Víkend v Mexiku a Mexická svatba - 28.9.- 2.10.2017

Přestože se tolik nesocializujeme jako jiní lidé, byli jsme jednoho dne pozvaní na svatbu Davidova kolegy z Mexika. Je to moc milý kluk, s kterým jsme podnikli celkově 3 výlety.  Proto jsme byli tak překvapeni z takové pocty.
Vzhledem k letošním útratám za cestování to ale vypadalo, že si to nebudeme moci dovolit, přestože jsem Davida urputně otravovala, abychom se zúčastnili. Svatba v Mexiku, to přeci jen tak člověk nezažije!
Poslední den návštěvy našich rodičů náhle David dostává zprávu z práce, že za týden musí letět do Mexika, řešit ten samý problém jako předtím a že tam bude minimálně 2 týdny. Tím pádem na svatbu. Po dlouhé diskusi se rozhodneme, že za ním přiletím na prodloužený víkend, protože ceny letenek pro mě jsou příznivé a jeho výdaje spolu s hotelem platí firma. Hurrrrá! Podívám se do Mexika. A ještě k tomu na svatbu. Mám opravdu velkou radost, protože přestože je USA nádherné a příroda různorodá, kulturně je to tu všechno téměř stejné. Bude osvěžující vidět jinou zemi.
Konečně nastal čtvrtek, den mého odletu, a jsem dost nervozní, protože letím sama a do španělsky mluvící země. V Mexiku mě čeká jeden přestup, tak doufám, že tam půjde se domluvit anglicky.

Výhled z letadla.

Opouštíme Detroit.

V Mexiku před přistáním. Hurrrá, mají tu hory.

Přestup v Monterrey s menšími problémy zvládnu. David měl však pravdu, moc lidí tu nemluví anglicky. Obávám se tedy, jak se dostanu z letiště na hotel. David je ještě tou dobou v práci a stejně se taky musí nechat vozit ubrem nebo taxi.

Na přestupu mají Mexičani o zábavu postaráno :-D

Aeromexico, tak snad se dostanu za Davidem v pořádku...

 Na letišti v Queretaro seberu odvahu a objednám uber místo taxi, abych ušetřila peníze. A jak jsem čekala, hned mám o dobrodružství postaráno.
Uber řidič mě nemůže najít a tak mi volá. Anglicky neumí samozřejmě ani slovo. Máme tedy docela vtipný rozhovor, kdy on mi něco španělsky vysvětluje a já mu anglicky povídám, že španělsky neumím, avšak on si stále pokračuje tu svou.
Nakonec se nějak najdeme a já jen po cestě doufám, že sedím v tom správném autě. Řidič je moc sympatický a snaží se mi po cestě ukazovat různé památky, které pojmenovává a já díky googlu  si mohu přečíst, co to je.
Konečně dorážíme do hotelu a po chvilkovém odpočinku na pokoji vyrážím do hotelové restaurace na oběd.

Konečně ochutnávám Davidovu oblíbenou polívku a skvělé mexické pivo.

V restauraci jsem pěkně nervozní, běhají kolem mě různí číšníci, až jsem z nich úplně zmatená. Ve strachu, že jsem si polévku objednala několikrát, se snažím s nima nějak domluvit, ale marně. Po chvíli čekání přinesou malou misku s něčím zeleným a tortily a pečivo. To mě úplně rozhodí, protože to vůbec nevypadá, jako to, co jsem si objednala. Tak se snažím zase rukama a nohama a anglicky zjistit, co to je. Naštěstí konečně donesli polévku a mě dochází, že to byl asi nějaký předkrm zadarmo.
Naštěstí s placením mi už radí David na WhatsApp a já se s úlevou vracím na pokoj. Lunch accomplished!
Záhy přijíždí David. Nejprve si odskočíme na jedno dvojpivo v hotelu s Davidovými americkými kolegy. Byl totiž čtvrtek a to byla akce kup jedno a druhé je zdarma :-D. Dost dobrý, že? Navíc to platilo na veškerý alkohol, takže já dostala místo jednoho koktejlu dva. A pak se vydáváme do města na večeři, kde se máme sejít s Davidovými kolegy. Po vydatné večeři nás kolegové ještě vezmou do místního baru, kde ochutnám jejich slavnou Micheladu. Well, nic odpornějšího jsem asi nepila :-D Jestli tatínek kroutí hlavu nad grepovým pivem, z tohoto nápoje by se mu asi protočili panenky. Tento koktejl se většinou skládá z piva, rajčatové šťávy, chilli omáčky, Worchester omáčky a Maggi omáčky, to vše si hoví ve sklenici s okrajem pokrytým solí. Přestože jsem se držela statečně a lektvar průběžně usrkávala, vypít dodna jsem ho nedokázala.
Naštěstí mě vysvobodil náš odjezd uberem na hotel. Pěšky nám to nikdo nedoporučoval, kvuli bezpečnosti.

2x Margarita a 2x Modelo, noc je ještě mladá....

Večeře s mexickými kolegy.

V baru.

Přestože mexická přítelkyně kolegy neuměla ani slovo  anglicky,
vypadalo to, že se dobře baví.

David s kolegama.

Po prvním vydařeném večeru jdeme s plnými žaludky k prasknutí spát. Druhý den David již nemusí do práce, přestože problém na projektu se nevyřešil. Rozhodujeme se tedy připojit k ženichovi a nevěstě na předsvatebním výletu do blízké vinice a malebné vesničky Bernal.

Nevěsta se ženichem před vinicí.

Příprava na prohlídku...
Nevím nevím, jestli by si to neměl raději obléknout na vousy.... :-D

Otec ženicha se s tím nepáral :-D

Máme štěstí, na svatbu přijeli i 2 němci, takže si máme alespoň s
kým povídat. Téměř všichni ostatní svatebčané zas mluví jen španělsky.

Konečně ochutnávka a hned šampaňské.

 Další zastávkou je oběd v Bernal, kam jsem se moc chtěla podívat. David už tam byl, dokonce se i šplhal na monolit, který tuto vesnici proslavil.

V Bernal s Jorge, jeho nevěstou a němci.

V tradičních restauracích to vypadá jako na nádvoří.

Oběd.

Společná.

Procházka po Bernal.

Ochutnáváme sladké Gorditas.

A zase přecpaní se vracíme pozdě večer na hotel. Přestože jsme pozvaní na večeři do města, vzdáváme to. Další pozdní jídlo by naše žaludky už nezvládly a potřebujeme se před svatbou taky trochu vyspat. Nechám si tedy poprvé v životě donést polévku na hotelový pokoj a jdeme spát.
Ráno se budím stále s těžkým žaludkem, dostává tu chudák zabrat. Ale to mě nezastaví užít si snídani, která je tu na hotelu luxusní.

Hotelový prostor ke snídaní i s živou hudbou.

Jeden z chodů :-D

Tohle často nezažiju, tak si to plnými doušky užívám.

Jelikož mexická svatba stejně jako americká je až odpoledne, jdeme ráno do posilovny a já se jdu ještě rychle podívat do místního nákupního centra po nějakých šatech. Samozřejmě si nic nevyberu. Alespoň si tedy udělám radost typickou mexickou halenkou, kterou vybere David. Chudákovi to nedalo a přišel za mnou.
Pak už se jen v rychlosti vypravíme na svatbu. Břicho mám jak buben, a tak doufám, že svatbu přežiju bez újmy. Je mi však jasné, že Montezumova pomsta nemine ani mě.

Žehlení Davidovi jde, tak se mu do toho nepletu :-D

Cestou do nákupního centra.

Dorážíme do haciendy, kde se koná svatba zase uberem. Nejprve je na programu focení s malým občerstvením v podobě tacos a koktejlů a pak až obřad.
S focením to tu berou opravdu vážně. Už i u dalších mých mexických známých jsem si všimla, že mají velké množství profesionálních fotek a videí. Pravidlem je, že se fotí již předsvatební fotky snoubenců a někdo natáčí i video, dále se fotí před a po obřadu a samozřejmě v průběhu hostiny. Tady to bylo dokonce přehnané až tak, že nevěsta s ženichem často nebyli přítomni na jejich vlastní oslavě a pořád se někde fotili.

Krásná nevěsta.

Čekáme až se svatebčané dofotí.

Dolaďování detailů.

Konečně obřad.

Ženich s maminkou.

Tchýně a tchán.

Nevěsta s tatínkem.

Svatební sliby z mobilu! Kam ta doba spěje?

I nevěsta...

Nádherné místo, nádherný koncept svatby, ale jedna z nejdůležitějších věcí jako jsou sliby, které jsou čtené z mobilního telefonu, zkazí celý dojem. Alespoň na mě to působilo jako pěst na oko.

Kaktusy tu rostou i na zdi.

A zase focení.

Svatba na téma cestování.

Každý má napsat přání a nějaké moudro do jejich svatební
kroniky.

Všichni svatebčané jsou k této příležitosti také vyfocení
fotoaparátem s instantními fotografiemi.

Pak už se konečně dočkáme párty. Na hostině zde jsou stoly zvlášť, i nevěsta s ženichem mají svůj jen pro sebe. My jsme naštěstí u stolu s německým párem, s jedním Davidovým kolegou z práce a ještě jedním Mexičanem, který umí anglicky. Z 200 lidí na svatbě si aspoň máme s kým popovídat :-D
Tato svatba je v mnohém podobná naší, ale také se dost liší.
Jelikož obřad byl až odpoledne, prostírá se večeře, která se skládá z předkrmu, polévky a hlavního chodu. Jako dezert se krájí svatební dort a venku ve stánku podává zmrzlina.
Později večer se venku objeví další stánek, kde se podává tradiční vařená kukuřice se zajímavými kombinacemi. Např. potřená mayonezou a posypaná chilli. A to je z veškerého občerstvení vše.
Pro děti jsou ještě na stole se svatebním dortem  k dispozici bombóny a jiné cukrovinky, které jsou během 10 minut pryč. Když to porovnám s Čechama, kde je jídla na svatbách naopak až moc, tak na mexické se člověk alespoň nepřejí. Co však byl kámen úrazu, že velmi rychle došlo pivo i tequila. Holt 200 lidí je 200 lidí. Přesto jsme se dobře bavili, protože mexičani jsou opravdu veselí lidé, kteří si umí užívat života. Od začátku se divoce tancovalo a byla legrace.

Hostina.

Krájení dortu.

Jorge a Ena.

Fronta na zmrzlinu.

Naši noví němecčtí známí.

Cukrovinky.

Stůl nevěsty a ženicha.

Venku před haciendou.

Sólo pro nevěstu a ženicha.

Dá se tu dobře řádit.

Kluci ještě než došla tequila :-D

Jedni z mála, kteří mluvili anglicky.

Až na bolesti břicha to byla skvělá svatba. Ve chvíli, kdy jsme se rozhodli, že pojedem domů a zavolali uber, jsme potkali před haciendou Čecha, který žije už nějakou dobu v Mexiku. Hned nám bylo líto, že uber je už na cestě. Posledních pár minut jsme tedy strávili s ním a pak se nechali dovézt na hotel.
Jak jsem čekala, Montezuma mě potrestal za ochutnávání všeho, co se mi dostalo pod ruku. Jenže mi ještě zbýval poslední den v Mexiku, tak přece ho nestrávím na hotelu.
Dopoledne jsem proležela, zatímco David nabíral svaly v posilovně a pak jsme sebrali odvahu a šli do města do nejlepší resturauce, v jaké kdy David byl.

Cesta do centra Queretara

 Návštěva restaurace byl opravdový zážitek. Hned na začátku se nás ujala příjemná anglicky mluvící servírka a vše nám hezky vysvětlila. Dozvěděli jsme se vždy i podrobnosti odkud jídlo tradičně pochází a jak se připravuje.Většina receptů a surovin byla z jihu Mexika a Yukatánu. Samozřejmostí byl free předkrm, který nám neustále doplňovali. Hlavním chodem byla typická specialita, která mě na rozdíl od Davida svojí chutí až tak nenadchla. 4 druhy Mole Enchiladas, mezi kterými byla Mole (omáčka) z hlíny nebo čokoládová. Druhý chod a dezert byl již mnohem lepší.

Neskutečná restaurace, jídelní lístek na tabletu a pro nás v angličtině.

K takové speciální příležitosti není nic lepšího než koktejl.

Druhý chod.

No co, stejně to v tom žaludku nezůstane, tak si dopřeju i dezert :-D

 Po takové degustaci se bylo potřeba ještě projít. Queretaro je nádherné město s mnoha historickými památkami. Nejvíce jsem však byla nadšená z místní odlišné atmosféry.

Procházka po městě.

Jedno z náměstí.

Další náměstí.

Druhý den ráno nás již čekal let zpět domů. Ještě jsme si užili trochu dramatu na letišti, protože Davidovi špatně zabookovali v práci letenku, ale nakonec se i on do letadla dostal a v pořádku jsme se vrátili do Michiganu. Mexiko se mi moc líbilo a lákalo by mě se i podívat na jih nebo do hor. Odrazují nás zatím však jazykové bariery a zvěsti o nebezpečích, které všude kolují. Tak možná jednou.