Vánoční road trip

Na přelomu srpna a září jsme již prožili skvělou dovolenou a tak jsme nic většího na tento rok už moc neplánovali. Do chvíle, kdy jsem se v práci dozvěděl, že mi nepřevedou všechnu dovolenou. Žádnou jsem si nevybíral, protože jsem měl šíleně práce. Bylo mi řečeno, že firma prý aplikuje pravidlo "don´t use - lose". No ztráta třeba jen jediného dne dovolený nepřipadá v mým případě v úvahu. Koneckonců v posledních několika měsících jsem pracoval opravdu tvrdě a tak jsem se rozhodl všechnu dovolenou využít. Sice práce je jak na kostele, ale co. Já jsem se snažil.
A tak již v půli prosince odjíždíme na mnou narychlo naplánovaný road trip po jihovýchodě USA. No vlastně ani moc o plánování nemůže být řeč - v podstatě jsem jen zamluvil tři noci na Floridě přes Vánoce a pak jsem se podíval jak se na Floridu jede. A tak jsme 13. prosince naházeli věci do auta a 14. brzy ráno v 14 stupňových mrazech vyrazili ze zasněženého Michiganu.

Jáňa zkouší nové běžky před barákem.
Je nám vlastně líto odjet, protože je tu konečně zima,
jak má být.

Den 1

Celý den v autě, střídáme se o řízení. Já jsem dost vyčerpanej - asi ještě ze stresu z předchozího dne z práce. Jako vždy se poslední den něco po... , ale naštěstí se to podařilo vyřešit a SW freeze tedy vyšel.

Opouštíme Michigan, projíždíme Ohio, poprvé Západní Virginii, která nám vyráží dech svým bídným vzhledem. Na internetu se hned dočítáme, že patří mezi nejchudší státy. Jana vypadá fakt vykuleně a těší se až odsud odjedem. Mě se libí, že jsou tu kopce. Nakonec už za tmy překračujeme hranice a vjíždíme do Virginie. Naším cílem je Motel 6 v městečku Roanoke. Usínám okamžitě. 

Den 2

Cílem dnešního dne je místo zvané McAfee Knob na Appalachian trailu proslavený filmem Walk In The Woods (čas 2:08).

Ráno v motelu

Čekalo nás tedy zhruba 10 mil pěšího výletu, příjemná změna po sezení v autě. Teplota je okolo nuly, ale fouká zuřivý ledový vítr. Já se sotva vleču, ale odměnou je doslova dechberoucí výhled na Catawba Valley.

Nám již známa značka Appalachian trailu

Po tomto hiku nasedáme do auta a projíždíme zbytek Virginie, Severní Karolinu a končíme v motelu v Jižní Karolíně ve městě Columbia. 

Den 3

Prakticky celý den trávíme návštěvou krasného města Savannah v Georgii. Jen nás trochu překvapila zima. Čekali jsme již větší teplo. Začínáme mít obavy, jestli se vůbec budem někde koupat.

Jedno z nejlepších jídel, které jsem doposud v USA měl -
Tender Pot Roast

Tuhle hospodu určitě doporučujem.

Spanish moss všude kolem. Vytváří kouzelnou atmosféru.

Kavárnička

Jáňu už zas honí mlsná

Jáňa mi zas dělá ostudu :-)

Kopec sladkostí

Kdo mě zná, tak ví, že návštěvy měst moc nemusím a radši někde lítám v přírodě. Město Savannah se nám ale opravdu líbilo a určitě stojí za návštěvu.

Večer odjíždíme za město do kempu, snažíme se trochu ušetřit. Odpočinuli jsme si od řízení, máme jen 180 mil.

Den 4

Kousek od města se nachází Savannah National Wildlife Refuge. Těšíme se zase na protažení nohou a doufáme, že uvidíme aligátory a jinou havěť.

Ráno v kempu. Nemám rád ráno :-)

Ještě nejsme v parku a Jáňa už zas nahání nějaký zvířátka

Po prvních pár metrech se vracím rychle do auta pro můj "skafandr".
Komáří jsou všude.

Jáňa mě děsí. Najednou vykřikne a vyskakuje to výšky.
Přehlídla tohodle fešáka a málem na něj šlápla.

Tohle fakt nechápu - jaktože komáři na Jáňu nejdou ...

Jáňa zkouší náš nový dalekohled

Zkouším dodržovat pitný režim přes síťku 

Dělal jsem si srandu, co prý tam je schovaného.
Kouknul jsem dovnitř a po stěně stromu zevnitř se
plazil krásně barevný had.

Tady jsme se několik minut prali o dalekohled a dohadovali,
jestli je to kláda (tvrdila Jáňa) nebo aligátor (já). No a kdo měl pravdu?

Ibis Bílý - tito byli doslova všude

Náš druhej. Objevila Jáňa.

Kubánské jídlo - vynikající

Pozdní odpoledne zajíždíme opět do Savannah. Máme v plánu zajít na večeři do Kubánské restaurace, což se ukázalo jako velice dobrý nápad - Jáni jak jinak. Jestě předtím trávím pár minut pod autem a zkoumám odkud se linou ty podivné zvuky. Čas v restauraci pak trávím pročítáním Ford Focus fórum. Jako bych se vrátil zpět v čase o pár let.

Po večeři opouštíme Georgii a dorážíme tedy do Floridy, konkrétně Jacksonville. O tomto městě vím jen to, že je plochou největší v contiguous USA a je to významný přístav pro US Navy.  Noc zde trávíme v Motelu 6. Z prostředí motelu jsem byl tak nervozní, že jsem Jáně nedovolil jít ani samotnou do auta pro zapomenuté drobnosti. V posteli "diagnostikuji" problém na autě, což chci následující den dokázat. 

Den 5

Na tento den jsem se obzvláště těšil. Naším cílem je Kennedy Space Center na mysu Canaveral. Dnes se tedy podíváme do jednoho z NASA středisek. To ale není všechno! Zrovna dnes je totiž plánován launch rakety Atlas V nesoucí satelit EchoStar 19. Další video se zajímavými momenty před startem. Jen z toho nějak vystřihli moment, kdy 30 vteřin před startem zrušili launch díky technické závadě. Trvalo přes hodinu, než to vyřešili. Už jsem přestával doufat. 

Dal se nebudu moc rozepisovat. Nejblíže, co jsme se mohli dostat bylo 10km, ale i tak to byl zážitek na celý život. Mělo to jen jednu nevýhodu, díky startu jsme pak neměli tolik času na samotné space center. Ale to je život, člověk nemůže mít vše.

Už jsme tu - Ostrov Merritt

Pokouším se přistát s lunárním modulem na měsíci.
Neúspěšně.

Přednáška astronauta Wendy B. Lauwrence

Cekame na launch. Tesim se jak malej kluk.

Tohle neni launch pad dnesniho startu, ale jestli jsem je pochopil
dobre, tak odsud startoval Apollo program.

Senzace

Jak jsem řekl, zážitek na celý život

Před dodávkou používanou na dopravu astronautů po kosmodromu

Capsule z Apollo 14

Vykulenej Marťan

První noc pod palmami

Noc opět v kempu, snažíme se aspoň trochu ušetřit. 

Den 6

Dnes nás čeká návštěva Jungle Island v Miami a známá South Beach.

Tak tenhle prcek ma asi tenhle rok najeto vic jak ja.
Chudak tady musi slapat nekolikrat denne.

První koupání v Atlantiku. Voda je překvapivě dost teplá.

Miami nás opravdu překvapilo. Čekali jsme čisté město plné milionářských vil na pláži a pobíhající krásky v bikinách na betonových chodníčkách. K tomu to mělo hodně daleko.

V podvečer narychlo zamlouváme motel. Máme štěstí, za naší obvyklou cenu (50 - 100 dolarů) se nám podaří sehnat hotel, na který nejsme zvyklí. V dobrém slova smyslu. Jen parkování před hotelem uprostřed Miami byl celkem oříšek.

Den 7

Na tento den jsme si naplánovali poznat Miami trochu více. Zaujalo nás povídání a Little Haiti a Little Havana. Ještě před tímto dobrodružstvím však využíváme, že náš hotel je asi jen 3 minuty od pláže a jdem se vykoupat. Já neodolal rannímu běhu naboso po krásném písku. 

Lehárko

Naše první nadzemka

Vánoce jsou za dveřma

Senzační kavárna, kam mě Jáňa zavlekla z urgentních důvodů

Wynwood walls

Konečně nějaká veřejná doprava

Little Havana. Dalo nám zabrat to najít,
ale stálo to za to.

Den 8

Tento den jsme měli poprvé smůlu. Přijíždíme do národního parku Everglades, kde chcem kempovat. K tomu je tady však potřeba kajak či kánoe, protože celé Everglades jsou v podstatě jeden velký močál.

K visitors centru parku vede jediná silnice, po které se jede něco asi přes hodinu. Když se tam konečně dostaneme, zamlouvám kempovací místo. Zní to hodně cool. Jede se tam na kánoi skrz mangrovy a spí se na jakési dřevěné konstrukci kvůli hadům a aligátorům. Jedna noc $19 - standard. Jenže mi bylo řečeno, že neberou karty. Platíme tedy veškerou hotovostí a nic nám nezbývá. Jdem si pronajmout kajak, což je u soukromé společnosti kousek od visitors center. Karty tady taky neberou - dělníci překopli kabel. Zkouším smlouvat, jestli to nemůžem tedy zaplatit až zítra. Chlapík chvilku váhá, ale pak řiká: "Cash is cash you know". Hmm. Vím a nemám. Nezbývá tedy než se vrátit do Florida City a zpět, což je celé přes dvě hoďky. Máme strach, že ten večer už nestihnem plavbu lodí po Florida bay, kterou jsme dnes chtěli stihnout.

No nakonec jsme to jen tak tak stihli, ale v kajak krámku už měli zavřeno. "Pronajmem si kánoi až ráno, řikám".

Plavba po Florida bay byla super, obzvláště se zapadajícím sluníčkem. Pak jsme dokonce viděli žraloky, resp. jejich hřbetní ploutve. Paráda. A když kolem naší lodi začali skákat delfíni, rázem jsme na předešlé trampoty zapomněli.

Everglades maj ale jeden problém. Obzvláště pro mě. Množství komárů, kam se na ně Michigan hrabe. Když za tmy stavíme stan v přilehlém kempu, dokonce i Jana jich dostane požehnaně. Bylo to dokonce tak hrozný, že jsem odpískal naše na druhý den naplánované táboření v divočině. Sice mě to strašně mrzelo, protože to znělo jako správné dobrodružství, ale neuměl jsem si to představit. Ruce a kotníky byly jak v ohni a to jen z těch pár chvil, co jsme zde doposud strávili. Sedět celý den v kánoi, to bylo nad rámec mých nočních můr. 

Den 9

Místo táboření volíme krátkou tůru - zhruba po 400 metrech
to vzdávám a běžím do auta. Tady ani můj skafandr nepomáhá.

Popojíždíme trochu dál směrem z parku a tady už je to lepší

Supi

Tenhle byl dokonce fotogenickej

Byli jsem varováni, že supi zde z nějakého
nepochopitelného důvodu rvou gumičky z okýnek.

Cestou z parku se stavíme v gator grillu.
Dáváme si žabí stehýnka a aligátoří maso.

Den 10

První noc na  Florida Keys.
Konkrétně Largo Key - ráj potápěčů.

Objednávám šnorchlovací výlet.

Jáňa z toho už noc předtím nespala - nemá ráda otevřenou hlubokou vodu.

Lhal bych, kdybych tvrdil, ze jsem taky nebyl nervózní. Obzvláště, když jsme katamaranem jeli asi hodinu na otevřenou vodu. Když jsem se ale pak ve vodě uklidnil, tak to byla paráda. 

Tady je poznat, že už jedeme zpět. 

Pokračujeme dále směr Key West. Silnice je tu opravdu neskutečná.

Zastávka v Bahia Honda State Park.

Dorážíme na Key West. Vítají nás všudypřítomní pelikáni.

Příprava Vánočního stromku.

Na Key West dorážíme v podvečer. Rychle jdeme na pláž, abych stihli západ slunce, který by měl být opravdu nádherný v těchto končinách. Když konečně vše připravíme, jako stativ atd, foťák se vypne kvůli baterce. Celou dovču taháme náhradní, které ale po výletu na katamaránu sušíme. Takže nic.

Z počátku jsme byli z Key West zklamaní, konkrétně z vody. Všude po cestě byla průzračná, jen zde je celkem špinavá. Myslím tím na místní poměry. V porovnání například s Berounkou je to pořád krása. Ale i tak nás to nemile překvapilo. Všude se píše, že na Key West jsou údajně jedny z nejlepších pláží v USA. No pláže byly vlastně fajn, krásnej písek, palmy. Jen ta voda. Postupem času si nás ale Key West získal. Dokonce teď s odstupem si občas přehrávám tento song :-).

Den 11 - Štědrý den

Naše cozy ubytování na Vánoce. Bylo to tam jak v ráji. Doslova jungle.
Sedím si takhle u stolku a popíjím kafe a pivo a najednou se přede mnou
plazí velikánský leguán (aspoň teda myslím, že to byl on)

Nalhávat nic nebudu - opravdové Vánoce to úplně nebyly, bylo to takový
řachlý. Ale to jsou naše společné chvíle často, tak co.

Důkaz popisku nahoře :-). Na štědrý den se "řítíme" na nákupy.
Schválně jestli seženem kapra.

Co dodat. Kdo má rád zvířátka a moře by byl nadšený.

Ford Zachary

Dům Ernest Hemingway. Vůbec jsem nevěděl, že tu 8 let žil se svou ženou.
Když jsem se to dozvěděl, tak jsem se chtěl moc podívat dovnitř, ale fronta
turistů mě odradila.

Jojo - Duval street. Centrum dění.

Hospoda vylepená a vyzdobená bankovkami z dýšek.

Západy byly opravdu kouzelné na Key Westu. Občas se teda do
fotky připletl nějaký skřet, ale jinak super :-)

Tady jsem ho již odehnal.

Tomuhle se říká downgrade.

Štědrovečerní večere.

Den 12

Čeká nás plachtění, šnorchlování a kajaking.
Jak jsem již psal. Do typických Vánoc to mělo daleko.

Jáňa se naloďuje. V pozadí je náš kapitán.

Jáňa měla cestou zpět dobrou náladu (po 4 pivech). 

Jáňa s kokosem - konečně. Celou dovolenou Jáňa básnila o
koktejlu v kokosu. Tenhle byl sice nealko, ale i tak
zářila jak malý dítě.

Jáňa s kokosem.

A Jáňa s kokosem.

Southermost point in USA

Nejjižnější bod USA dosažitelný pro běžného turistu. Zepředu je nápis, že je to nejjižnější bod a že Kuba je jen 90 mil. Z té strany je však taky fronta lidí, kteří se zde fotí. Tak jsem si to obešel a čekat jsem nemusel.  

Jo tak tohle byla paráda

Den 13

Sice není neděle, ale to není dostatečný důvod pro nás si neudělat
naše Sunday's pancakes

Tvůrcí Jáňa

Ráno po dobré snídani se balíme a před 11 hodinou, kdy máme check out, odjíždíme. Ještě předtím se loučíme s opravdu příjemným majitelem, starým pánem, který nám dokonce nechal 25. před dveřmi vánoční dárek v tradiční ponožce. No vlastně ne zas tak tradiční pro nás.

Po odjezdu nás čeká zhruba dvouhodinová cesta po keys, což je opravdu zajímavá jízda.

"Nechtěl bych jet směrem na Key West", říkám Jáně, když v protisměru pozorujeme šílenou zácpu. Spousta lidi míří na Key West oslavit konec roku. Zhruba uprostřed keys se zastavuji na kafe v oblíbeném Starbucks. Jsem šíleně vyčerpanej. Na chviličku si sedám a usrkuju horký kafe. Po chvilce jedeme dál. Po dvou hodinách jsme tedy na pevnině. Definitivně se loučíme s keys ostrůvkama a míříme na severozápad Floridy. Po další hodině jízdy se zastavujeme na benzínce, abych se prohodili. "Kde mam peněženku?" Není na obvyklém místě. Není ani na neobvyklých místech, které nás napadli. Propadám panice. Poslední místo, kde jsem ji měl? Starbucks. Vytáčím Starbucks. "Maj ji", prohlašuji a zhruba na vteřinu pociťuju radost. Pak se ale uvědomuji, kde ten Starbucks je. "Nechtěl bych jet směrem na Key West", vybavuji si můj proslov. A teď kvůli mé nevýslovné blbosti se zařadím na úplný konec.
Zabralo nám celý den se vrátit na benzínku, kde jsem si uvědomil, že jsem bez peněženky. Strašně naštvanej a s pocitem, že jsem Janě zkazil koupání na západním pobřeží, které jsme si plánovali. 

Pláž na západním pobřeží Floridy - Siesta Key.
Poblíž města Sarasota.

Naše poslední kroky po pláži v roce 2016

Poslední hot dog v roce 2016 :-). Fast foodu jsme si
užili na této dovče víc než je zdrávo.

Den 14

Celý den v autě a jen řídíme. Zastavujeme jen na benzín. V autě i jíme, abychom ujeli co nejvíce. Máme štěstí, silnice je kromě 20 minutového zdržení v Atlantě čistá. Opustili jsme tedy Floridu, projeli celou Georgii a končíme v Clevland Tennessee. Máme rekordní hodnotu na tachometru - 768 mil.

Den 15

Tak už se blížíme domu.

Jo tak na tohle jsme se těšili - Texas Roadhouse v Troy

Počasí hrůza - těšili jsme se z pláže na sníh, když jsme si
koupili ty běžky a doma nás čeká tohle.

Tak konečně doma

No a tohle je klasika.

Trocha čísel na závěr

• Počet dnů: 15
• Najetá vzdálenost v autě: bezmála 4000 mil
• Cena za benzín: $234
• Počet projetých států: rovná pětina USA
• Celková cena za ubytování, benzín, vstupenky, hospody, atd: Mě utvrdila, že příště (to bude Kalifornie) jedeme hikovat s krosnama někam do divočiny.