Nový člen rodiny

Tak máme od listopadu nového člena rodiny. Nečekaně. A ne není to dítě... :-)
Jednou jsem si omylem odvezla klíče od domu mé klientky a druhý den je slíbila vrátit. Bylo venku celkem hezky a já měla volno, tak jsem se rozhodla, že pojedu na kole.
Cesta je to celkem příjemná, protože vede většinou po cyklostezce. Asi po 4 kilometrech vidím na cestě chipmunka. Když ho minu a on neuteče, tak zastavím, že ho vyfotím tetě, která ho tu na návštěvě marně hledala.
Když se přiblížím, tak vidím důvod, proč neutíká. Má zranění a podle příznaků (běhání v kruhu, světloplachost a krvácení z nosu) to vypadá na hlavu.

Nejlépe mu je ve stínu a je mu jedno od čeho ten stín je.

 Po dlouhém telefonátu s Davidem se rozhodneme, že ho vezmeme domu. Stavím se k tomu však dost skepticky. Ještě žádné zvíře námi "zachráněné" nám nepřežilo a chipmunk s takovýmhle zraněním nevypadá, že by naši statistiku nějak vylepšil. Ale venku napospas ho nechat nechceme.
Zabalím ho do mikiny, strčím do batohu a uháním, co nejrychleji zpátky domů. Cestu přežil a tak tedy čekáme, až přijede David z práce s klecí pro křečky, kterou koupil po cestě.
Samozřejmě také googlíme, jak se starat o chipmunky. Většinou však nacházíme jen, jak se chipmunků spolehlivě zbavit, jak je otrávit a různé jiné metody jejich zabíjení.
První noc přežil a dokonce i ochutnal  nabídnutou jahodu, vypadá to však, že oslepl. Co budeme dělat se slepým chipmunkem, když to náhodou přežije? Zvířata mít v našem apartmánu nesmíme a pustit slepého chipmuna do divočiny nám přijde kruté. Přestože se domnívám, že je to holka, dostává jméno Chipy. Je to však kluk, jak později zjistím.

Chipmunk v novém domově.

O jídlo má zájem, to je dobré znamení.

Oříšky jsou nej.

Po pár dnech se rozhodneme mu vyčistit klec a najednou nám Chipy vyskočí z klece a začne běhat po pokoji. A je úplně v pořádku! Hurá! Už nevypadá slepě. Rozhodnem se tedy, že ho tedy, co nejdříve pustíme a na to samé místo, kde jsme ho našli.
Podle dostupných informací, to je nezbytné, protože si chipmuni od jara budují tunely s doupatama a plní je zásobami jídla na zimu. Jelikož je už listopad, pustit ho jinde by pro něj znamenalo smrt. I kvůli tomu ho musíme pustit co nejdříve a nejlépe ráno, kdy jsou nejvíce aktivní. Jako na potvoru, má být teď pořád špatné počasí. Vybíráme tedy nejlepší možný den. Den D však nakonec dopadne úplně jinak. Ráno mrzne, a místo vypuštění není vůbec příznivé, plné močálů a u 2 velkých silnic. Padne tedy rozhodnutí, že Chipy s námi zůstane do jara.
Pořídili jsme mu tedy větší klec na běhání a i tak nám tu teď pěkně kyne a hybernuje. Doufáme, že na jaře půjde již vše hladce a Chipy najde nový domov u nás v parku, kde běháme.

Občas si něco dobrého vezme i z ruky.