Odchod do USA: 13.6. - 27.6.2016 Návrat do USA aneb hola hola práce volá

Konečně nastal den, na který jsme se s Davidem dlouho těšili, den mého příletu do Toronta. Přímý let z Prahy proběhl v naprosté pohodě a průchod imigračním tentokrát trval pár vteřin. David na mě čekal hned u východu a cestou domů jsme si, jako správní amíci, udělali piknik, který byl pro mne nachystán jako překvapení.

Piknik - sushi a cantaloupe melon, ani víno nechybělo.

Večer již na mě doma čekal dezert se spoustou dárků, protože během mé nepřítomnosti jsme zmeškali naše výročí, svátek a oslavu dokončení školy.

Lopatka v dortu je užitečná pomůcka k našemu kempování v divočině.
Kdo viděl film A walk in the woods, ví, k čemu je dobrá... :-)

Hned druhý den po návratu jsem měla domluvenou schůzku s agenturou, která zprostředkovává pečovatele do domácností jejích klientů. Již před odletem jsem s nimi měla pohovor a dohodli jsme se, že až budu mít povolení, začnu pro ně pracovat.
Prošla jsem zase nezbytnými procedurami jako například testem na alkohol a drogy a podepsáním velkého množství papírů a domluvila se na dvoudenní školení hned příští týden v pondělí a úterý.
Již samotné školení pro mne bylo velikou zkušeností. Kromě podepsání další hromady dokumentů jsem dostala tzv. handbook, kde mohu najít různé užitečné informace týkající firemní politiky a mojí práce. Také jsme si ukázali některé praktické dovednosti jako například celková hygiena klienta na lůžku, která se zde překvapivě dělá jinak - lépe.
S mojí angličtinou se to dalo zvládnout do chvíle, než jsem měla mluvit. Rozumět je samozřejmě mnohem jednodušší než mluvit a po 3 měsíční pauze v Čechách je moje angličtina zase na bodu mrazu.
Hned během druhého dne školení mi nabízeli na pozítří klienta, kterého jsem vykuleně odmítla, protože jsem se již zapsala na čtvrtletní sraz všech pečovatelů této firmy organizovaný právě v tuto dobu.
Zbytek školení jsem strávila v hrůze, že to všechno jde najednou nějak moc rychle.

Uvítání na školení

Setkání pečovatelů byla velmi zajímavá akce. Dostali jsme snídani a účastnili se přednášky, která byla konaná za účelem budoucího získání akreditace firmy. Při přednášce jsem byla opět nervozní, protože přednášející po nás házela nafukovacím míčem a kdo ho chytil, musel odpovědět na znalostní otázku, načež pak za správnou odpověď dostal malý dárek. Míč dvakrát nebezpečně zaletěl mým směrem, ale mě se vždy podařilo se mu nějak vyhnout, dárek nedárek.
Další akcí bylo slosování tomboly, kdy každý pečovatel měl ve hře jeden lístek a výhra byly 3 praktické ceny, jako kávovar, sada pánviček nebo ventilátor. Dále se vyhlašoval nejlepší pečovatel za čtvrtletí (netuším podle jakých kritérií, ale myslím, že podle odpracovaných hodin) a samozřejmě také dostal cenu.
Na závěr se držela minuta ticha se svíčka za zemřelé klienty. Všichni jsme obdrželi jako dárek perníček s logem firmy a já svojí vizitku pečovatele. Nechybělo ani představení nás nových pečovatelů.
Výhodou této akce bylo, že jsem se seznámila s několika pečovateli a shodou okolností zrovna s těmi, s kterými, jak jsem se později dozvěděla, budu pracovat v týmu v péči o jednoho klienta.

Handbook s vizitkou a perníčkem s logem agentury

Velkou záhadou pro nás bylo vyplnění dokumentů o daních, je to dost složité a nikdo nám nedokázal poradit. Daně tu jsou dvoje: Federální a Michiganské. Něco jsme tam zaškrtali, tak doufám, že to nebude za rok nějaký průšvih...
První pracovní den byl pro mě hrozně těžký, vůbec jsem nevěděla, co dělat. Pracovnice firmy mě pouze seznámila s manželským párem, o který jsem se měla starat, řekla mi pár věcí, ukázala mi knihu, ve které jsou informace o klientech a do které budu zapisovat vše, co jsem dělala a pak mě tam nechala samotnou. Paní jsem nerozuměla, co po mě chce (slovíčka jako povlečení, ramínka, hadr na podlahu, kýbl atd. jsem doteď nepotřebovala...) a pán zas nerozuměl mě, protože byl nedoslýchavý a chudákovi přivedou někoho s cizím akcentem. Nakonec jsem tam přežila 8 hodin, kdy jsem vydrhla obě koupelny, vyluxovala a uklidila jiné hodně důležité věci, abych tam alespoň něco dělala a vrátila se domu úplně nervově vyřízená.
Každá další směna již byla lepší a lepší, možná také proto, že to bylo s jinými klienty, kteří na tom byli mnohem hůře a hodně potřebovali moji pomoc. A navíc všichni byli na mě moc milí. Během 1. měsíce jsem se naučila nejen spoustu nových slovíček, ale také získala mnoho zkušeností z mého oboru. Pracuji s nejmodernějšími zařízeními v péči o přesun člověka, inkontinenci, dekubity a jiné (například zvedáky, pás na přesun klienta, urinální kondomy, kolečková křesla, pojízdná wc atd.). Navíc je skvělé, že díky tomu, že pečuji o klienty v jejich vlastních domovech, se mohu velmi zblízka seznámit s americkou kulturou. Nyní mými hlavními klienty je skvělý starý manželský pár, kde kromě osobní péče o ně i vařím a během dne, když spí, mám čas i číst knihu. Druhý pravidelný klient má kromě hlavního onemocnění OCD (Obsedantně kompulzivní porucha), což je také zážitek, když například podle jeho instrukcí stelete postel téměř hodinu :-)
Kromě tohoto má moje práce další výhody a to ty, že můžu pracovat jen dny, které chci a s klienty, kterými chci. Také si můžu vyžádat volno (za které tedy nedostanu zaplaceno), jen musím dát vědět firmě 14 dní dopředu.
Na druhou stranu z této práce rozhodně nezbohatnu a kdyby jsme neměli Davidův plat, tak rozhodně nezaplatíme ani náš měsíční nájem. Ale v přepočtu na české peníze mám s částečným úvazkem jako pečovatel (nejnižší pozice zde) více jak dvojnásobek než jako sestra bakalářka na plný úvazek v Berounské nemocnici.
Největším problémem nyní je, že potřebujeme, co nejdříve druhé auto, protože než sama jedu do práce, musím odvézt Davida a pak ho také přivézt. Ve výsledku pak strávím v autě denně 2, 5 hodiny, takže teď nestíhám spoustu ostatních věcí.

Vedle práce si stále snažíme užívat víkendy, ale letošní léto nám nevychází vycestovat tak často jako loni. Jedním z důvodů byl také Davidův odlet na služební cestu, který nám vzal 3 víkendy. Přesto se nám letos podařil větší výlet do Great Smoky Mountains, výlet k jezeru Michigan a Davidův víkendový kurz na seakajaku, když jsem tu ještě nebyla.

Výlety.

Výlet na silničkách z Ann Arboru

BBQ u Chrise a Anny

V naší oblíbené kavárně v Chelsea

Tady se krajina trochu vlní

Nádherný venkov

Naše nedělní palačinková routine

A hurá na bajk

Čas na obdivování fauny si najdem vždy

Koupili jsme novou pohovku, za odvoz ale chtěli $100,
tak jsme si za $24 pujčili track

A už složená pohovka a přibalili nám tam jako bonus nějakýho amíka :-D

Výlet v Bald mountains north a Adison park

Double Truble :-D

Takhle jednou ráno 6 mývalů před domem na stromě

Občas není čas vařit - sushi to jistí

Po pár kolech ve Stony Creek Metroparku protáhnutí svalů v jezeře.

První výplata v Texas Steak Roadhouse.

První výplata a první margarita

Konečně mohu pozvat své přátele na večeři

Vasant se svojí novou přítelkyní

A moje oblíbená žebírka

A David za odměnu, že mě rok živil taky dostal pár maličkostí.

Dort pro Jitku

Kostal Day.

Po roce zase Kostal den, kde jsme se vyblbli jako malí děti

A naše oblíbené motokáry.

Hurrráá jídlo

Horská dráha...

...40 vteřin parádní jízdy

A vodní válka

David a "Chorche"

Sleeping Bear Dunes.

Konečně zase u jezera Michigan

Pivo s pomerančem a burger

Krásná krajina na silničku.

A užíváme si koupání v průzračném jezeře

V místním krámku jsem koupila něco podobného točenému salámu,
ale chutné to nebylo...

Druhý den si tedy spravíme chuť klasickou americkou snídaní v tradiční domácí hospůdce,
kde nás obsluhují starší dámy. Celé místo má úžasnou atmosféru. Co je nejdůležitější, je neděle,
takže musíme mít palačinky.