V poslední době začínáme mít občas pocity, zda jsme udělali správně, nechat všeho v Čechách a téměř s holýma rukama přijet do Ameriky. Spousta lidí si myslí (a já trochu očekávala to samé), že tady bude všechno perfektní, že budeme mít hodně peněz, uvidíme spoustu věcí, budeme hned umět anglicky... prostě zažijem si takový ten idylický Americký sen.
Ale přesto, že zažíváme super víkendy a opravdu to všechno z fotek možná vypadá pohádkově, každé pondělí bohužel stojíme tváří v tvář tvrdé realitě. Zažíváme si "americkou kulturu" na vlastní kůži, David bezprostředně v práci a já na úřadech.
Tento článek o řidičáku bude více podrobný, takže doporučuji na dlouhé zimní večery :-D
Za chvíli to budou již 3 měsíce, co jsem tady a doteď jsem nedokázala ani mít vlastní americký řidičák, natož sehnat práci. Ta by tu i pro mě byla, ale bez SSN, řidičáku, auta a jak už teď vím i bez EAD nemám šanci tady pracovat.
Takže popořadě. K tomu, abych si zažádala o řidičský průkaz a zároveň ID jsem musela mít nejprve vlastní SSN (Social security number), na které jsem čekala 4 týdny (David ho měl za týden). Když mi konečně na konci srpna přišlo, jela jsem hned na SOS (Secretary of State) s vidinou, že zkusím udělat písemný test.
Měla jsem rovnou s sebou i připravený překlad českého řidičáku ověřený místním notářem (v každé bance mají minimálně jednoho a razítko je zadarmo), protože jsem věděla, že ho budu potřebovat díky Davidově předchozí zkušenosti.
V Davidově případě jsme sháněli překlad týden. Dostal od SOS seznam jazykových firem a obvolával je. Buď ale firma nedělala český překlad, překvapivě, nebo mu ho slíbila za měsíc. To pro nás samozřejmě bylo nepřijatelné, protože na Davidovém řidičáku závisela koupě auta. Zjistila jsem díky české kamarádce, že cokoliv lze notářsky ověřit v bance. A protože jsme nedostali jasné pokyny, jak by měl překlad vypadat, vytvořili jsme ho jednoduše ve wordu s oskenovaným řidičským průkazem. S orazítkovaným dokumentem David uspěl a dostal povolení jít na zkoušku jízd. Při jeho poslední návštěvě SOS jsem jela s ním, abych viděla, jak to na úřadě vypadá a jak to tam chodí.
Vyzbrojená nedostatečnými vědomostmi z řidičského manuálu a ještě většími mezerami v angličtině jsem sebrala odvahu a vydala se na SOS. Abych nemusela čekat dvou hodinovou frontu, David mi našel telefonní číslo, abych se zkusila zařadit do fronty již z domova přes telefonní automat. Přestože mám z telefonování kvůli jazyku fobii, tentokrát jsem to zvládla a už jen zbývalo najít adresu a dojet tam na kole.
Na řadu jsem měla přijít za hodinu a cesta tam mi dle google maps vycházela na 40minut, tak jsem vyrazila radši s časovým předstihem. Když jsem tam dorazila, hned jsem poslala Davidovi fotku s SOS, že už jsem tam, ať drží palce.
 |
| Před SOS |
Po té, co však vstoupím dovnitř, jsem mírně v šoku a hned volám Davidovi (Chudák, ten den toho asi moc v práci neudělal...)" Davide, co mám dělat?Jsem v úplně jiném SOS než ty?" "No to je blbý, jsi ve frontě, tam, kde jsem byl já. Tak buď jeď na ten druhý úřad, nebo si to vystůj tady." poradil mi David :-) Tak jsem si zkontrolovala vzdálenost na úřad, kde byl David a mapy hlásily dalších 40minut. To se mi moc nechtělo, navíc jsem to nestíhala. Sice jsem se mohla zase ve frontě telefonicky posunout, ale přišlo mi to nějak složitější, než zůstat, tam kde jsem.
Byl to ten samý úřad, ale vypadal úplně jinak, šla jsem tedy zjistit, jestli tady také mohu dělat řidičský průkaz. Vlezla jsem do takové prosklené předsíně, stála tam asi 10minut a zkoumala různé nápisy, co tento úřad poskytuje. Když jsem z toho ani po těch deseti minutách nebyla moc moudrá, rozhodla jsem se, že se tedy půjdu dovnitř někoho zeptat.
Fronta tam nebyla, tak jsem přišla k pultu s názvem informace a mladá hezká černoška mi dala číslo a formulář k vyplnění.
 |
| Na úřadě |
Na to mě David nepřipravil, formulář byl na mě trochu složitý, tak jsem zase musela volat o radu. Zajímavé je, že po vás chtějí výšku a váhu a ještě k tomu v těch jejich podivných veličinách. Ať žije google, bez něho bych to nebyla schopná přepočítat. Další pěkná otázka, jakou mám barvu očí? To byl trochu problém, protože jí nemám jednoznačnou, tak co tam vyplnit?Modrou, zelenou nebo hnědou?Od každé mám trochu. Napsala jsem tam hnědou, přece si s tím nebudu kazit den :-) Když jsem to pak vyprávěla Davidovi ten mi se smíchem řekl, že jsem měla napsat: "Hard to say"(Těžko říct) :-D Miluju tu jeho upřímnost. Ale pořád lepší než moje tvrzení, že moje oči mají barvu žaludečních šťáv.
Další otázky jako, jestli chci darovat orgány a jestli jsem veterán už mě snad ani neudivily.
Stihla jsem to akorát vyplnit, když už si mě zavolali. Paní jsem hned na začátku řekla, že jsem z České Republiky a že nemluvím dobře anglicky, jako by to hned z první věty nepoznala, že? :-)
Předala jsem jí všechny dokumenty jako vyplněný formulář, SSN, pas s vízem, český řidičák a dvě obálky, které mi přišly poštou, jako důkaz, že bydlím na adrese, kterou jsem uvedla a dále se řídila jejími pokyny. Úřednice po mě chtěla oční test, na který jsem úplně zapomněla, že budu muset podstoupit. A vůbec jsem se na to nepřipravila. Ne že bych mohla nějak připravit své oči, ale nedošlo mi, že ty písmena budu číst v angličtině a to znamená spelovat. A s tím mám trochu problém, zvlášť když jsem nervozní. Chtěli po mě přečíst jeden řádek, pár písmen jsem viděla celkem rozmazaně (už dlouho uvažuji o pořízení brýlí) a pár jsem spletla anglický spelling, tak jsem se úřednici omlouvala, že mi spelování moc nejde. Paní však byla hodná, zaškrtla ve formuláři, že v pořádku a jen se na mě podívala s pochybovačným výrazem a s otázkou, jestli jsem si jistá, že chci test dělat v anglickém jazyce. To člověku na sebevědomí moc nepřidá, ale sebrala jsem odvahu a řekla, že jasně, že musím.
Paní mezitím začala zkoumat můj překlad českého řidičáku a ptala se mě, kde jsem to vzala, že tohle oni nemohou vzít. Tak jsem se s ní začala dohadovat, že je to notářsky ověřené a že manželovi to v jiné kanceláři vzali bez problémů. Tak se šla zeptat starší kolegyně, ale po návratu mi sdělila, že tento překlad není podle předpisů, že si ho musím zařídit znovu a dala mi stejný seznam firem jako dostal předtím David. Nenechala jsem se hned odbýt a snažila se jí vysvětlit, že tyto firmy jsme už obvolali a že neúspěšně, ale úřednice si trvala na svém. Tak jsem se jí zeptala aspoň na informaci, kolik takový překlad stojí. Prý mezi $30-50.
Dále se mě ptala jestli chci dělat test dnes, nebo až přijdu s tím překladem. Když dnes, tak budu pak muset počkat 30 dnů, než budu moct dělat jízdy. To rozhodně ne! A začalo další vyjednávání, že řidičák nutně potřebuju co nejdřív kvůli práci atd. Když jsem tedy souhlasila, že ho budu dělat tedy až příště, paní začala navrhovat, že můžu tedy dnes a nebudu muset čekat 30 dní. Důvodu jsem vůbec nerozuměla.
Převzala jsem od ní tedy test a sedla si ke zkušebnímu stolku, kde jsem strávila asi hodinu. Byl to pro mě docela voříšek. Protože některým otázkám jsem rozuměla tak napůl, některým vůbec a někde jsem zas nerozuměla odpovědím. Slovník jsem nesměla použít. takže jsem věty rozebírala po částech a snažila se uhodnout význam.
Nakonec přišly obávané značky, které byly nakonec velmi jednoduché, protože si člověk měl vybrat pouze ze 2 možných odpovědí a ta správná byla i pro mě velmi zřejmá.
Na konec jsem si nechala dvě otázky, které jsem nebyla schopná nijak přeložit, tak jsem zvolila vylučovací a tipovací metodu.
S nervozitou jsem přistoupila k jiné úřednici, která byla zrovna volná a předala jí můj test, ta to opravovala podle počítače a rovnou přede mnou. První a druhá stránka bez chyby uf, tak snad už tam toho moc nenaskáče... Nakonec jsem měla 2 chyby, které mi paní nechala si prohlédnout. Test pak přiložila k ostatní dokumentaci ode mě a sdělila mi, že dále mohu pokračovat, až přinesu překlad mého českého řidičáku. Vyšla jsem ven a žádný úlevný pocit se nekonal, protože mě čekalo shánění překladatelských firem. Hned jsem volala Davidovi, kterého to docela rozčílilo. Pak jsem hned zkusila zavolat dvěma doporučeným firmám a nechala vzkaz mou lámanou angličtinou na záznamníku. Nikdo se mi zpět neozval, tak asi nerozuměli...
Jelikož máme super učitelku angličtiny, tak jako o všem jsem se s ní radila, co dělat.
Doporučila mi tedy, zkusit se zeptat u nich ve firmě a dala mi kontakt na vedoucí. Tato firma nám nakonec nabídla, že nám těch 10 slov na řidičském průkazu přeloží a to za $200. Když jsem uviděla email od nich, bylo mi úplně do breku. To přece není možný!
Šla jsem tedy podle jiné rady na ten druhý úřad, kde byl David,s tím, že jsem udělala test a že nesu překlad průkazu sem, protože jsem to měla po cestě. To ale neprošlo, prý musím tam, kde mám všechny dokumenty. Ok. Sebrala jsem odvahu a šla zpět na ten "můj" úřad, třeba tam bude jiná paní a ta to přijme. Jiná paní byla, ale nepovedlo se. Byla ale velmi vstřícná a sehnala mi kontakt na firmu, kde mi to určitě udělají a to za $30-40.
Bohužel však češtinu nevedli. Nakonec však David našel nějakou firmu v Miami, kde mu to přislíbili do 48hodin a za $35 elektronicky. Poštou o $5 dráž.
S vytisknutým formulářem jsem vítězoslavně jela na SOS s vidinou, že tam jedu snad již naposledy.
Přijímala mě zase jiná úřednice a hned první otázku jsem jí nerozuměla. Paní mi to opakovala pořád dokola, jako bych to měla asi na počtvrté lépe pochopit. Tušila jsem jen, že chce asi vědět, jestli jsem případ, který bude dělat jízdy až za 30 dní, nebo jiný. Snažila jsem se jí to vysvětlit, ale až nedávno jsem pochopila, že tady v oficiálních záležitostech je potřeba znát tzv. Keywords (klíčová slova), bez jejich použití jsou úředníci totálně zmatení a nevědí, co po nich chci. (Například, když jsem si chtěla domluvit preventivní prohlídku u lékaře, použila jsem slovo: Prevention nebo New patient registration. Vůbec nevěděli a nebyli jsme schopní se domluvit. Poté jsem se dozvěděla, že jsem měla použít slovo: Annual)
Když úřednice viděla, že to nikam nevede, vyžádala si ode mě znovu všechny dokumenty. Když jsem jí je předala i s pracně získaným novým překladem řidičáku, zeptala se mě: "Z které země to je?" Já v domnění, že se ptá na překlad, jsem odpověděla, že nevím. Paní se začala smát, jaktože nevím, v které zemi jsem dělala řidičský průkaz. Vysvětlila jsem jí mojí mýlku, ale docela mě to vystresovalo.
Pak si začala prohlížet překlad a šla s ním za jinou paní to zkonzultovat. Pak si obě vzali jejich manuál a porovnávali ho s dokumentem. V tu chvíli jsem viděla, že je zase zle.
A taky, že jo. Paní se vrátila, že to není podle předpisů a že tam některé věci chybí. To už to moje nervy nezvládly a začala jsem tam brečet jak malé dítě. To však paní obměkčilo a začala být konečně milá, dala mi zase kontakty na jiné překladové firmy a ofotila mi konečně požadavky, jak by měl dokument podle nich vypadat. A když jsem jí tam škytala, že už jsme za to zaplatili. Tak mě tam uklidňovala, ať si nechám peníze vrátit atd.
Slušně jsem poděkovala a šla pryč zase volat Davidovi. Toho to rozžhavilo doběla, není se co divit. Naštěstí jsem si pak vzpomněla, že mi ta firma v emailu psala, ať jim sdělím jakékoliv připomínky, než mi to pošlou poštou. Tak jsem jim okamžitě napsala, co všechno tam SOS požaduje. A oni na to odpověděli, že takové podivné požadavky slyší poprvé, přesto to předělali k mé spokojenosti.
 |
Nový překlad byl plný razítek a nálepek, že byl snad nadcertifikovaný...
jestli tohle nevezmou, tak se snad picnu :-) |
Na novou výpravu na SOS jsem si s sebou již vzala Davida, obsluhovala nás zase jiná úřednice, ta si překlad ode mě vzala, vůbec si ho neprohlédla, okopírovala ho a vystavila mi povolení k jízdám.
Neuvěřitelné!!!
Jízdy jsem však stále ještě neabsolvovala, protože jsme řešili, jak to udělat, když bez místního řidičského průkazu nesmím řídit naše auto. (Jízdy se tu dělají ve vlastním autě) Technicky vlastně smím, ale když dojde k nehodě, nebude platit naše povinné ručení a havarijní pojištění. Půjčovat auto z půjčovny se nám nechce, protože to samozřejmě je drahé.
Po telefonátu s pojišťovákem si stále nejsme jistí, jak by to dopadlo při bouračce, ale už se to nedalo odkládat, takže velké nervy budou v sobotu dopoledne. Všichni řidiči střežte se. Calamity Jane bude v tuto dobu hodinu krosit místní ulice, pokud ovšem na začátku zkoušky zvládne parkování.
Aby toho nebylo málo, dozvěděla jsem se, že na pracovní povolení (EAD) budu čekat nyní 90dní. Tzn. druhé auto si ani nemůžeme dovolit.
Růžové brýle mi spadly velmi brzy.
