Podzim 2017

Letošní podzim nebyl ničím zvláštní. Halloween jsme pojali sportovně a šli lézt do naší gym na stěnu, kde byla akce, že, kdo přijde v masce, má vstup zdarma. Vzhledem k našemu členství jsme se s maskami nemuseli trápit a mohli se jen kochat ostatními, kteří se snažili lézt v sukních či jiných obleččích. Okořeněním tohoto večera  bylo, že v 8 večer vypli všechna světla a my si tak mohli vyzkoušet lezení jen s čelovkou. Překvapivě nám to potmě šlo lépe než za světla. Pravděpodobně díky tomu, že nebylo vidět v jaké výšce se nacházíme.

Halloween dekorace v Rochestru.

Halloween dekorace doma.

 Ale přece jen jedna významná událost stojí za zmínku, a to Vasantova rozlučka se svobodou. Avšak do poslední chvíle nebylo jisté, zda se vůbec bude konat. Přání Vasanta bylo kempovat na UP, ale termín se pořád odkládal a odkládal, až nám nezbylo než objednat chatičku na víkend o něco blíže.
Rozlučka se svobodou nebyla úplně tradiční, jelo se totiž ve čtyřech, včetně mě. Takové však bylo Vasantovo rozhodnutí.
V pátek jsme po práci odjeli jedním autem směrem Sleeping Bear Dunes a do chatičky dorazili kolem půlnoci. Chatku po tmě najít byla celkem fuška, byla totiž krásně schovaná v lese u řeky, pěkný kus od silnice. Z ubytování jsme byli nadšení a tak jsme hned zapili náš příjezd a začátek výletu.

V noci po příjezdu.

 Ráno nebylo zrovna přívětivé počasí, tak jsme si dovolili pomalý rozjezd a užili si snídani s výhledem na řeku plnou lososů a měli příležitost zahlédnout rybáře s úlovkem jednoho z macků.

Ráno před chatou.

 Odpoledne jsme šli asi na 8 mílový výlet k jezeru Michigen, kde jsme si zablbli v dunách.

Výlet k jezeru Michigan.

 Po cestě zpět se zastavili na baru a pak pokračovali na chatě, kde jsme si ke zpestření zahráli pár her, mezi nima i nervíky, kde se Vasant projevil jako velký "talent" :-D

Na baru.

Den odjezdu.

Druhý den ráno nás přivítal první sníh a tak jsme si užili dobrodružství i po cestě domů, na sjetých letních pneumatikách.

Zbytek podzimu byl spíše pracovní, dokonce i Thanksgiving jsme strávili doma a já v práci. Byl to čas odpočinku a přípravy na další budoucí výlety.

Trénink v Bloomer Park.

Chipy se má dobře.

Mezi obrovskýma javorovýma listama.

Tohle je tady normálka.

Nový člen rodiny

Tak máme od listopadu nového člena rodiny. Nečekaně. A ne není to dítě... :-)
Jednou jsem si omylem odvezla klíče od domu mé klientky a druhý den je slíbila vrátit. Bylo venku celkem hezky a já měla volno, tak jsem se rozhodla, že pojedu na kole.
Cesta je to celkem příjemná, protože vede většinou po cyklostezce. Asi po 4 kilometrech vidím na cestě chipmunka. Když ho minu a on neuteče, tak zastavím, že ho vyfotím tetě, která ho tu na návštěvě marně hledala.
Když se přiblížím, tak vidím důvod, proč neutíká. Má zranění a podle příznaků (běhání v kruhu, světloplachost a krvácení z nosu) to vypadá na hlavu.

Nejlépe mu je ve stínu a je mu jedno od čeho ten stín je.

 Po dlouhém telefonátu s Davidem se rozhodneme, že ho vezmeme domu. Stavím se k tomu však dost skepticky. Ještě žádné zvíře námi "zachráněné" nám nepřežilo a chipmunk s takovýmhle zraněním nevypadá, že by naši statistiku nějak vylepšil. Ale venku napospas ho nechat nechceme.
Zabalím ho do mikiny, strčím do batohu a uháním, co nejrychleji zpátky domů. Cestu přežil a tak tedy čekáme, až přijede David z práce s klecí pro křečky, kterou koupil po cestě.
Samozřejmě také googlíme, jak se starat o chipmunky. Většinou však nacházíme jen, jak se chipmunků spolehlivě zbavit, jak je otrávit a různé jiné metody jejich zabíjení.
První noc přežil a dokonce i ochutnal  nabídnutou jahodu, vypadá to však, že oslepl. Co budeme dělat se slepým chipmunkem, když to náhodou přežije? Zvířata mít v našem apartmánu nesmíme a pustit slepého chipmuna do divočiny nám přijde kruté. Přestože se domnívám, že je to holka, dostává jméno Chipy. Je to však kluk, jak později zjistím.

Chipmunk v novém domově.

O jídlo má zájem, to je dobré znamení.

Oříšky jsou nej.

Po pár dnech se rozhodneme mu vyčistit klec a najednou nám Chipy vyskočí z klece a začne běhat po pokoji. A je úplně v pořádku! Hurá! Už nevypadá slepě. Rozhodnem se tedy, že ho tedy, co nejdříve pustíme a na to samé místo, kde jsme ho našli.
Podle dostupných informací, to je nezbytné, protože si chipmuni od jara budují tunely s doupatama a plní je zásobami jídla na zimu. Jelikož je už listopad, pustit ho jinde by pro něj znamenalo smrt. I kvůli tomu ho musíme pustit co nejdříve a nejlépe ráno, kdy jsou nejvíce aktivní. Jako na potvoru, má být teď pořád špatné počasí. Vybíráme tedy nejlepší možný den. Den D však nakonec dopadne úplně jinak. Ráno mrzne, a místo vypuštění není vůbec příznivé, plné močálů a u 2 velkých silnic. Padne tedy rozhodnutí, že Chipy s námi zůstane do jara.
Pořídili jsme mu tedy větší klec na běhání a i tak nám tu teď pěkně kyne a hybernuje. Doufáme, že na jaře půjde již vše hladce a Chipy najde nový domov u nás v parku, kde běháme.

Občas si něco dobrého vezme i z ruky.