Poprvé jsem se pro ryby nadchnul jako malej kluk. Na základce. Už ani nevím kolik mi bylo. Měl jsem kliku, na škole byl kroužek a tak jsem do něj začal chodit. Děda mi dokonce sehnal prut. Jenže skoro jako všechno, tak i tohle mi ze začátku moc nešlo. Pamatuju si, jak jsme měli před školou na cestě nahazovat na cíl. Byla to dopravní značka zákaz vjezdu. Těžko říct, jak ji vedoucí sehnal, ale to je asi jedno. Co však jedno nebylo, byl fakt, že jsem byl nejhorší. Připadal jsem si, že jsem marnej a tak jsem se nakonec na kroužek vykašlal. Kdo ví, jak by to bylo, kdyby se v Čechách více uplotňovalo americké "great job" i na vysoce podprůměrný výkon. Třeba bych to to vzdal i tak....
Můj druhý rybářský záchvat přišel v osmnácti, když jsem s Čendou a Baťohem jezdil na vodu. Dokonce jsem splašil pytlačku a rozhodl se, že něco chytím sám. Zrovna jsem začal chodit s Jáňou. Jeli jsme Berounku a já si umanul, že se musím ukázat jako zdatný lovec. Chytal jsem každý večer. Ono teda o chytání nemohla být úplně řeč. Hodil jsem to do vody a klacek s namotaným vlascem se zasek o nějaký ten šutr. A pak jsme se věnovali rozhodně ne rybaření. Nebylo tedy moc divu, že když jsem pytlačku stáhnul, nic tam nebylo. Až jednoho večera... Byla to menší ryba, ani nevím jaká, ale byla tam! Bohužel však Jáňa tam nebyla. Musela ten večer odjet domů, protože se ráno šlo do kostela a doma by to nepřežili, kdyby nešla. Vrátila se až další den odpoledne, to už ale bylo pozdě a pak už jsem samozřejmě další rybu nechyt. A tedy jak rychle moje rybářská vášeň vzplála, ještě rychleji pohasla.
A tak to zůstalo až do roku 2018, kdy jsme odjeli na Aljašku. Mimo to, že Aljaška se stala pro mě naprosto srdeční záležitostí, tak ve mě probudila touhu to zas zkusit. Zkusit se stát lovcem.
Ani už nevím vlastně proč. Možná kvůli lososům v řece, které jsme zde viděli. Nebo kvůli lidem, s kterými jsme se dali do řeci a tak zjistili, že to jsou nadšení rybáři z celého světa. A nebo možná proto, že jsem si říkal, že by bylo fajn bejt schopněj chytit si k jídlu něco jínýho než pytlík sušenýho jídla z REI.
Ať už to bylo cokoliv, dostalo se mi to do hlavy. A tak po navrátu jsem o tom začal hodně mluvit. Od Jáni jsem schodou okolnosti dostal malej rybařškej prut předchozí rok a tak jsem ho konečně vytáhl.
Povedlo se mi hned chytit pár malejch rybek - creek chub v říčce, kterou máme 10 minut pěšky od bytu. A to hned na první dobrou. Samozřejme totalně nadšenej jsem se do toho vopřel s vervou mě vlastní. Nakonec jsem učinil rozhodnutí, že chci zkusit chytit kapra. Jeden ze symbolů Čech, ačkoliv vlastně původem z Asie a dotáhnutej Římanama. Navíc jsem si říkal, že by bylo fakt hodně fajn chytit vlastního na Vánoce. Jenže to už byl podzim a chytání v zimě nění taková sranda. To jsem ovšem nevěděl a tak jsem trávil hodiny a hodiny u vody. Domů jsem se vrátil vždy akorát s rýmou a prázným kýblem od krmení.
Na Vánoce kapr byl, ale koupenej v místním Polish marketu. Jaká hanba. V hlouby se ozýval ten malej kluk, co neuměl nahodit a radši s tím seknul. Tentokrát jsem však vytrval. A na jaře, po spoustě času a úsilí, jsem konečně chytil svýho pvního kapra v životě....
Na Youtube jsem začal sledovat rybáře s celýho světa. Nejoblíbenější jsou ale bezesporu Carl and Alex. Některá jejich videa jsou bez nadsázky srovnatelný s Hollywood produkcí. Moderní české serialy se musí červenat v porovnání s videi těhle dvou kluků. Jednou jsem narazil na jedno, kdy tihle dva letěli chytat kapry doq USA za svejma kamarádama. Byl jsem naprosto v sedmým nebi, když jsem zjistil, že do Michiganu. Video mělo asi hodinu a z několika různých míst. Jedno mi padlo obzvlásť do oka - malá chajda na břehu jezera, který vypadalo celkem malý a ne s moc lidma. Přesně pro mě. Video dokonce prozradili jméno jezera - Forest Lake. Okamžitě začínám hledat na google mapách. Našel jsem dvě jezera tohoto jména v Michiganu, ale žádné, podle fotek, neodpovídalo videu.
Došlo mi, že jméno je vymyšlený - je to prostě forest lake a ne Forest Lake přičemž kluci na videu nechtěli prozradit lokalitu. Ani se jim nedivím - vytáhli z něj hodně velký macky, jeden přes 40lb (18kg). Ryba, o která mě se může jen zdát.
V tu chvíli jsem to mohl vzdát. A nebo ... si sednout k počítači a po asi 4 hodinách detektivní práce najít jezero. Leč to může vypadat beznadějně (nutno si uvědomit, že se bavím o Michiganu, státu, kde v jakémkoliv bodě jste nejdále 6 mil od nějaké vody), nebylo to zas až tak složitý. Věděl jsem že jsou v Michiganu. Z neustálého přehrávní videa jsem vědel hrubou konturu jezera a navíc tam byl ostrůvek. To pomohlo hodně. Pak jsem věděl, že je tam malá chajda. A při asi desátém přehráváni jsem odvodil klíčovou informaci. Carl se nepřímo zmínil, že jsou v USA asi dvě a půl hodiny a už chytaj. A právě na tomhle jezeře. Mezinárodní let z Anglie přistane v Detroitu, to je jasný. Pak jeli ke kamarádům domů a pak chytat. Nevěděl jsem kde bydlej, ale měl jsem radius 2,5h od letiště. No a pak už jen systematicky jít na google mapách a prohledat všechny jezera, až jsem měl jasno - Metamora-Hadley state park! Pak už jen zarezervovat chatku a jet....to co následovalo předčilo mé očekávání. A tak se v mém životě zase potvrdilo, co říkal Churchill : "Never, never, never give up".
 |
Přijíždím na chatu pozdě večer a sám. Jáňa a kamarádi
Jorge a Ena se připojí později v noci. Jsou na baby shower
naší učitelky angličtiny. Je šílená zima, téměř mrzne. I tak mám nahozeno, rozdělávám oheň a
otvírám pivo... a čekám.... A nic. Nakonec to vzdávám a jdu do chatky. |
 |
Chajda ve státním parku. Uvnitř jen postele, gauč a lednice.
Bez vody, záchodu a sprchy. Cena $90 na noc |
 |
| Uchvatné, ale mrazivé ráno. Teplota vzduchu sotva nad nulou. |
 |
| Amatérský nához s vášní profesionála |
 |
| Michigan na podzim je nádhernej |
 |
| Vzácný moment - já vařím. |
Snídaně.
 |
Procházka okolo jezera
|
 |
Jak dělaný pro mě - chajda na jezeře a bez lidí.
Foto z druhého břehu. Nakonec opoustím Jáňu a kamarády
a bežím k chatě - chytat samozřejme. |
 |
| Počasí nám moc nepřeje. Pěkná kosa, každou chvíli jestě poprchává. |
 |
Dělám koule návnady - japonská strouhanka Panko
s příchutí jahodovýho želé a sladká kukuřice.
Každá koule je pak zalitá omáčkou z glycerinu,
citronovýho extraktu, drcených feferonek, kukuřičný mouky
a potravinářskýho babrviva na efekt. |
 |
| Teď to tam hodit a čekat, jestli jim to pojede.... |
 |
Den a půl na chatě a žádnej kapr v síti. Jorge a Ena odjíždí
na Halowen party s tím, že se v noci vrátí. My jsme utahaný a jdem spát brzo.
Zítra ráno poslední možnost něco chytit. Odpoledne odjíždíme.
Moc tomu nevěřím. Zas to ve mě hlodá.... |
 |
Vstávám brzo ráno nahodit a pak už jen čekám.
Je o poznání tepleji než předchozí dny. |
 |
A je to tady....první kapr víkendu. Konečně.
Na foto je váha a logo Big4, což je soutěž
chytání kaprů v celém USA. Soutěžící má
2 měsíce na lov a počítá se součet 4 nejtěžších kusů. |
 |
Šťastnej jak malej Jarda
|
 |
Pouštění ryby zpět je vždy krásnej moment
|
 |
Netrvalo to dlouho a další. Tentokrát jsem blahem bez
sebe. Již dle ohnuti prutu je jasný, že tohle bude macek.
A taky jo. Můj PB - 27,5lb (12,5kg). Doposud jsem
tohodle nepřekonal. Takhle ryba mi dost pomohla vyhrát můj
region. |
 |
| Nádherný podzimní kapřík |
 |
Každá ryba, i ta nejmenší, mě vždy nadchne
|
 |
Místo kde chytám je jak na kapry dělaný, což ale bohužel
znamená, že je zde spousta příležitostí se někde zaseknout.
Což se taky často stalo. Vždy se snažim to odháknout. Zaprvé chci
rybu dostat do sítě, ale hlavně kvůli bezpečnosti pro kapra.
|
 |
| Teplo mi teda fakt nebylo.... |
 |
| ...ale adrenalin z lovu mě zahřejvá. |
 |
| A nakonec se zahrřeju ještě o vohýnek. |
 |
Společné foto před chajdou
|
 |
Poslední momenty chytání. Jestě byl jeden záběr, ale já byl
na záchodě (asi 300m daleko) a Jáně se zasek, takže jsme ho
do sítě nedostali. |
 |
| David šťastnej, Jáňa šťastná |
 |
Neskutečněj zážitek. Určitě se vrátím. Koneckonců
máme to jen 40 minut autem od domova |
 |
Před odjezdem ještě obíhám s Jorgem jezero. Dvakrát.
|
 |
Loučíme se i s našim sousedem u chaty.
|
Zimomřivá Jáňa na sebe oblékla, vše, co měla s sebou.
