejlepší hike v jejich životě, nedostat se na něj by pro mě bylo velkým zklamáním. Povolení je obecně velmi těžké získat, musí se žádat několik měsíců předem a nebylo úplně levné, takže jsem měli teď pouze jednu šanci a doufali ve štěstí a dobré počasí.
Tak počasí nevím nevím, sice neprší, ale hned v rádiu alarmují s vysokou rychlostí větru a nebezpečným surfem pro dnešní den. To nezní moc dobře při představě nebezpečného útesu v kombinaci se silným větrem. Ach jo.
Ale trail je otevřen!Tak jdem na to! Ještě se však ujistíme že auto je zamklé a všechny zbylé věci schované v kufru, aby nikoho nelákalo se tam vloupat, což se prý na trailheadu občas stane. Nervózně vycházíme svižným tempem s asi hodinovým zpožděním, jak jinak.
První 2 míle jsou dostupné i lidem bez povolení, ale naštěstí je ještě brzo ráno na to, aby jich tu bylo hodně. A hned za chvíli se můžeme začít kochat neskutečnými výhledy, které nás doprovází celých 11 mil.
Už jsme tady v USA zažili hodně nádherných a nevšedních trailů, ale tohle pro nás suchozomce je opravdu mimořádné. Škoda, že fotky kvůli světlu nedokáží úplně vystihnout tu krásu kolem.

Na Trailheadu nechybí hromada varování a hned se začíná příkře nahoru.

První výhled, hurrrrráááá fotky na internetu
nekecaly :-D

Bahna máme oproti jiným dnům tady opravdu málo.

Napali Coast.

Blížíme se k Hanakāpīʻai Valley a potoku, který se
často nebezpečně rozvodňuje.

Na Hanakāpīʻai Beach je teď kvůli vlnám zakázáno se koupat.

U Hanakāpīʻai Beach je rozcestí k Hanakāpīʻai vodopádům anebo pokračování k našemu cíli a to Kalalau Valley. Od tohoto bodu je již potřeba povolení a tím pádem již  během dne potkáváme opravdu málo lidí.

Divočina.

Trail je opravdu náročný. Nejen, že jdeme pořád prudce nahoru
a dolu, ale občas překonáváme i různé překážky.

Obklopeni nádhernou junglí, mořem a útesy.

Kalalau Valley je ještě daleko.

V polovině cesty, v Hanakoa Valley.

Na 7. míli nás čeká nejobávanější úsek, vítr je na některých místech opravdu silný a hučící moře pod námi nám klidu nepřidává. Chceme to však mít brzo za sebou, tak oběd bude až za útesem. Odháním případné myšlenky, že kdybych náhodou spadla a pád přežila, že by bylo lepší být najezená, kdyby mě případný proud odnesl na širé moře :-D

Začátek legendárního Crawler's Ledge zeshora

A už jsou tu i varování. Moc se mi tam nechce.

Crawler's Ledge.

Poslední krok :-D

A mám to zasebou, hurrrrráááá.

 Máme to za sebou. Konečně je čas oběda, vítr se však do nás opírá plnou parou, tak musíme najít nějaké místo v zákrytu a nejlépe s pěkným výhledem.

Výhled z naší provizorní jídelny.

Konečně jídlo.

Po jídle a Crowler's ledge si říkáme, že už to bude pohodové, jenže vítr sílí a mě některé exponované zerodované pasáže přijdou mnohem horší než ten obávaný útes, kde jsem se alespoň mohla chytit skály pro pocit bezpečí. Úlevu alespoň nacházím ve stinných údolí, kde však musíme jít svižně kvůli komárům.

Jedno z četných údolí.

Už se blížíme.

V jednom z údolí se dočkáme však i překvapivé odměny v podobě čerstvých pomerančů. Já osobně jsem z toho úplně nadšená a tak strávíme dobrou hodinku schazováním pomerančů ze stromu. Nutno dodat, že to byly nejchutnější pomeranče v mém životě a pravděpodobně i nejzdravější bez jakýchkoliv chemických hnojiv či ošetřeních.

Pomeranče :-D

Nemůžu se jich nabažit.

Pak již pospícháme, abychom dorazili do cíle za světla. Trail je překvapivě opravdu fyzicky i psychicky náročný. Nečekali jsme, že nám bude 11mil trvat tak dlouho, ale na druhou stranu, nemůžeme se pořád jen někam honit. Jsme přeci na Hawaii!

Zase o kousek blíž.

Hurrááá začátek Kalalau Valley. K pláži, kde budem spát už je to
jen kousek.

Pláž už je na dohled.

Pohled zpět.

 

Ještě společná.

Poslední přechod potoka mi dal zabrat.

Poslední streč si užíváme a kocháme se nádherou přírody kolem. Zároveň vybíráme místo na spaní. Docházíme tedy až na úplný konec trailu u vodopádu, kde mají být údajně nejhezčí místa na kempování. Ty jsou však zabraná. Jsme celkem překvapeni kolik je tu lidí, ale všichni mají své místo a navzájem se nijak neruší. Nakonec si také vybíráme jedno hned u pláže a stavíme stan.

Poté je čas na koupel a to jak jinak než ve vodopádu ve sladké vodě. Trochu nám chybí mýdlo a šampon, ale co, je to divočina se vším všudy.

Po sprše.

Večerní relaxace na pláži.

Prozkoumávání nejbližšího okolí.

Večer již zbývá čas jen na večeři a relaxaci. Pozorování rozbouřených vln je lepší jak televize.

Video z pláže zde: https://youtu.be/FSDkEwjPT-M

Ráno hned jak se vzbudím se přemístím i se spacákem do hamaky a užívám si poklidu v tropickém ráji. David nám mezitím připraví snídani a domlouváme se, co budem dnes dělat. Navrhuji, že bychom se mohli vydat prozkoumat údolí než budeme mít na pláži sluníčko. To totiž vyšlo za přilehlými útesy, tak ještě nějakou dobu potrvá než tu bude. Láká mě představa, že bychom našli ještě nějaké ovoce, protože jídla jsme si s sebou moc nevzali. Tak tedy vyrážíme.

David připravuje snídani.

Hamaka je nej.

Pozorování obrovských vln je hypnotizující. 

Pohled zpět na dočasný domov.

Kalalau Valley je velmi rozlehlé a prozkoumat ho celé by nám zabralo minimálně celý den. My však chceme celé odpoledne strávit na pláži, je totiž opravdu unikátní. Navíc Davida hodně zlobí komáři, takže dojdeme docela slušný kus k prvnímu stromu s pomeranči a snažíme se všemožnými taktikami pár ukořistit. Po dlouhé chvíli se nám konečně zadaří a vracíme se na pláž se slušnou úrodou. 

Já na stromě ve snaze o nasbírání či shození pár pomerančů.

Štastná si nesu svačinu na pláž.

Naše štavnatá zásoba.

O pomeranče se rozdělíme s pánem vedle nás, který od včerejšího dne nehnutě sedí na kempinkové židličce a pozoruje moře, a užíváme si zbytek dne v poklidu. Zajímaví jsou sousedi na druhé straně, kteří se snaží s námi socializovat. Hipízský pár z Colorada, kteří tady už bydlí asi měsíc s 2letým dítětem (pravděpodobně načerno), plánuje další měsíc na jiné pláži v Thajsku. No prý nemají rádi zimu a malej si rád hraje nahatej v písku. Velkej asi taky, jak jsme si ostatně záhy všimli. My se však nedáme obměkčit ani palačinkami a ani nahatým tělem sličného hipízáka hrajícího na ukulele vedle a dál si užíváme sami kouzelného místa, což Kalalau beach bezpochyby je.

Zkoušíme nesměle koupání v moři, ale síla vln je obrovská, takže o plávání nemůže být ani řeč.

Pozorování krabů je hodně zábavné.

Nejlepší místo na meditaci :-D

Moře má neskutečnou sílu.

Davidovi se moc do vody nechce.

Tyhle krásné potvůrky se nám pustili do drahoceného jídla, takže
nás čeká poloviční večeře.

David a kočka :-D 

Naše dočasná ložnice.

Ve zbylém čase se bavíme posilováním a šplháním na stromy,
kde se snažíme uplatnit zkušenosti z našeho nového koníčka
- horolezení.

I citron jsem našla.

Večer je chladněji.

Druhý a poslední večer na pláži.

Večer máme poloviční večeři, protože jsem zapoměla zavřít stan a hladová kočka se nám do ní pustila, ale i tak jsme spokojení. 

Ráno vstáváme brzy, čeká nás bohužel cesta zpět. Ještě se naposledy projdeme po pláži, uděláme pár fotek a v 8AM vyrážíme vstříc civilizaci.

Pohled na vodopád z pláže.

Loučíme se s naším místečkem.

Společná na pláži.

Svižným krokem vyrážíme.

Ať žije Hawaii :-D

Cesta zpět je svižnější, víme již, co nás čeká a nemáme už moc jídla.  Brzy jsme u Crowler's ledge a úspěšně ho překonáme.

Kokosy, škoda žádný zralý nespadl.

Pohled zpět.

Blížím se k útesu.

Crowler's ledge.

Pod námi stále burácí moře.

Já mám z tohoto úseku velký respekt.

Někdy to chce jít i po čtyřech.

Štastná na konci.

David je odvážnější. 7 míle.

V Hanakoa Valley jsme celkem brzy, a tak se rozhodneme zajít si 2 míle k nádhernému vodopádu.

Cesta k vodopádu.

Oběd plánujeme zase po Crowler's ledge a tedy i po zastávce u vodopádu. Avšak David ne a ne najít to správné místo s krásným výhledem k jídlu. Když už asi hodinu hledá a mezitím mineme opravdu pěkná a vhodná místa, začnu být protivná. Od rána jsme toho moc nesnědli a teď tady budeme hodiny vybírat ideální místo. Je to holt romantic. Mě však v tu chvíli na romantiku neužije, jediné čím mi může udělat radost, je rýže :-D David se mě tedy zalekne a zasedne za prvním rohem s výhledem. Sušené jídlo, které nám zbylo na poslední den není bohužel vůbec dobré a je ho jen 1,5 porce. Ale co už, aspoň něco. A má nálada se vrací do pozitivního modu.
Při jídle kolem nás projde pár dalších hikerů opačným směrem a my zaslechneme češtinu. Hned se dáme do řeči s mladým sympatickým párem z Prahy a zjišťujeme, že s námi asi pocestují stejným letadlem na druhý ostrov. Dále pak pokračujeme každý svým směrem a mě motivuje na další míle představa pořádného steaku v nějaké restauraci.

Užíváme si poslední úseky trailu.

David je borec.

Ještě pár rohů a už tam budem.

Potok v Hanakāpīʻai Valley, do cíle už jen 2 míle.

Flora kolem.

Poslední výšlap.

Na trailheadu s úlevou zjistíme, že auto tam v pořádku obě noci přežilo a k mému nadšení stojí poblíž truck místních prodávající čerstvé kokosy. To jsem si hrozně přála ochutnat, takže David mi mé přání hned plní a oba si hned pochutnáváme na mléku i dužině na nejbližší pláži.

Štastná s kokosem na Ke'e beach. Steak může počkat :-D

Pak se rozhodneme zastavit v nejbližším státním parku, kde postavíme stan, dáme si studenou plážovou sprchu a zajedeme do Hanalei Bay na večeři. Tam si objednám místního čerstvého tuňáka, který je stokrát lepší než jakýkoliv steak a David je se svým výběrem vepřového v kokosové omáčce také nadšený. Celkově jsme tady na tomto ostrově zažili nejlepší jídlo z celého USA. Spokojeni jdeme spát a těšíme se na nový den a nové dobrodružství.

Ráno nás cesta zase zavádí zpět do Hanalei Bay, kde chceme dnes vyzkoušet poprvé surfování. Zarezervujeme si tedy ráno místo v jedné z místních surfařských škol. A protože nám instruktor řekl, že jsme přirození talenti (pravděpodobně to tu říká všem) a ohromně nás to baví, rozhodneme se po hodinové a půl lekci, že si půjčíme prkna na celých 24 hodin.

Naše místo na spaní na Haena Beach.

Pohled na Hanalei Bay ráno.

Jelikož je David šikovnější, troufnul si na menší prkno.

David loví ryby.

Já si užívám jízdu na větším prkně. 

Večer celí odření a pomlácení přivážeme prkna k autu a jdeme spát zase na Anini beach.
Druhý den ráno přemluvím Davida, abychom si dali ke snídani proslulou Acai bowl, z čehož není nakonec úplně nadšen. A pak jdeme surfovat, máme totiž k dispozici prkna ještě celé dopoledne, tak toho chceme využít. Tentokráte nejsou však dobré vlny a my jsme zničení ze včerejšího dne, takže dnes žádná sláva.
Tento den se už musíme rozloučit s krásným divokým severem ostrova a po vrácení prken, zastávce na místním farmářském trhu a obědu z jednoho z foodtrucků se vydáváme na jih. David mě ještě přesvědčí a koupíme si na památku a doufejme i na hraní ukulele.

Acai bowl.

Nadherná Hanalei Bay.

Surfaři :-D

Oběd z foodtrucku.

Rozhodla jsem se ochutnat exotické ovoce z farmářského trhu
- Longan a Rambutan

Odpoledne se chceme podívat na jihu na místní kávovou plantáž a pak přespat v nejbližším státním parku. Po cestě se zastavíme ještě na něco sladkého k svačině a mezitím co nám vybírám nějaké koláčky, David mi koupí jako překvapení tradiční Hawaiským květinovým věncem Lei. Je vyroben z květů orchideí a neuvěřitelně nádherně voní.

A zase foodtruck

Ukulele a Lei jako správný turista.

Kávová plantáž byla hodně zajímavá. Prohlídka i ochutnávka různých káv byla zdarma, škoda jen, že kafe nepiju. David si ale pochutnal.

Ochutnávka káv.

 

Čerstvá kávová zrna.

Virtuální prohlídka plantáže dronem.

 

Prý má malý hrnek :-D

Spaní jsme tentokrát neměli ideální. Pláž byla plná velmi hlučných individuí, ale bylo to zadarmo, tak jsme to jednu noc přežili. Konečně jsme také byli na správné straně ostrova a mohli si tak užít západ slunce.

Do konce pobytu na tomto ostrově už nám zbývaly pouze 2 dny, ty jsme chtěli věnovat prozkoumání oblasti Waimea canyonu a vyhlídkám na Napali Coast ze shora. Plánujeme tedy poslední noc strategicky v Koke'e state parku, který je příhodně u obou. Abychom se dostali na trailhead prvního výletu šplháme autem ráno ještě za tmy serpentýnami nahoru k vyhlídce na Kalalau Valley.  S úsvitem si dáváme snídani a kocháme se nádherným výhledem.

Ráno nad Kalalau Valley.

Nad mrakama.

K snídani "muffinek"

Poté se rozhodneme pro 11 mílový okruh po útesech Napali Coast. Čekají nás tedy traily Awa'awapuhi Trail, Nu'alolo Cliff Trail a Nu'alolo Trail.
Začátek nás zavede lesem strmě dolů až na okraj útesu, kde jsou krásné výhledy. Dále pak pokračujeme podél na druhý trail, kde výhledů je ještě více, ale bohužel přibývající mraky kolem nás nám je z velké části zakrývají. Je mi to trochu líto, ale  tomuto ostrovu to prostě patří. Pak nás čeká strmý výšlap v bahně zpět na druhý trailhead, od kterého musíme dojít k autu kus po silnici.

Už se blížíme k vyhlídce

 

Tam už jme si netroufli.

Milá společnost.

 

Nu'alolo Cliff Trail.

Pohled do údolí.

Svačina.

Náročný výšlap bahnem.

Cesta na druhou vyhlídku.

David se zbláznil nebo mu už život není milý.

Mlha nám začíná zakrývat pohled na útesy.

Ceta zpět.

Bahno a bahno.

Tropický ráj.

 

Vyhlížíme dinosaury :-D

Úspěšně jsme došli na trailhead a pár kroků po silnici je náš kemp, spolu s muzeem a malou restaurací. Jelikož nemáme již skoro žádné jídlo, dáme si tam pozdní oběd a David pak běží zbývající úsek po silnici pro auto, mezitímco já si prohlídnu muzeum.
Jelikož jsme zde již celkem vysoko, je tu mnohem chladněji. Po postavení stanu nás čeká zase studená sprcha, což je vrcholem našeho otužování zde. Večer se tedy domlouváme, že druhý den po příletu na druhý otrov budeme muset spát první noc v hotelu. Nejen kvůli touze po teplé sprše, ale hlavně kvůli vyprání našich věcí. 8 dní bez teplé vody se na nás i na našich věcech přece jen poznamenalo.
Čistí se vypravíme na večeři do blízké restaurace a ejhle, je už několik hodin zavřeno. Zalezeme se tedy ohřát do auta, kde nás čeká teplý čaj a brambůrky a probírámáme plán na zítra.
Poslední noc na Kauai už konečně dobře spím, vstáváme však brzy, protože na Waimea canyon máme jen čas ráno. Odpoledne již letíme na Big Island.

Kouhouti jsou i zde v horách.

Vodopád v canyonu.

Ohromující Waimea canyon.

 

Krátký výlet dolů do canyonu.

 

Po procházce v canyonu pospícháme na letiště. Ještě se stavíme v našem oblíbeném obchodě, koupíme pár suvenýrů a ochutnáme poprvé v životě Poke bowl. Pak už jen balíme, vrátíme auto a trochu smutní opouštíme tento nádherný ostrov. Čeká nás však další ostrov a zároveň si slibujeme, že tu nejsme naposledy.