To byla Hawaii - Big Island 11.12. - 16.12. 2017

Krátký let z ostrova na ostrov uprostřed pacifiku byl zážitek. Letušák Hawaiian airlines měl jak jinak typickou košili a dokonce své služby opepřil občasným komentářem kolem jakého ostrova letíme.

Jeden z ostrovů.

Už při přistání bylo vidět, že tento ostrov bude úplně jiný, poznamenaný aktivní sopečnou činností. Letiště v Kona nás velmi příjemně překvapilo svými krásnými tropickými venkovními branami. Při čekání na letadlo zde mohou lidi sedět na sluníčku a chytat poslední bronz. Skvělý nápad, zvlášť pro lidi, kteří jsou přes den neustále zavření v kancelářích.

Naše brána č. 9.

Naši noví kamarádi, ukulele a já :-D

Ještě na letišti na Kauai jsme se potkali s českým párem z Kalalau trailu a nakonec skončili ve stejném hotelu jako oni. Cíl večera byl jasný, vyzvednout auto, vyprat, sprcha a večeře.

V půjčovně aut vánoční výzdoba vypadá opravdu vtipně.

Teplá sprcha po 9 dnech byla rozkoš :-D

Naše jediná noc v hotelu.

Po večeři jsme všichni společně ještě zašli na jedno pivo do restaurace, kde nám ho nepříjemná servírka celkem zprotivila, unavení vyzvedli vyprané prádlo a do rána spali jak zabití.

Cestou z restaurace na lavičce Forresta Gumpa.

Při snídani jsme se s Davidem domluvili, co chceme tento den podniknout, rychle se sbalili a vyrazili vstříc novým dobrodružstvím.
Mým přáním si bylo někde pěkně zašnorchlovat a to se mi také splnilo na místě zvaném Two steps, které údajně patřilo k nejlepším na tomto ostrově. Pro mě bylo nejlepším v životě, ačkoliv jsem ještě  moc šnorchlování do té doby nezažila. Zde jsme se také znovu setkali s našimi Čechy, kteří rozhodně nebyli ranní ptáčata. Dnes se nám to však velmi hodilo, protože David si v hotelu zapomněl nějaké věci spolu s novými hawaiiskými plavkami. Tak nám je mohli dovézt.
Big Island je hoden svého názvu a tak tento den jsme strávili hodně času v autě. Chtěli jsme se co nejvíce přiblížit k Volcano national parku, který je prakticky až na druhé straně ostrova. Po cestě jsme se však ještě stihli zastavit na místní kávové plantáži, které zde byly na každém kroku, nakoupit, šnorchlovat a vykoupat se na Black sand beach.

Výstižná cedule a David v našem jeepu.

Pohled na nejjižnější bod Big Islandu a zároveň USA.

Na zelenou pláž nám již nezbýval čas, ale i tak bylo zde hodně
co vidět. Památky starých hawaiianů.

Black sand beach byla opravdu nádherná a ještě k tomu okupovná obřími mořskými želvami. Dostali jsme se na ní až těsně před západem slunce a díky její jedinečnosti se mi podařilo Davida přemluvit se zde ještě jednou vykoupat. A dobře jsem udělala! Kousek od nás vykoukla z vody jedna z želv. Byl to pro mne jedinečný zážitek a tak jsem celou dobu strávenou na ostrově vymýšlela, jak se na tuto pláž podívat ještě jednou, ale už bohužel nezbyl čas.

Black sand beach.

Jedna z obřích želv.

3 pohromadě.

Davidovi se už moc do vody nechtělo.

 

Již po tmě jsme dorazili do kempu stylu first come first serve a postavili stan. Byli jsme v takové blízkosti národního parku, že jsme mohli vidět rudou záři ze sopky Kilauea poblíž. Z kempu se tam dalo dojít pěšky, avšak naším plánem tento den již byla jen večeře. Dojeli jsme do blízké vesnice, kde jsme byli z jídla tak nadšení, že jsme do té samé restaurace zašli druhý den ještě 2x.
Ráno vstáváme zase brzy a vyrážíme na prohlídku Volcano national park.

Namakani Paio camp, už konečně spím celou noc.

Není nad místní čerstvou snídani :-D

A protože je Visitor center ještě zavřené, tak jako první jdeme na malou procházku po Sulphur Banks Trail, kde se seznamujeme s prvními vonnými známkami aktivní sopečné činnosti.

Na trailu jsme úplně sami.

Otvor do země s výpary sýry.

V oblaku carbon dioxide, sulfur dioxide a hydrogen sulfide. 

Vůně jak po fialkách :-D

Na konci trailu se nám naskytne poprvé výhled na kráter sopky Kilauea a je impresivní, nemůžeme se dočkat také na večerní pohled, který doufáme podniknout ještě dnes.

Sopka Kilauea.

Konečně máme otevřené visitor center, tak si rovnou poslechneme přednášku rangerky o sopkách a naplánujeme dle získaných informací dnešní den.

Zajímavé povídání o sopkách.

První výlet nás zavede na 4 mílový okruh starým ale stále doutnajícím cráterem s vychladlým lávovým jezerem - Kilauea Iki Trail a pak nakoukneme do Thurston Lava Tube, lávového tunelu nyní již zarostlého džunglí. Je to "selfguided tour" takže s vyfasovanou brožurkou nahlídneme hlouběji do historie cráteru, vegetace a života kolem.

Posilnění před dalším výletem u výhledu na náš cíl.

Milovník zázvorového čaje :-D

Zastávka u zájmového bodu.

Procházka kráterem.

Lávové jezero.

Náhle se pod námi rozevřela země.... díky novým svalům z horolezení
se nám však podařilo uniknout.

Odpočinek pod palmou :-D

V stále doutnajícím kráteru - není to úplně příjemný pocit...

Poslední zastávka na čtení a pohled na celý kráter.

Thurston Lava Tube vytořená proudící lávou dnes již
tajemná jeskyně v gžungli.

Thurston Lava Tube.

Po procházce si zasloužíme oběd a tak se vracíme se do naší oblíbené restaurace na pizzu. Poté si projedeme celou scenic drive lávovým polem až na konec k místu, kde láva vtékala do moře.

Zmožená únavou z nevyspání a nabitých dní.

Scenic drive lávovým polem a náš jeep.

Rostliny se snaží využít každé příležitosti zde zakořenit.

Lávové útesy.

Když dojedeme až na konec silnice,dozvímese od místního rangera, že dále po cestě se dá dojít až k čerstvé lávě. Výlet je to však dost ošemetný, protože jen po cestě to je 2,5 míle tam a poté asi další 2 míle přes lávové pole, navíc každý den se podmínky mění a nikdo neví s určitostí, kde to je. Mnoho lidí se tedy vrací s tím,že nic neviděli. Jelikož je už pozdě a jsme unavení, dnes nám tento výlet již není přán. Nakaženi však myšlenkou, že je někde možné dojít až k žhavé lávě, překopáváme plány na další den s rozhodnutím, že tento úkaz si nemůžeme nechat ujít.
Večer se zase setkáváme s "našimi" Čechy v kempu a jdeme společně na večeři a také na výlet k aktivnímu kráteru Kilauea.

Kilauela kráter.

Kromě pozorování kráteru se kocháme také pohledem na oblohu, který nás odmění několika padajícími hvězdami. Hawaii je totiž známá také tím, že je zde jedno z nejlepších pozorování hvězd na světě díky neznečištěnému prostředí světlem z měst. A nejen z tohoto důvodu se zde také nachází jedna z největších observatoří na světě.
Druhý  den brzy ráno se vydáváme na náš neplánovaný průzkum lávy. Procházka je to velmi těžká s prudkým pobřežním větrem a lávovým terénem. Po dlouhých hodinách marného hledání a asi 12 mil chůze obtížným terénem se smutně vracíme. Utěšujeme se však, že to možná již vyhaslo a těšíme se na zítřejší výstup nejvyšší hory ostrova a zároveń celé Hawaii Mauna Kea (4205 m.n.m.). Když ale potkáme starší pár, který nám nadšeně vypráví a ukazuje fotky žhavé lávy, jsme neskutečně zklamaní z promarněných hodin završených neúspěchem.

Kemp je již ve vyšši nadmořské výšce, ranní zima mě
donutí obléknout vše, co mám s sebou.

Déšť nad lávou.

Nekonečné hledání žhavé lávy.

Láva flow.

Byli jsme jen kousek od toho.

Proudící láva tvoří velké množství zajímavých útvarů.

Po horlivé diskuzi a pátrání na internetu se dohodneme, že na horský výšlap nepůjdeme a o lávu se pokusíme ještě jednou druhý den večer a z druhé strany, kde by přístup měl být lepší a trasu je možno zkrátit si na kole, protože cesta vede již mimo národní park.
Večer tedy dojedeme do města Hilo, kde najdeme pěkný kemp s pohodlným zázemým a teplou sprchou, dokonce tu mají i pračky, které již ale nepotřebujeme. Dokoupíme zásoby a s pivem a vínem si užijeme klidný večer v kempu.

Cesta z nákupu - David je rebel a pivo si dává už za jízdy. (V USA
je povoleno určité promile alkoholu v krvi z volantem,
 konkrétně u nás to je 0,8)

Zbývá nám již předposlední den na Hawaii, a tak ráno při procházce při pohledu na dominantu Mauna Kea se rozhodneme, z něho vytěžit co nejvíc. Rychle se tedy sbalíme, skočíme do auta a nejvyšší horu si alespoň vyjedeme, když máme ten Jeep. Až nahoru totiž mouhou jen auta s pohonem na všechny 4 kola, silnice není vyasfaltovaná. Naskytne se nám tedy pohled na světově známou observatoř a znovu si vyzkoušíme 4 tisícovou nadmořskou výšku.

Pohled na Mauna Kea (4205 m.n.m.), která je nejvyšší horou Hawaiských
ostrovů, nejvyšší štítovou sopkou na světě a s počítáním její podvodní
částí je se svými 10 205 m nejvyšší horou světa, tedy větší než Everest.

Na Mauna Kea s posvátným vrcholem za námi.

Z plavek rovnou do zimních bund, i taková může být Hawaii.

Dva z obřích telescopů na vrcholu - dvojčata Keck I a II

Další z telescopů.

A další, pro nás v tuhle chvíli příhodnější zařízení :-D

Po krátkém výletu na Mauna Kea si ještě rychle koupíme oběd do auta a vyrážíme směrem k lávě. Po cestě si stihneme zašnorchlovat na dalším krásném místě a vykoupat se v místním horkém prameni.

Jedna šnorchlovací.

Konečně nastalo pozdní odpoledne (doporučený čas na hledání lávy) a my se můžeme vydat na náš 3. pokus vidět žhavou lávu. Hawaiiané se chopili příležitosti, jak zpeněžnit tento turistický zážitek a všude podél silnice nacházíme velké množství stánků s kolama k zapůjčení. My si jak jinak vybíráme tandem a vyzbrojeni čelovkami vyrážíme plni naděje za lávou.

Naš dopravní prostředek a nově naučený Hawaiiský pozdrav.

Na kole to po prašné cestě uběhne velmi rychle, kolo na konci zamkneme a další úsek přes lávové pole již musíme dojít pěšky. Nejsme tu sami, i dalších pár lidí se vydalo na hon za lávou. Tentokrát se nehodláme vzdát a vynaložené úsilí po chvíli sklízí ovoce. Našli jsme to! Hurrrrááá!

Náš první objev, jsme štastní jak blechy :-D

 Po té, co narazíme na první žhavou lávu, rozhodneme se přiblížit k většímu zdroji. Vypadá to, že máme štěstí a dnes láva teče mnohem více než včera. Po cestě blbneme, jak malí děti.

David na lávové skluzavce.

Bližší pohled na křehké jehličky vychladlé lávy.

Cestou k hlavnímu zdroji.

Neuvěřitelnýpohled.

Teplo, jak u kamen.

Únik před sopkou

A hašení sopky :-)

Pukliny v zemi mohou být dost nebezpečné.

Cesta zpět zase na tandemu, za námi září naše vytoužená láva.

Cesta zpět po tmě na tandemu je dobrodružství samo o sobě. Přání se nám splnilo a lepší poslední večer si ani nemůžeme přát. Jdeme tedy štastní spát zase do toho samého kempu jako minulou noc.
Ráno vyrážíme zpět směrem na letiště. Protože nám to ale letí až večer, poslední den strávíme šnorchlováním a surfováním poblíž a na závěr zakončíme dobrou večeří při západu slunce.

Městský kemp.

David, jako každé ráno, jde připravit snídani.

Surfování tentokráte na Big Island.

A jde se na věc.

David a banda surfařů se snaží chytit dobrou vlnu.

Oběd, naše oblíbené Ahi tuna.

Západ slunce z terasy restaurace v Kona.

Nakonec už jen zbývalo tak jako vždy vrátit auto, vydat se na letiště a rozloučit se s Hawaii. Tato dovolená nám dala nejen neskutečné zážitky, ale i pohodu, kterou běžně na našich výletech nemáme. Bylo to těžké loučení.