Dovolená v 7 národních parcích USA 26.8. - 10.9.2016 - 2. část: Grand Teton

Třetí den nás čekal dlouhý přejezd do Wyomingu a to do národního parku Grand Teton, na který jsem se já osobně velmi těšila, protože obrázky na google slibovaly nádherné vysoké hory a jiné klima než pouštní jih Utahu. Mapy ukazovaly jízdu na více jak 9 hodin, což, jak jsme věděli z našich dřívějších zkušeností, se vždy se zastávkama protáhne minimálně o 2 hodiny. Nanešěstí všechny kempy v blízkosti místa, kde jsme potřebovali spát byly na bázi first come - first serve, takže nám nezbývalo nic jiného, než dojet do kempu alespoň v době, než zavřou recepce- před 8 večer. Toto se ukázalo jako nemožná věc a dopadlo to akorát tak, že v autě vládla deprimovaná nálada ze strachu, kde budem spát, vyplněná z mé strany výčitkama, že kluci ráno dlouho zdržovali a že když se dohodnem na čase odjezdu, nejde přeci, aby jsme odjeli o 2 hodiny později. To však nerozhodilo flegmatika Vasanta a Adama. S Davidem jsme trudnomyslně vymýšleli řešení, které nám komlikoval nedostatek mobilního signálu. Protože se již stmívalo, padlo rozhodnutí, že se pokusíme zastavit ve 2 kempech po cestě vzdálených asi ještě hodinu od Grand Teton a jinak zamíříme do drahého motelu, kde budem mít alespoň možnost sprchy.
První kemp byl first come - first serve, byl přímo u silnice a kromě tzv. Host (správce) tam vůbec nikdo nebyl. S ubývajícím světlem, obklopeni lesy a výstražnými ukazateli s medvědy to vypadalo celkem strašidelně, ale vidina ušetřených peněz za motel převládla.  Postavili jsme tedy stany, hodili $10 v obálce do schránky a strašili se navzájem u rozdělaného ohýnku. Na záchod jsme šli raději všichni společně až na Vasanta, kterému přišlo bezpečnější na nás počkat v autě.

Po cestě se střídáme v řízení, většinu však odřídí David s Adamem.

Zastávka po cestě, David a jeho Tesla

Škoda, že nemáme takovýhle karavan, nemuseli bychom řešit spaní.

Náš strašidelný kemp. Vasant s Adamem poprvé spolu ve stanu,
 asi aby to měl medvěd při jednom...

Čištění zubů na záchodě (suchém),
 nechtěli jsme medvědy přilákat ani vůní zubní pasty :-)

Ráno musíme zase vstávat brzo, protože do Grand Teton je to ještě hodina jízdy autem a čeká nás ještě vyřízení povolení a výstup s plnou polní do hor. Povolení je tentokrát hračka, jen jsme nepochopili některé instrukce rangera a s Adamem jsme se vydali shánět pytlíky na hovínka :-) Nakonec mi to nedalo a šla jsem se pana správce zeptat, jestli opravdu musíme naše exkrementy odnášet v pytlíku z hor. Pán se na mě podíval, jak na idiota s poznámkou, že mi přeci říkal, že ty mám zakopat 6-8 inches hluboko a že mám do pytlíku dát "pouze" použitý toaletní papír. Uf! Lepší než první varianta, i když ani tohle mě nijak zvlášť neláká, ale což jsem skaut, ne? Co mě překvapilo, že kluci z toho byli snad víc paf než já. :-D
Grand Teton předčil má očekávání, tak krásné hory plné neskutečných výhledů jsem snad ještě neviděla.

Balení našich krosen na dvoudenní pochod, Vasant se rozhodl, že s námi nejde.

Na startu ještě svěží.

Pohled na hory, které budeme zdolávat.

Takovéto přirozené lidské záležitosti nás provázely často :-D
ani jeden se nepřiznal, kdo to byl :-D

Nadšeně se fotíme u každého výhledu.

Křižovatka může sloužit i k odpočinku :-)

Už tam skoro budem.

S Davidem si užíváme pohledy na jehličnany, ty moc v Michiganu nemáme.

Vybrali jsme si místo ke kempování a dáváme si pozdní oběd.

Hned vedle máme koupelnu.

Společná uprostřed jezera.

Největší model mezi námi je však Adam :-)

Kluci odpočívají.

Po odpočinku je čas postavit přístřeší.
Tentokrát spíme s Adamem ve stanu my.

Chůze jsme asi neměli málo, tak se ještě před večeří jdeme projít po okolí...

....a David vytáhne jako překvapení z Bearboxu
 (nově přezdívaném Beerboxu) lahev piva.

Naše ložnice v divočině.

Snídaně.

Ještě musíme před výstupem nafiltrovat vodu...

.....zacvičit si a použít lopatku  a sáček na toaleťák :-D

U trailu se klidně pasou srnky.

Vzhůru do sedla Paintbrush Divide.

Krosna nám po cestě dost těžkne.

Cesta vede i přes sněhové plotny.

David chytá při odpočinku barvu.

A jsme v sedle.

Sedlo je nám málo, tak se vyšplháme na nejbližší vrchol, který má 3320 m.n.m.

A z vrcholu si každej odnášíme snímek.

A ještě společná.

Adam si umí vybrat na wc ta nejhezčí místa.

Sestup dolu k jezeru Solitude.

Horské květiny.

Čas oběda a hlad nás žene kupředu.

Jelikož nás ještě dlouho nepotká sprcha, využíváme každé příložitosti,
 ať je voda jakkoliv studená.

Konečně vidíme první ze zvířat, co jsme si přáli - samec Moose ( Los)

A zase sváča.

Celkem unavení jsme konečně dorazili k Jenny jezeru,
kde již čeká loď, která nás převeze k autu.

Loděnice.

K večeři si zasloužíme něco pořádného, zkoušíme hamburgra z Bizona.

Stan stavíme zase za tmy a ráno, pro změnu brzo vstáváme, abychom dorazili včas do Yellowstone. Chudáky kluky neustále otravuji hláškou: "Žádné flákání, tohle není žádná dovolená!"